Každou chvíli mi hlavou létaly myšlenky, že se určitá etapa Amnesty International uzavírá a nová začíná. O víkendu 6. až 8. července jsme se spolu s Martinem Balcarem, vedoucím oddělení kampaní, a dalšími zástupci a zástupkyněmi Amnesty International z celého světa sešli na valném shromáždění (Global Assembly) ve Varšavě. Jednalo se o vůbec první "slezinu" od spuštění zásadní reformy governance odstartované vloni v Římě a všichni jsme byli zvědaví, jak se s těmito změnami popereme. Důležité setkání, říkáte si, já si ale troufám tvrdit, že varšavské shromáždění bylo zásadním zlomem a pro naše hnutí jednoznačným posunem kupředu. 

O čem jsme hlasovali a co se podařilo? 

·          Dokončili jsme reformu governance schválením posledních úprav pravidel regulujících fungování našeho hnutí, o nichž se v posledním roce diskutovalo.

·          Odhlasovali jsme také, že ženy, dívky a lidé, kteří mohou otěhotnět, budou moci rozhodnout o sobě, svém těle a svých právech zcela svobodně díky schválení základních stavebních kamenů lidskoprávní politiky potratů. Ta, jak doufáme, pomůže zachránit tisíce, možná statisíce životů žen a dívek po celém světě.

·          Doufáme, že stejným směrem se uberou nově postavené a hnutím schválené základy politiky zaměřené na lidskoprávní otázky spojené s dekriminalizací a postupnou legalizací drog. Toto pro některé kontroverzní téma, je ve skutečnosti důležitým krokem k dostání principu svobody každého člověka, který může o svém životě rozhodnout tak, jak se mu nebo jí zlíbí. Základní aspekty a sama budoucí politika vzniká zejména kvůli nesmírnému utrpení plynoucímu z porušování lidských práv, k němuž dochází při aplikování nezodpovědných a často krutých opatření nemajících ve skutečnosti žádné pozitivní výsledky. Nám toto téma a budoucí tvoření politiky samotné zároveň otevírá vrátka pro zajímavou spolupráci s výzkumníky/cemi a experty/kami Amnesty International, jejichž výzkumná zpráva zařazuje Českou republiku mezi země, kde se do určité míry podařilo drogová témata přesunout ze sféry trestněprávní problematiky do sféry té zdravotní.

·          Debatovali jsme také o nové politice zaměřené na lidskoprávní dopady spojené s klimatickými změnami. Bez okolků musím říct, že klimatické změny představují největší nebezpečí, které kdy lidstvu hrozilo, a my musíme a budeme připraveni této výzvě čelit. 

Nejemotivnější událostí letošního valného shromáždění bylo loučení s generálním tajemníkem Salilem Shettym a přivítání nově nastupujícího Kumiho Naidoo. Všichni jsme Salilovi děkovali za neutuchající odhodlání a nevyčerpatelnou energii, kterou věnoval boji za lidská práva po celém světě a přiblížení Amnesty International lidem. Za dobu jeho působení se Amnesty přetransformovala v globální hnutí s dynamičtější vnitřní strukturou a obrovským nárůstem podporovatelů a podporovatelek zejména z jižní polokoule. Z úvodní řeči Kumiho je vcelku jasné, jakým směrem chce Amnesty International vést. Dle jeho vize musí naše hnutí spojovat načerpané zkušenosti s naivním idealismem mládí, musí být schopno chránit chudé, ženy, dívky a všechny, kteří jsou jakýmkoliv způsobem utiskováni nebo nemohou žit svobodně a dostát svým lidským právům. Musíme si také uvnitř organizace více důvěřovat. Jinými slovy, mezinárodní sekretariát musí postupně předávat určité pravomoci rozvinutým sekcím, aby se co nejdříve emancipovaly, navzájem si pomáhaly a byly tak schopné čelit stále častějším útokům ze stran státních představitelů jednotlivých zemí. Čeká nás období, kdy budeme muset jednat a vystupovat rychleji, přesněji, hlasitěji a to se neobejde bez rizika. Musíme se proto v rámci celosvětového hnutí více podporovat, lépe si předávat své zkušenosti, umět se poučit z vlastních chyb a naučit se využívat spolupráce s dalšími neziskovými organizacemi, abychom byli schopni podat pomocnou ruku všem těm, kteří ji skutečně potřebují. Závěrem musím zdůraznit, že Kumi je v první řadě zkušený a dlouholetý aktivista a z jeho úvodní řeči to bylo jaksepatří cítit. V nadcházejících měsících se tedy zcela jistě můžeme těšit na velké věci, možná i změny, které nás ale bezesporu ještě posílí. 

A jak si v té mezinárodní salátové míse vedeme my? Přestože se řadíme mezi menší sekce, patříme k tomu nejlepšímu, co Amnesty International v současnosti nabízí. Je skvělé, když o nás v zahraničí vědí. Když znají a používají námi vyvinuté aplikace jako stadion Team BRAVE, Marathon Builder nebo platební terminál, který jsme v Polsku představili a všichni ho s vyvalenýma očima sledovali jako zjevení. Největší rozruch a pozdvižený ovšem způsobila naše finanční nezávislost na mezinárodním sekretariátu, s níž úspěšně válčíme od začátku letošního roku. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme tím způsobili určitou revoluci a dokázali těm menším či začínajícím sekcím, že to jde a má to smysl. Naprosto úžasným zážitkem pro mě bylo, když si na schůzce zástupců evropského regionu s Kumim vzal Martin slovo a s poděkováním velkým sekcím, které hnutí financují, oznámil tuto novinku všem přítomným. Mezi ostatními příspěvky, které byly spíše plné obav a rostoucího pesimismu vycházejícího z nástrah populistické a démonizující politiky, které v Evropě čelíme, působilo toto oznámení jako malý zázrak a sklidilo velké díky a zasloužený potlesk. Jelikož jsme ale všechno to uznání a děkování - za to, že jsme tímto úspěchem dokázali povzbudit ostatní - obdrželi pouze já s Martinem, rád bych vám je alespoň tímto prostřednictvím předal. 

Díky vaší práci, nadšení a podpoře, kterou všichni Amnesty International ČR věnujete, se nám tak povedlo něco velmi výjimečného. Tuším, že jsme jednou z mála sekcí, která něco podobného v posledních letech dokázala a můžeme být proto na sebe náležitě hrdí. Pro mě osobně tedy nebylo reprezentování České republiky na mezinárodním valném shromáždění pouze pocta, ale v prvé řadě radost. Díky, merci, gracias! 

Mějte se báječně a mnoho zdaru do budoucna! 

Zdraví, 

Petr Benda