Taši je ve vazbě od ledna 2016 za to, že se objevil ve virálním dokumentu New York Times s názvem „Tibet na cestě za spravedlností“. Video ukazuje jeho cestu ze vzdálené tibetské oblasti ležící v provincii Čching-chaj na západě Číny do Pekingu, jejímž cílem bylo vyhledat právní pomoc při sestavování žaloby proti místním úřadům kvůli nedostatečné podpoře tibetštiny ve školách.

Proč se Taši, majitel obchodu, který prodával i na čínském serveru Taobao, rozhodl riskovat své pohodlí bojem za záchranu vzdělávání v tibetštině?

Důvodem byla obava z postupného vymírání tibetského jazyka a kultury, vyjádřená například ve filmu „Leaving Fear Behind“ tibetského filmaře Dhondup Wang-čchena.

„Národní jednota“ a kulturní práva etnických Tibeťanů

Taši pro svůj záměr našel argumenty i v čínské ústavě. V ní se píše, že „všechny národnosti mají zaručenu svobodu rozvoje a užívání vlastního mluveného i psaného jazyka…“. Pokud můžeme důvěřovat zprávě čínských úřadů zaslané Komisi pro potírání rasové diskriminace OSN, existuje dalších 12 zákonů a 27 nařízení, která mají za úkol „chránit“ jazyková práva etnických menšin.

V rozporu se svou ochranářskou rétorikou čínská vláda zavedla mnoho agresivních opatření, která upevňují uniformitu národní identity a prosazují užívání standardní čínštiny (známá též nepřesně jako mandarínská čínština) mezi Tibeťany. To představuje pro tibetskou identitu skutečnou hrozbu. Úřady obhajují svá pravidla, která potlačují etnické menšiny, jako snahu o „sjednocení země a jednotu všech jejích národností“. 

Dominance čínštiny nad tibetštinou ve veřejných školách

V rámci tzv. dvojjazyčného systému dnes většina tibetských škol používá standardní čínštinu jako hlavní vzdělávací jazyk a tibetština je vyučována pouze jako jeden z dalších předmětů. Proto je těžké v Tibetu vůbec najít školu, kde by tibetština byla jazykem výuky.

Tibetštinu používají pouze základní školy farmářských a kočovných společenství ve venkovských oblastech, a to zejména proto, že učitelé mnohdy nejsou pro výuku standardní čínštiny kvalifikovaní. Mnoho žáků venkovských škol tak vázne v začarovaném kruhu, protože na jednu stranu pořádně neumějí svůj mateřský jazyk, na stranu druhou nejsou schopní plynně psát a mluvit standardní čínštinou.

Bez ohledu na to, zda probíhá výuka v čínštině nebo v tibetštině, se musí školy řídit „jednotnými národními osnovami“, které obsahují převážně informace o dominantní kultuře Chan a dějin ostatních kultur se sotva dotýkají.

Detenční centrum v Jušu, kde je Taši držen od ledna 2016

Ztráta identity studentů tibetských vnitrozemských škol

Každý rok čínská vláda přemísťuje tisíce nejlepších studentů tibetských základních škol ve věku 11 až 15 let z domovů do internátních škol v Pekingu a v jiných vzdálených provinciích, aby studovali na tzv. tibetských vnitrozemských školách (v originále Neidixizang – 内地西藏班). Studenti se nemůžou po dobu minimálně čtyř, nebo až sedmi let (cca dokončení střední školy) vrátit domů.

Tyto školy nabízejí díky lepšímu financování lepší vzdělávací možnosti, často ale za cenu nedobrovolné kulturní asimilace.

V důležité době osobnostního vývoje jsou studenti vystaveni jednotným národním osnovám s minimální výukou tibetštiny, žijí v prostředí, kterému dominuje kultura Chan, a nemohou se podílet na tibetské kultuře a buddhistických náboženských obřadech. Většina z nich se do Tibetu vrací bez znalosti tibetštiny a navyklá uniformní národní identitě.

Ačkoli vštěpování jednotné národní identity etnickým menšinám není formálně přiznáno, evidentně je široce rozšířené. Minulý rok například dostali učitelé na těchto školách instrukce, aby „pevně podchytili výuku ideologie a politiky a etnické jednoty“. Měli za úkol studentům vštípit „pět poznatků“: „Velkou vlast, čínský národ, čínskou kulturu, čínskou komunistickou stranu a socialistický systém s čínskými znaky.“

Tibetské vnitrozemské školy začaly vznikat v osmdesátých letech, kdy mnozí tibetští rodiče začali vozit své děti přes hranice Číny do škol spravovaných organizací Tibetan Children’s Village a tibetskou exilovou vládou v Indii. V posledních letech ale Čína zpřísnila kontroly a tlačí na rodiče, aby své děti přivedli zpátky do země. Podle Rádia svobodná Asie nebyli na začátku nového školního roku letos v únoru do 35 škol TCV přihlášeni žádní noví žáci z Číny.

Soukromé třídy tibetštiny zakázány jako „separatistické“

Taši se naučil tibetsky na prvním stupni a od svého bratra, který se učil u mnicha. Podle New York Times ve studiu dokonce sám tři roky jako mnich pokračoval a později docházel na soukromé lekce. Zjistil ale, že žádné z těchto možností už dnes neexistují.

V roce 2015 se pokusil najít tibetskou jazykovou školu pro svou neteř. Navštívil pět škol v různých částech Tibetské autonomní oblasti a zjistil, že tibetštině se dostává jen nízká míra uznání a standardní čínština je výhradní jazyk výuky.

Výuka tibetštiny byla zakázána i klášterům, které tradičně představovaly hlavní vzdělávací instituce. Když se mniši a jeptišky účastnili protestů za svobodu náboženství, označila je vláda za hrozbu národní bezpečnosti a rozhodla, že vztah mezi kláštery a společností by měl být co nejvíce omezen.

Zakázány byly i soukromé lekce tibetštiny. Podle zprávy čínské vlády z roku 2015 jsou „nelegální uskupení formovaná na podporu tibetského jazyka, prostředí a vzdělávání“ jednou z 20 „nelegálních aktivit spojených s tibetskou nezávislostí“.

Vláda označila skupiny, které organizují tibetské spolky, za „zločinné gangy, napojené na Dalaj Lamovy separatistické síly“ a ve zprávě z ledna 2018 apelovala na veřejnost, aby takové skupiny hlásila. Tímto opatřením čínská vláda sleduje svůj záměr potírat „infiltraci, … sabotáž a podvratné aktivity teroristů, separatistů a extremistů“ s cílem „sjednotit zemi a všechny její národnosti“.

Obžalovaný za ochranu tibetské kultury

Po téměř dvou letech ve vazbě se Taši letos v lednu dočkal soudu. V rozhovoru pro New York Times vyjádřil nedůvěru ohledně toho, co vláda slibovala: „Místní vláda má skutečnou tibetskou kulturu, a s ní mluvený i psaný jazyk, pod kontrolou. Na první pohled to může připomínat nějaký vývoj, ale skutečným cílem je zlikvidovat naši kulturu.“ Tato slova byla použita jako důkaz, že Taši „záměrně podněcoval etnickou nesnášenlivost a pokoušel se rozvracet etnickou jednotu a jednotu země“. V tuto chvíli Taši čeká na rozsudek.

Přestože je Taši ve vězení, ostatní Tibeťané musejí dál bojovat o zachování svého jazyka, kultury a identity. Vláda nesmí držet děti etnických menšin ve vzdělávacích systémech, které „ve jménu jednoty země a všech jejích národností“ stojí výhradně na standardní čínštině a jednotných národních osnovách.

Čínská vláda musí ihned a bezpodmínečně propustit Tašiho Wangčuka, který se pouze v rámci svých práv pokojně zasazoval o kontinuitu vzdělávání v tibetském jazyce. 

Jak říkají v tibetštině: བཀྲ་ཤིས་དབང་ཕྱུག་གློད་གྲོལ་གཏོང་དགོས། – Propusťte Tašiho Wangčuka.