Vážený pane prezidente,

každý rok čínská vláda přemísťuje tisíce nejlepších studentů tibetských základních škol ve věku 11 až 15 let z domovů do internátních škol v Pekingu a jiných vzdálených provinciích, aby studovali na tzv. Tibetských vnitrozemských školách (v originále Neidixizang – 内地西藏班). Studenti se nemůžou po dobu minimálně čtyř, nebo až sedmi let (cca dokončení střední školy) vrátit domů.

Tyto školy nabízejí díky lepšímu financování širší vzdělávací možnosti, často ale za cenu nedobrovolné kulturní asimilace.

V důležité době osobnostního vývoje jsou studenti vystaveni jednotným národním osnovám s minimální výukou tibetštiny, žijí v prostředí, kterému dominuje tradiční čínská kultura a nemohou se podílet na tibetské kultuře a buddhistických náboženských obřadech. Většina z nich se do Tibetu vrací bez znalosti tibetštiny a navyklá uniformní národní identitě.

Ačkoli vštěpování jednotné národní identity etnickým menšinám není formálně přiznáno, evidentně je široce rozšířené. V roce 2017 například dostali učitelé na těchto školách instrukce, aby „pevně podchytili výuku ideologie a politiky a etnické jednoty“. Měli za úkol studentům vštípit „pět poznatků“: Velkou vlast, čínský národ, čínskou kulturu, čínskou komunistickou stranu a socialistický systém s čínskými znaky.

Etničtí Tibeťané jsou v Číně vystaveni diskriminaci a omezováni v oblasti práv na svobodu vyznání, projevu, sdružování a pokojného shromažďování.

Ústava Čínské lidové republiky na řadě míst zdůrazňuje, že práva národnostních menšin jsou chráněna. Článek 4 čínské ústavy stanovuje, že všechny národnosti Číny jsou si rovny a stát chrání práva a zájmy menšin, jejichž jakákoli diskriminace je zakázána. Zároveň uvádí, že všechny národnosti mají svobodu užití a rozvoje svého jazyka, stejně jako zachování svých zvyklostí. Článek 122 též konstatuje, že stát menšinám poskytne technickou, materiální i finanční podporu pro ekonomický i kulturní rozvoj.

Čína podepsala mezinárodní dokumenty, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, která v článek 18 mluví o tom, že „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“ A v článku 26 zase o tom, že „Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.“

Čína je také signatářem Mezinárodního pakt o občanských a politických právech, ve kterém článek 18 zní:

,,1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Toto právo zahrnuje v sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním.“

„2. Nikdo nesmí být podroben donucování, které by narušovalo jeho/její svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle své vlastní volby.“

„3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon, a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.

„4. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, a tam, kde je to vhodné, poručníků, zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů nebo poručníků.“

Také článek 27 hovoří o tom, že „Ve státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nebude jejím příslušníkům upíráno právo, aby spolu s ostatními příslušníky menšiny užívali své vlastní kultury, vyznávali a projevovali své vlastní náboženství nebo používali svého vlastního jazyka.“

Navzdory tomu všemu Čínská lidová republika vytrvale potlačuje výuku tibetštiny ve prospěch čínštiny, což je porušením nejvyššího čínského zákona i výše uvedených mezinárodních dokumentů.

Požadujeme proto:

• aby Čínská lidová republika dodržovala svou vlastní Ústavu a mezinárodní dokumenty, ke kterým se zavázala;

• aby nezasahovala do práva rodičů, příslušníků menšin, rozhodovat o vzdělání a náboženském vyznání svých dětí;

• aby respektovala práva národnostních menšin na používání rodného jazyka a vzdělávání v něm.

V úctě,