Všechny lidské bytosti jsou obdařeny rozumem a svědomím. To jsou slova v úvodních řádcích Všeobecné deklarace lidských práv, nejrozšířenějším uznávaném prohlášení práv, která má každá osoba na naší planetě. Existují však některé dny, které dokážou skutečně otestovat základní víru, že všichni máme dar svědomí - schopnost vidět rozdíl mezi správným a špatným.

Středa (6. září) byla takový den, kdy Aun Schaun Su Ťij přerušila své mlčení o katastrofě, která se rozvíjí v Barmě, v zemi, ve které je laureátka Nobelovy ceny  de facto vůdkyní.

V jejích prvních komentářích k vojenskému  útoku  její kancelář prohlašovala, že vláda "co nejlépe" brání všechny lidi ve státě  Rakhine. Její slova jsou nesvědomitou odpovědí na porušování lidských práv a humanitární katastrofu.

Realita na místě spočívá v tom, že etnické menšiny ve státě Rakhine trpí otřesným zneužíváním vyplývajícím z protiprávní a nepřiměřené vojenské kampaně. Mnoho z těch, kteří jsou tomu vystaveni, jsou  Rohingové, dlouho perzekvovaná, většinou muslimská etnická skupina.

Toto jsou fakta. V pátek 25. srpna brzo ráno ozbrojená skupina Rohingů zahájila řadu koordinovaných útoků na bezpečnostní síly na severu barmského státu Rakhine. Od té doby pokračují střety, ale s tím, že barmská armáda přijala zcela neodůvodněnou a neúměrně krutou „politiku vypálené země“ v reakci na násilí. Pracovníci Amnesty International  dostávají četné zprávy o rozsáhlém zneužívání a střelbě na civilisty. Satelitní snímky ukazují vesnice srovnané se zemí.

Více než 150 000  Rohingů  (údaj k 1. 9. 2017) utíká  do Bangladéše. Převážná většina z nich jsou ženy a děti. Scény na hranici Bangladéše mají biblické rozměry. Malé děti, starší lidé, muži a ženy jdou celé dny v blátě a přívalových lijácích, aby se dostali do táborů nebo vesnic, kde je trocha potravin, vody nebo zdravotnického materiálu, který by je udržely při životě.

Celkový počet obětí je již odhadován na stovky. Ale vyšetřovatelům OSN, asociačním skupinám, lidskoprávním výzkumníkům a novinářům byl odepřen vstup, z čehož je jasné, že Barma se snaží zakrýt před pohledem  světa, aby zabránila vidět to, co se děje v Rakhine. Vůbec bychom nebyli překvapeni, že jednou, až nezávislí vyšetřovatelé budou moci vykonávat svou práci, dospějí k závěru, že se zde jedná o zločiny proti lidskosti.

Rohingské obyvatelstvo zhruba v počtu milionů lidí teď žije v strachu, ale to pro ně zdaleka není nová zkušenost.  K násilí, které vidíme v severní části Rakhine, dochází v širším kontextu dlouhotrvající, očividné a systematické diskriminace Rohingů v Barmě. Jsou to lidé, kteří prožili desetiletí drtivého pronásledování ze strany armády, kterou nyní vede generál Min Aung Hlaing.

Rohingům v severním státě Rakhine je odpíráno právo na státní příslušnost a účast ve veřejném životě. Musí čelit přísným omezením svých práv na svobodě pohybu, přístupu ke vzdělání nebo zdravotní péči. Rovněž nemohou stavět nebo udržovat mešity nebo se shromažďovat za účelem modliteb.

Problémem však není jen to, že Barma neuznává základní lidská práva Rohingů. Problém je ten, že je s nimi stěží zacházeno jako s lidmi. Když dorazila do Barmy začátkem letošního roku záchranná loď s potravinami a nouzovými zásobami určenými k pomoci v Rakhine, setkala se s malou skupinou demonstrantů nesoucích ceduli "Ne Rohingové". Odpor - dokonce vůči poskytnutí pomoci-  je výmluvným důkazem toho, jak se s Rohingy zachází v Barmě.

Pokud orgány Barmy nevyvinou žádnou snahu pro ukončení dlouhotrvající a systematické diskriminace ve státě Rakhine, lidé nadále zůstanou v pasti v cyklu násilí a strádání.

Barma však není v ponižování této menšiny sama. V celé oblasti  Rohingové vystupují jako pronásledovaný lid. Uprostřed této krize Indie usiluje o krutý plán deportace 40 000 Rohingů - uprchlíků.  Jeden z nich, Mohamed Irshad, shrnul v úterý situaci  zoufalou prosbou: „Jsme také lidské bytosti. Dívejte se na nás, prosím, jako na lidi."

Na tomto pozadí  Aun Schaun Su Ťij obviňuje "teroristy" a tvrdí, že její vláda poskytuje obranu všem lidem státu Rakhine "nejlepším možným způsobem".

Svými slovy Su Ťij  použila stejný scénář, který používali autoritářští lídři  tvrdé linie. Možná, že ona "netahá za nitky armády", ale tím,  že se chová jako „veřejná hlásná trouba“  a zastánkyně akcí armády, umožňuje pokračující pronásledování a dehumanizaci Rohingů.

Aun Schaun Su Ťij může být ve vládě, ale nemá moc - za toto zneužívání je v zásadě odpovědná armáda a pouze ta ho může zastavit. Ale Su Ťij má mravní povinnost stavět se proti nespravedlnosti. Koneckonců to byla ona sama, která říkala: „Nikdy byste neměli dopustit, aby vám strach bránil v tom, abyste dělali to, co víte, že je správné." Ona je schopná emaptie, obdařená rozumem a svědomím a tím schopností dělat to, co je správné a zacházet s ostatními s lidskostí. To je minimum, které rohingští lidé žádají.

Komentář byl napsán pro deník Hindustan Times.