Sadeqa mi říká: „Kdyby nám Norsko bývalo věřilo, můj manžel by byl dnes naživu". V roce 2015 uprchla do Norska se svou rodinou poté, co byl Hadi, její manžel, unesen a zbit, ale norské orgány zamítly jejich žádost o azyl a vrátily je i jejich děti do Afghánistánu.

Několik měsíců po jejich příjezdu byl Hadi zabit. Sadeqa a její tři malé děti žijí nyní v neustálém strachu.

Sadeqa je jednou z tisíců Afghánců, kteří byli v posledních dvou letech vráceni z Evropy do Afghánistánu. Jsou navraceni zpět, a to i přes důkazy, že lidé jsou zde vystaveni závažnémuriziku  porušování lidských práv jsou a země se od doby, kdy z ní uprchli, stala ještě nebezpečnější.

Zpráva Amnesty International „Nucené návraty do nebezpečí“ podrobně popisuje smutné případy Afghánců, kteří byli vráceni z Norska, Nizozemska, Švédska a Německa, jen aby byli zabiti, zraněni v pumových útocích, nebo ponecháni naživu v neustálé obavě, že budou pronásledováni za svou sexuální orientaci nebo kvůli svému náboženství. Jen v roce 2016 se takto v nebezpečí ocitlo téměř 10 000 Afghánců.

Afghánistán je velmi nebezpečným místem a v posledních letech se situace ještě zhoršila. Vláda a její bezpečnostní síly v současnosti bojují s více než 20 ozbrojenými skupinami působícími v celé zemi, včetně Talibanu a skupiny, která se nazývá islámský stát. Pomocná mise OSN v Afghánistánu uvedla, že rok 2016 byl nejhorším obdobím pro civilisty, kdy bylo  11 418 osob zabito nebo zraněno a zhoršení bezpečnostní situace přetrvávalo i v roce 2017. Kábul je nejnebezpečnější provincií v zemi, čítající 19 % civilních obětí v roce 2016.

V rozporu se zdravým rozumem a obyčejnou lidskostí,  je to země, do které evropské země navracejí tisíce Afghánců. Paradoxně s tím, jak vzrůstá nebezpečnost této země a roste i počet navrácených. Mezi lety 2015 a 2016 se počet lidí, kteří se vrátili z Evropy do Afghánistánu, téměř ztrojnásobil: z 3 290 na 9 460.

Farid, který byl deportován do Kábulu z Norska loni  v květnu, je v nebezpečí náboženského pronásledování za to, že konvertoval  ke křesťanství. Opustil Afghánistán jako dítě, vyrůstal v Íránu a poté uprchl do Norska. Žije ve strachu, co s ním bude. Stále je v šoku z toho, že byl násilím vytržen z jeho adoptivní země  a společenství víry, a uvedl:: "Cítím se, jako kdybych spadl z oblohy. Nevěřím, že jsem tady."

Dne 5. října 2016, hostila Bruselská konference o Afghánistánu  představitele ze 75 zemí a 26 mezinárodních organizací a agentur. Evropská unie (EU) a její členské státy se zavázaly, že Afghánské vládě poskytnou pomoc přibližně 5 miliard EUR. Také na konferenci podepsala EU a Afghánistán dokument nazvaný "Společná cesta vpřed", jehož cílem je usnadnit návrat afghánských občanů z Evropy do Afghánistánu.

Společná cesta vpřed začíná prohlášením, že EU a Afghánistán "čelí bezprecedentním výzvám spojeným s migrací a uprchlictvím, jejichž řešení vyžaduje solidaritu, odhodlání a společné úsilí. "

Ale zatímco opravdová solidarita na straně evropských vlád by byla v Afghánistánu vítána, problémy s uprchlíky a migrací, zakoušené EU a Afghánistánem, prostě nejsou srovnatelné.

Vážné konflikty a zdrcující chudoba v mnoha částech světa, donutily v poslední době velké množství lidí k pohybu a následkem toho jich řada zažádala o azyl v Evropě: více než 1 milion žen, mužů a dětí přišlo v roce 2015, z nichž asi 200 000 bylo Afghánců. Tato čísla však musí být porovnávána s počtem uprchlíků, kteří jsou hostováni - někdy po desetiletí - v zemích s mnohem omezenějšími zdroji, než většina evropských států. Například z 2,5 milionu afghánských uprchlíků celosvětově, drtivá většina - asi 2,28 milionů - žijí v Íránu a v Pákistánu.

Mezitím Afghánistán sám čelí obrovské  krizi vnitřního vysídlování. Populace země vnitřně vysídlených osob (těch, kteří museli opustit své bydliště a přemístit se v rámci země, nejčastěji z bezpečnostních důvodů, jinam)  do konce roku 2017 téměř jistě přesáhne 2 miliony lidí. Navíc v posledních letech stále nepřátelštější podmínky pro afghánské uprchlíky v Íránu a v Pákistánu donutily stovky tisíc lidí vrátit se zpět do Afghánistánu. Současně stovky dalších tisíc  uprchlo ze země ze strachu o jejich životy. 

Kořeny tzv. uprchlické krize nejsou v počtu uprchlíků, kteří přijíždějí, ale v ohromujícím nedostatku morální odvahy mezi kariérními politiky. " V enormním úsilí mnoha evropských politiků přesunout  odpovědnost za uprchlíky na jiné země, které mají často mnohem méně zdrojů. Evropa nemá nedostatek prostředků k plnění svých právních závazků vůči lidem, kteří prchají před hrůzami válek a pronásledováním. Průměrný HDP na obyvatele zemí EU daleko převyšuje průměrný HDP v zemích, které hostí nejvíce uprchlíků,  jako jsou Pákistán, Libanon a Keňa.

Nehledě na rétoriku solidarity u Společné cesty vpřed, je tento dokument evidentně nástrojem k tlaku na Afghánistán přijímat velké množství navrátilců. Toto dokazuje i uniklý dokument EU z března 2016, který  je v tomto ohledu zcela upřímný.  Agentury EU v něm uznaly "zhoršující se bezpečnostní situaci v Afghánistánu a hrozby, jimž jsou tam lidé vystaveni", stejně jako pravděpodobnost, že "rekordní úroveň teroristických útoků a civilních obětí " se zvýší, ale nicméně uvedly, že "více než 80 000 osob by potenciálně mohlo být třeba vrátit v blízké budoucnosti." 

Ministr financí Afghánistánu Eklil Hakimi byl citován, jak říká afghánskému parlamentu: "Pokud Afghánistán nebude spolupracovat se zeměmi EU v oblasti uprchlické krize,  bude to mít negativní dopad na výši pomoci přidělené Afghánistánu." Důvěrný zdroj afghánské vlády nazval Společnou cestu vpřed "otráveným pohárem“, který Afghánistán byl nucen vypít, aby získal rozvojovou pomoc. 

Je zřejmé, že "společná cesta vpřed" není ani společná, ani cesta vpřed. Afghánistán je v současné době příliš nebezpečným místem pro návraty. Dokud evropské vlády a EU toto neuznají, životy desetitisíců Afgánců v Evropě zůstává nejisté. Pro ostatní je již příliš pozdě. "Bojím se," řekla mi Hadiova vdova. "Nemohu ani přivést své děti k hrobu jejich otce." 

Jména v tomto článku byla změněna. 

Tento článek byl poprvé publikován v časopise TIME: http://time.com/4968868/eu-betraying-afghanistan-dangerous-aid-policy/ 

Anna Sheová je poradkyně Amnesty International pro uprchlíky a migranty.