5. května proběhly v Londýně volby, při kterých si zvolili Londýňané nového starostu. Sadiq Khan převzal tuto roli po Borisi Johnsonovi, což signalizuje hned několik zásadních změn. Nejen, že má Londýn po osmi letech konzervativního starosty opět člena labouristické strany, ale osobní profil Khana je značně atypický, podněcující mnoho otazníků v souvislosti s očekáváním průběhu jeho funkčního období. 

Khanova předvolební kampaň byla strategicky založena na jednoduché, ale působivé triádě vystihující jeho netradiční politický původ. Sadiq Khan - chlapec, který vyrostl na stavebním projektu a vyřeší krizi bydlení, britský muslim, který zatočí s extremisty, a syn řidiče městských autobusů, který zabrání zvyšování cen za městskou hromadnou dopravu.

Na rozdíl od typických kandidátů chodil Sadiq na obyčejné školy. Žádné prestižní univerzity se v jeho životopise nevyskytují a jako syn pakistánských imigrantů nevyrůstal v síti politicky vlivné britské elity. Sama o sobě by tato kritéria nemusela hrát rozhodující roli, ale zejména v kontrastu s hlavním oponentem Zachem Goldsmithem byly rozdíly pozoruhodné. I přes skromné začátky se Khan dopracoval ke kariéře jako advokát lidských práv. Od roku 2005 byl i poslancem pro Tooting – distrikt v jižní části Londýna. Teď se stal prvním muslimským starostou Londýna a prvním zvoleným muslimským starostou v Evropě.

Bez ohledu na prosazované politické postoje a návrhy pro budoucnost londýnské metropole představuje Khan jednotlivce, který oslovuje novou a širší veřejnost. Sadiq Khan není další politik z dlouhé linie britské elity, čímž se přibližuje k významnému procentu střední třídy společnosti, která se často cítí detašovaná od politického dění. Zároveň umožňuje Sadiq hlubší integraci muslimů a etnických menšin do mainstreamové politiky, vhodné i nutné ve městě tak kosmopolitním jako je Londýn. Je třeba si uvědomit, že role starosty má omezený vliv, ale zabývá se tématy, která jsou pro občany důležitá v každodenním životě. Patří mezi ně bydlení a městská hromadná doprava. Jeho zvolení ale zároveň nabízí víc než otevření debaty o muslimech v britské společnosti a politice. Dává naději budoucím kandidátům bez typických předpokladů, a dokazuje, že i v politice mohou obyčejní lidé najít spřízněnce, který jim bude více rozumět, prosazovat jejich preference a sdílet jejich obavy.

Již po necelém měsíci se ukazuje, že ne všechny Khanovi předvolební postoje a sliby budou striktně dodrženy. Názorným příkladem je současná debata ohledně jeho nečekané podpory takzvaného zahradního mostu, který Khan začal prosazovat i přes původní plány na jeho zamítnutí. Jeho zvolení ale hraje především důležitou symbolickou roli. Důvěra v Khana dává naději, že politické pole se může rozšířit a přijmout i další jedince s tvrdě vybojovanou kariérou, kteří mohou efektivněji oslovovat širší publikum voličů. Jeho výhra poukazuje na nezaujatost londýnských voličů a je pozitivním příkladem i pro další evropská města. V Londýně, kde je každý osmý obyvatel muslim, není výhra statisticky překvapující, ale v praxi je významná. Přes napjaté debaty o extremismu a rozsáhlé problémy s přístupem menšin k institucím je Khanova výhra přelomem. Jakým starostou pro Londýn bude se teprve ukáže, a Londýňané už netrpělivě čekají, zda se dočkají slíbených změn, zejména v době, kdy jeho strana jaksi tápe a anglická politika se i nadále rozděluje mimo jiné kvůli nadcházejícímu polarizujícímu referendu o výstupu z Evropské unie.