Moralizování

• Dostala jsem pár stigmatizujících komentářů, jak u doktora v nemocnici („pro můj vlastní morální klid, opravdu to chcete udělat?”), tak u gynekoložky (shaming za to, že jsem nechtěla dál používat tělísko, jelikož jsem i přes něj otěhotněla – prý jsem nezodpovědná).

• [...] na gyndě jsem dostala ve svých 30 letech neskutečnou čočku, že jedině [hormonální] antikoncepce mě spasí, žádný kondom, jedině antikoncepce.

• Dvakrát jsem zažila umělé přerušení těhotenství, jednou z genetických důvodů, kdy byli všichni ohleduplní. Podruhé miniinterrupce z vlastního rozhodnutí. Schválně jsem šla na soukromou kliniku, abych se vyhnula nepříjemnému chování, ale ani to nepomohlo. Jako by nikdo nebral v potaz, že je ta situace hrozná, že mě to rozhodnutí bolí, že k tomu embryu mám vztah. K mému pláči přistupovaly sestry i lékařky ve stylu „no na to jste měla myslet dřív”. Jako bych tam přišla proto, že jsem se na večírku náhodně vyspala s prvním chlapem a vědomě se vykašlala na ochranu.

• Řekla mi, že je ostuda jít ve 28 letech na interrupci, že bych v tomto věku měla vědět, jak to při souloži chodí a jaká jsou rizika. Zeptala se mě, zda vím, jak se antikoncepce používá…naopak mě vůbec neinformovala o tom, co mám dělat po zákroku.