^{© Amnesty International}

Nový výzkum, který Amnesty International provedla v hraničních provinciích na jihu Turecka odhalil, že turecké orgány shromažďují skupiny, každá čítající okolo sto mužů, žen a dětí, a vyhošťují je do Sýrie. Tyto praktiky začaly již v polovině ledna, od tohoto období jsou další a další uprchlíci vyhošťováni téměř každý den. Během posledních tří dnů minulého týdne se Amnesty International podařilo shromáždit několik svědectví Syřanů v provincii Hatay, potvrzující existenci těchto praktik.

Všechna vyhoštění do Sýrie jsou nelegální, a to podle tureckého, evropského a mezinárodního práva.

“Ve slepé snaze uzavřít hranice evropští lídři vědomě ignorovali základní fakta: Turecko není bezpečná země pro syrské uprchlíky. Každým dnem se stává nebezpečnější,” řekl John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a střední Asii.

“Hromadná navracení syrských uprchlíků, které jsme zdokumentovali, upozorňují na fatální nedostatky v evropsko-turecké dohodě. Tak bezcitná dohoda může být vytvořena jen s naprostým despektem k mezinárodnímu právu.”

Evropsko-turecká dohoda dláždí cestu pro okamžité navracení uprchlíků z řeckých ostrovů do Turecka. Panuje totiž představa, že jde o bezpečnou zemi. Představitelé EU věří, že uprchlíci se budou do Turecka navracet od pondělí 4. dubna.Už chování EU vůči Turecku před dohodou mělo katastrofální následky na tureckou politiku vůči syrským uprchlíkům.

“Evropská unie ani zdaleka nevyvíjí jakýkoliv nátlak na Turecko, aby se situace místních syrských uprchlíků zlepšila. Je tomu právě naopak,” míní John Dalhuisen.

“Zdá se velmi pravděpodobné, že Turecko během posledních sedmi až devíti týdnů vrátilo do Sýrie několik tisíc uprchlíků. Pokud realizace dohody proběhne dle plánu, existuje opravdové riziko, že někteří z uprchlíků navrácených Evropskou unií budou do Sýrie vráceni také.”

Mezi navrácenými jsou děti i těhotná žena

Amnesty International zjistila, že v jednom z případů jde o násilnou deportaci tří malých dětí do Sýrie bez svých rodičů, v případě dalším pak jde o těhotnou ženu v osmém měsíci.

“Způsob a míra vyhošťování uprchlíků je opravdu šokující, Turecko by s tím mělo okamžitě přestat,” upozornil John Dalhuisen.

Mnozí z navrátivších jsou pravděpodobně neregistrovaní syrští uprchlíci, ale Amnesty International taktéž zdokumentovala případy, kdy byli vyhoštěni i uprchlíci, kteří se zaregistrovali, avšak v moment zadržení u sebe neměli potřebné doklady.

Syrským uprchlíkům je odpírána registrace

Poslední výzkum Amnesty International také ukazuje, že turecké úřady snížily počet registrací pro syrské uprchlíky v hraničních provinciích na jihu.

Registrace je nutnou podmínkou k získání přístupu k základním službám. V Gaziantepu se Amnesty International setkala s chlapcem, jehož zdravotní stav vyžadoval akutní chirurgický zákrok, přičemž mu úřady nedovolily se zaregistrovat, a tudíž mu zamezily přístup k lékařské péči.Dle dalších Syřanů v hraniční provincii Hatay byli někteří uprchlíci, pokoušející se zaregistrovat, zadržení a násilně přesunuti zpět do Sýrie spolu s uprchlíky, kteří u sebe neměli registrační dokumenty.

Amnesty International mluvila s rodinou syrských uprchlíků v provincii Hatay, kteří se skrývají ve svém bytě a nechtějí se zaregistrovat. Bojí se, že v případě, že by se o to pokusili, mohli by být vráceni zpět do Sýrie.V oblasti do dvaceti kilometrů od tureckých hranic se nyní nachází okolo dvě stě tisíc uprchlých a migrujících lidí. Podle humanitárních organizací a obyvatel táborů jsou podmínky v uprchlických táborech příšerné, bez přístupu k pitné vodě nebo hygienickým zařízením. Jeden z uprchlíků také zmínil, že zde existuje riziko únosu za výkupné.

Tvrdší postup na hranicích

Zvýšená ostraha hranic a nemožnost přejít je legálně nutí uprchlíky využívat služeb nelegálních převaděčů, kteří si za přechod hranic žádají nejméně tisíc amerických dolarů na osobu.

Přísnější postupy na hranicích jsou zásadní změnou oproti dřívější hraniční politice. Dříve  měli Syřané s pasy možnost překročit hranice přes klasické hraniční přechody a ti, kteří přecházeli hranice na jiných místech, se mohli u tureckých úřadů zaregistrovat.

“Během posledních měsíců zavedlo turecko vízovou povinnost pro Syřany, kteří přilétají letadlem, uzavřelo svou pozemní hranici pro všechny, kdo nepotřebují akutní lékařskou pomoc. Na některé lidi, kteří přecházeli hranici mimo přechody se i střílelo,” popisuje situaci John Dalhuisen.“Turecko prosazuje neproveditelný plán vytvořit v Sýrii bezpečnou zónu pro uprchlíky. Je jasné, kam turecká politika směřuje – k vytvoření ´Pevnosti Turecko´ po evropském vzoru.”

SVĚDECTVÍ

Děti syrské rodiny byly násilně vyhoštěny zpět do Sýrie

Pět rodinných příslušníků čtyřiadvacetičlenné rodiny žijící v jediném bytě v Antakaye v hatayské provinci bylo násilně přemístěno zpět do Sýrie kolem 20. února 2016. Amnesty International to řekli členové rodiny.

Třicetiletý MZ pobýval v Turecku od začátku roku 2015 a bylo mu umožněno se zaregistrovat. Jeho dvacetiletému bratrovi MA, jedenáctiletému synovci a dvěma neteřím, desetileté a dvanáctileté, kteří přišli do Turecka před dvěma měsíci, se to již nepovedlo. Bylo jim oznámeno, že pokud se o to pokusí, budou navráceni zpět do Sýrie.

Zmínění dva bratři doprovázeli svého synovce a své neteře do parku, kde by si mohli hrát. Byli zastaveni policií, která si vyžádala jejich dokumenty. Poté je odvedli na blízkou policejní stanici.

ZZ - další z bratrů MZ, kteří s ním žili v Antakye – pověděl Amnesty International, že když se dozvěděl, že jeho příbuzní byli zadrženi, přinesl na policejní stanici registrační kartu MZ, ale policie přesto odmítla kohokoliv propustit.MZ řekl Amnesty International po telefonu, že poté, co byli jeho příbuzní zadrženi na několik hodin, byli převezeni autobusem na hraniční přechod Cilvegözü/Bab al-Hawa v hatayské provincii.

Nebyli přitom jediní. MZ popisuje, že zde viděl celkem sedm autobusů, v každém z nich bylo přibližně třicet lidí, převážně rodiny – dohromady tedy dvě stě deset Syřanů. Podle MZ doprovázely autobusy dvě policejní auta a v jednom z autobusů měl být voják s automatickou puškou.Bratr MZ-a následoval autobusy do Bab al-Hawa, ale nebylo mu dovoleno mluvit se svými příbuznými. Když se dostali na hranice kolem třetí hodiny ranní, byli předáni ozbrojené skupině Ahrar al Sham. Na syrské straně řekl MZ vojákovi, že nemá dost peněz, aby se staral o tři děti. Voják je poté odvezl do uprchlického tábora Atma v syrské provincii Idlib.

MZ tvrdí, že nemá tušení, co se stalo s ostatními lidmi z autobusů. Podmínky v táboře Atma jsou příšerné. Obyvatelé zde nemají přístup k tekoucí vodě ani k hygienickým zařízením, též nemají dostatek jídla. MZ popisuje, že děti chytili kožní onemocnění a jeho synovec začal mít problémy se zrakem. Těchto pět Syřanů stále může komunikovat se svou rodinou v Antakye, ač jen po telefonu. “Stále pláčou, když mluví, ani jim nerozumím,” popisuje situaci matka dětí.

V prosinci 2015 zaznamenaly humanitární organizace asi padesát osm tisíc lidí pobývajících v táboře Atma. MZ se do Turecka snažil v posledním měsíci opakovaně dostat, ovšem neúspěšně.MZ-ova rodina v Antakye pověděla Amnesty International, že pašeráci si za převod žádají tisíc dolarů na osobu. MZ má ale pouhých pět set syrských liber, tedy asi dva dolary.

Většina zbývajících členů rodiny, včetně dětí, jsou nezaregistrovaní. Schovávají se v bytě v Antakaye, protože se bojí, že by mohli být také vráceni zpět do Sýrie. Spléhají se na registrované příbuzné, kteří domů nosí jídlo a pití.

Bratr a těhotná žena vráceni zpět do Sýrie

Dva bratři překročili, okolo 3. března 2016 s jejich a dalším bratrem a jeho ženou, hranice mezi Tureckem a Sýrií poblíž Yayladağı v Hatayské provincii. Tři kilometry za hranicemi byli KA se svou ženou BQ zastaveni tureckou pohraniční stráží. KA poté zavolal svým dvěma bratrům, kteří byli v druhém autě, aby jim řekl o situaci, ve které se ocitli.

Tito dva muži vysvětlili Amnesty International, že jejich bratr a švagrová byli posláni zpět do Sýrie v dodávce přes přechod Cilvegözü/Bab al-Hawa v hatayské provincii. Následovalo je sedm dalších dodávek plných syrských uprchlíků. Každá z dodávek měla vézt přibližně čtrnáct lidí, dohromady to tedy činí okolo sto dvanácti převezených uprchlíků. Bratr se svou, teď již devět měsíců těhotnou, ženou žijí v táboře Atma v Sýrii.

Žena, která potřebovala životně důležitý chirurgický zákrok

Syrský muž popisuje, že jeho matce byl zamítnut přístup k registraci v Gaziantepu, přestože potřebovala urgentní chirurgickou operaci, ke které byla registrace nutná. Lékař muži řekl, že každý další den bez operace ohrožuje matčin život. Po dvou týdnech neúspěšných pokusů o registraci v Gaziantepu se přesunul do šedesát kilometrů vzdáleného Kilis. Zde se již matka registrovala a dostalo se jí péče, kterou její stav vyžadoval.

Syrský muž v Azazu

Tento muž byl členem skupiny šedesáti lidí, kteří se snažili 20. února 2016 přejít hranice do Turecka mimo přechod. Pověděl, že byli zadrženi tureckou pohraniční stráží a posláni do detence v kasárnách poblíž Reyhanli v provincii Hatay.Amnesty International vysvětlil, že byl zadržen na čtyři hodiny, ostatní členové skupiny pak i na dvacet čtyři hodin. Stráž jim neposkytla vodu ani jídlo a nepovolila jim použít toalety.