Hrozivá fotka pětiletého šokovaného a zakrváceného Omrana Daknéše sedícího v sanitce poté, co byl vytažen z trosek svého domu, naturalisticky zachytila hrozivou situaci, které čelí syrské děti. Snímek usnadňuje pochopit, proč syrské rodiče berou své děti na zoufalou a náročnou cestu do Evropy. I za předpokladu, že děti jako Omran přežijí cestu k evropským břehům, jejich těžká zkouška není zdaleka u konce. 

Jizvy války

V detenčním centru na Lesbosu jsem poznala Ahmeda, jednoroční dítě, které je téměř po celý svůj krátký život poznamenané zraněním, přičemž jeho matka tvrdí, že jde o následek chemického útoku. Řekla mi, že bomba zničila jejich dům krátce poté, co se Ahmed narodil a šrapnel se mu zasekl do krku. Dodává, že brzy se u dítěte rozvinulo těžké astma a další příznaky typické pro vdechnutí chloru. Přestože jsem chlapce poznala téměř rok po útoku, stále mohla vidět jeho jizvu a velké problémy, s nimiž jeho malé tělo dýchá.

„Nechtěla jsem opustit Sýrii, ale náš dům byl zničen,“ říká Salwa, 38letá učitelka z Damašku, žijící se svým tříletým synem Hadi v řeckém kempu SOFTEX.

Palestinská rodina žijící v Sýrii nejprve uprchla z Damašku, kde při obléhání města trpěli hladem. Válka je však pronásledovala na sever země do Idlib. Poté, co bomba zasáhla jejich domov, se Ahmedova matka rozhodla vzít rodinu přes hranice do Turecka, kde zaplatili převaděčům, aby je na přeplněném člunu dostal na řecké ostrovy.

Řecká zadržovací centra – jak to chodí uvnitř

Poté, co Ahmedova rodina připlula na řecké pobřeží, nedostalo se ji vřelého přivítání. Připluli po uzavření „Akčního plánu EU-Turecko“, který vstoupil v platnost 20. března letošního roku a efektivně transformoval ostrovy na masová vazební zařízení.

Ahmedova rodina byla pod zámkem v zadržovacím středisku Mora a s nimi tam bylo zadrženo dalších více než 3000 lidí.  Neměli žádné soukromí a netušili, co se s nimi stane.

Na místo rychlého poskytnutí lékařské pomoci Ahmedovi jim lékař dal krabici paracetamolu.

Cesta není u konce

Rodina byla propuštěna ze zadržovacího centra a stejně jako 60 000 dalších uprchlíků a migrantů zůstala bez finančních prostředků v Řecku.Cesta dále do Evropy je uzavřena a podle některých evropských představitelů by měla být většina uprchlíků a migrantů deportována zpět do Turecka. 

Tato zoufalá situace je po celé Evropě - v Maďarsku, Srbsku, Řecku, Calais i jinde.

Děti zapomněly číst

Ahmed mi připomíná tolik dětí, které jsem viděla po celém kontinentu, a kteří musí čelit těžkým zkouškám. Téměř třetina uprchlíků a migrantů překračujících Středozemní moře do Evropy jsou děti. Mnohé z nich cestují samy, jsou zneužívány nebo odděleny od svých rodin a to i samotnými úředními orgány.

Některé děti strávily tak dlouhou dobu bez školní docházky, že zapomněly číst a psát. Jeden 16letý chlapec ze Sýrie, který strávil dlouhou dobu v uprchlickém táboře na řecké pevnině, mi řekl: „Strávil jsem tady už 423 dnů bez naděje na další vzdělání, nejsou tady školy a já chci mít šanci dokončit svá studia.“

Tyto děti potřebují bezpečí, zvláštní péči, vzdělání a střechu nad hlavou. Musí být umožněno slučování rodin. Potřebujeme, aby státy EU splnily své sliby a došlo k relokaci rodin jako je ta Ahmedova.

Vlády EU se musejí aktivně podílet na vzniklé situaci

Evropské vlády zaostávají na všech frontách. Podařilo se přemístit jen zlomek uprchlíků, kteří měli být relokování loni v září. Omran, stejně jako Aylan Kurdi před ním, upoutal pozornost – žal a rozhořčení nestačí. 

Otřesné záběry proletěly celý svět a dotkly se srdcí lidí, ne však čelních politiků. Dokud ti nebudou jednat, čeká na tisíce dětí stejný osud jako na Omrana, Aylana a Ahmeda.