Celá pobočka (vyjma jednoho vzdělávacího projektu) teď funguje výhradně z darů a příspěvků našich dárců a podporovatelů. Tedy i vás!

Amnesty je hnutím solidárním, proto velké a bohatší pobočky ze začátku vždy pomáhají těm menším. A doteď pomáhaly i nám.  Od roku 1991 se česká Amnesty budovala za štědré finanční pomoci dárců z - řekněme - „bohatších“ zemí. Pro vaši představu, třeba nizozemská Amnesty, která patří mezi největší na světě, má dnes okolo 250 000 pravidelných dárců a dárkyň.

Před zhruba deseti lety padlo rozhodnutí, že si i Česká republika zaslouží přispívat jiným zemím. A bylo to rozhodnutí správné – jsme demokratická a bohatá země. Započal tak plán postupného útlumu podpory. Příspěvky z centrály se začaly krátit. Poslední příspěvek pro nás přitekl minulý rok. Opustili jsme svůj dětský pokojík v domě u rodičů a přišel čas „dospět.“ (A to ani nemluvím o tom, že se pražská kancelář na konci dubna doopravdy stěhuje.)

Tahle cesta za nezávislostí je stejně tak o Amnesty jako přímo o vás – dárcích a dárkyních. Vážím si vaší podpory a jsem moc rád za to, že jste součástí hnutí. Podpisy pod petice za oběti bezpráví, účast na událostech, organizace akcí i finanční podpora, tyhle všechny ukazatele neustále rostou. Dnes jsme tak v situaci, kdy hnutí podporuje pravidelně zhruba 4000 lidí s průměrným darem okolo 180 korun měsíčně. A na co to stačí? Na zhruba 12 úvazků, se kterými obsluhujeme celou běžnou agendu  - kampaně, aktivismus, advokacie, vztahy s veřejností, vzdělávání i fundraising spolu s panem ředitelem a vedoucí kanceláře.

Díky vám roste finančně i počtem podporovatelů česká amnesty už řadu let po sobě. Poslední roky nám růst pomohl zacelit díru ve stále se tenčícím příspěvku z hnutí. Teď jsme v rovnováze. Příspěvky ze zahraničí nedostáváme a zároveň žádné neplatíme. Není to úplně jednoduché. Řadu výše zmíněných aktivit zajišťujeme pouze v jednom člověku na dané pozici. Zvláště v době, kdy se objevuje řada útoků na občanskou společnost a neziskové organizace, (které jsou nazývány pijavicemi rozpočtů), tohle prostě nestačí.

Věřím, že díky vaší další podpoře se misky vah nachýlí směrem k dalšímu růstu. Ten bude znamenat nejen větší objem práce, ale v brzké budoucnosti i naše příspěvky do zemí, které je potřebují víc než my sami.

Stojíme na prahu dospělosti a je i na vás, kterým směrem se vydáme. Jedno je ale jasné – každý z nás musí jednou dospět. Jsem moc rád, že v tomhle dospěláckém životě má česká Amnesty za parťáky právě vás.

PODEPIŠTE AKTUÁLNÍ PETICI ZA NOVINÁŘE V BARMĚ