© GETTY Images/Beata Zawrzel/NurPhoto
Alarmující stav justice v Polsku a Maďarsku je varováním i pro ČR, říká ředitel Amnesty
Blog
Svoboda slova a vězni svědomí Česká republika Názor od ředitele Amnesty ČR Mark Martin publikován 7.5.2019
Projev ředitele Amnesty ČR Marka Martina na demonstraci Za nezávislou justici na Staroměstském náměstí v Praze.
Co s tím? Někteří soudci začali veřejně vyjadřovat svůj nesouhlas. Odměnou jim je konstantní tlak, častá disciplinární řízení, slovní výhružky, a jeden soudce se nám svěřil, že mu dokonce bylo vyhrožováno smrtí. To vše se děje v kontextu širší pomlouvačné kampaně proti soudcům, kteří podpořili kampaň za ochranu lidských práv, která začala v roce 2017. Soudci jsou neustále zobrazováni jako “nepřátelé lidu”, kteří “poškozují zájmy Polska”. Provládní sdělovací prostředky a účty sociálních médií šly až tak daleko, že zasáhly do jejich soukromí tím, že pravidelně zveřejňují jejich osobní údaje, včetně podrobností o jejich pracovní neschopnosti a cestách do zahraničí. A přesto se soudci v Polsku nadále organizují a kolektivně odolávají tlakům vlády. Stávají se obránci lidských práv. Nemlčí. A nemlčí ani lidé v ulicích. Probíhající boj o nezávislost justice v Polsku totiž není jen o soudcích. Je to boj za lidská práva, který v konečném důsledku ovlivňuje každého v zemi i v Evropě. Není to pouze boj našich sousedů, ale i náš. A tím, že tady dnes stojíme dokazujeme, že ani v České republice nám potenciální ohrožení justice není jedno. Kromě justice se totiž v Polsku hraje také o svobodu shromažďování a svobodu projevu. Dochází ke kriminalizaci účasti na pokojných shromážděních, roste počet jednotlivců stíhaných za účast na akcích. Amnesty dokumentuje řadu situací, kdy lidé za vyjádření nesouhlasného názoru – třeba transparentem Stop fašismu či protestem proti vládnímu zákazu potratů – čelí perzekucím. Nemlčme. Není to koneckonců tak dávno, kdy jsme ani my nemohli svobodně protestovat, nosit transparenty bez toho, aniž bychom čekali postih. A je alarmující, že tato plíživá tíseň se objevuje tak blízko nás, u našich nejbližších sousedů.
A není to jen Polsko. I v Maďarsku během posledních dvou let se situace prudce zhoršuje. Dochází k reformě soudnictví, upravují se zákony o svobodě projevu, petiční a sdružovací právo. Od ledna roku 2020 se změní systém správního soudnictví a soudy budou podléhat kontrole ministerstva spravedlnosti. V pravomoci těchto soudů jsou přitom takové věci jako veřejné zakázky, jmenování soudců či žádosti o azyl. Ministr bude mít široké pravomoci, aniž by se musel komukoli zpovídat. Propojení soudní a výkonné moci tak fakticky ohrožuje dodržování lidských práv – jako je právo na mezinárodní ochranu či spravedlivý proces. Ruku v ruce jdou s reformou soudnictví i zásahy do fungování občanské společnosti. Kritická angažovanost lidí je trestána nejen posměchem, ale také skutečnými zákonnými postihy. Organizace, které pracují s lidmi na útěku, čelí vysokým daním, hrozbě pokut a pejorativnímu označení, které evokuje “nepřítele státu”. A podle nových zákonů mohou jít lidé za konkrétní pomoc lidem na útěku i do vězení. Vláda zkrátka vytváří bariéry mezi “my” a “oni”, zasahuje do akademických svobod, kontroluje média veřejné služby a vstupuje do soudnictví. Tak co tedy s tím? Evropská komise zahájila proti Polsku řízení ohledně nedodržování postupu k ochraně soudců před politickou kontrolou. Útoky na soudce ze strany politické moci podkopávají nezávislost soudnictví, ale také ohrožují užívání lidských práv jako takových. Po Varšavě doporučili europoslanci zahájit řízení i s Maďarskem, které podle nich ohrožuje fungování právního státu a porušuje základní lidská práva.
Proto na vás apeluji, abychom nedopustili takovou situaci u nás. Je to jen na nás, jak budeme svá práva bránit. Slovy Václava Havla: “Jedinec zmůže dost, je to na každém z nás. A kdo říká, že to nejde, si jen hledá výmluvy”. Uděláte něco malého v tomto směru, když podepíšete třeba petici o Maďarsku, kterou najdete na našich webových stránkách. Děkuji vám za to, že tu dnes jste a výmluvu jste nehledali.
© Jakub Leichter
© Amnesty International
© Anund Knutsen CC (source image)