V poslední době téměř každá zpráva z Ruska vyvolává více pobouření než radosti. Skoro vždycky slyšíme, že někdo byl zadřen během demonstrace, nebo mučen / zbit ve vězení, někomu byli podstrčeny drogy. O tom, že bývalí Putinovi bodyguardi se ujímají postů gubernátorů a rychle je opouští nebo starou klasickou báseň o tom, jak „západní partneři“ nechtějí spolupracovat s Moskvou. Takové zprávy nepřekvapují asi žádného střízlivě přemýšlejícího člověka. To je realita, ve které žije Rusko. Avšak jedna z nich otřásla celým státem a za méně než jeden den obletěla celý svět. A dotýká se každého z nás.

Na pozadí Petrohradského ekonomického fóra (známého jako ruský Davos), kde Si Ťin-pching a Vladimir Putin podepsali miliardové dohody, byl zadřen novinář zpravodaje Meduza Ivan Golunov. Jméno na západě na rozdíl od Ruska donedávna neznámé, nicméně mnozí v Česku o něm mohli slyšet třeba v Českém rozhlase nebo dokonce číst na Sputniku. Ivan – investigativní novinář, který psal o korupci ve státní správě. Dle slov jeho kolegů je to profesionál první třídy, který se zodpovědně stavěl k tomu, co dělal. A teď, poté, co strávil jeden den bez jídla a pití (přestože „zákon o policii“ zajišťuje jejich poskytnutí), s podezřením na otřes mozku a zlomená žebra stojí před soudem. Hrozí mu od 10 do 20 let vězení dle již “klasického” článku 228 – odbyt drog ve velkém množství. Je tu jedna dobrá zpráva - místo vyšetřovací vazby a izolace byl poslán do domácího vězení na 2 měsíce.

Během zadření u něj policisté našli sáček drog. Také během prohlídky jeho bytu bylo nalezeno několik dalších. Ráno sedmého června MV RF zveřejnilo fotky z jeho bytu, které se později ukázaly jako falešné. Celkově máme 5,37 gramů drog. Ne 6, ne 7, ani ne 20. A to jen proto, že podle zákona se od 5 gramů množství bere jako velké.

Absolutní marasmus represivní mašiny poslal dle tohoto článku za mříže desítky tisíc lidí všech věků. Řízení jako přes šablonu na běžícím pásu. To není pro nikoho tajemství. Dle úplně stejných řízení byli odsouzeni Ojub Titijev, Jurij Dmitrijev a mnozí další, jejichž činnost není vhodná pro vládu. Je jednodušší spočítat ty, kdo se po takových řízeních dostali na svobodu dostali. Prsty jedné, maximálně dvou rukou budou bohatě stačit.

To koneckonců ukazuje, kam směřuje Rusko. Stát, který uspořádal “nejlepší” mistrovství světa ve fotbale všech dob a národů, nadále kráčí do 90. let, kde se drogy “přihazovaly do kapes všech a každého”. Není jasné, komu Ivan zkřížil plány. Ale je jasné, že buď vláda siloviků není schopná čelit organizovanému zločinu, nebo je jeho součástí. Osobní zájem lidí jako Igor Sečin a Co. stojí výše zájmů národa, který, jak se ukazje čím dál tím víc, existuje ad hoc. Pro ně on, národ, je mrtvý, jako Bůh pro Nietzseho. Jejich drzost vypovídá o úplné beztrestnosti za jejich činy. V Rusku naprosto chybí systém brzd a protivah, jenž můžeme znát z politického systému USA. Nezávislé váhy justice jsou vždycky nakloněny správným směrem - k těm, kdo má výložky. To jsou oni - suveréni. Jediní, kdo má rozhodovací právo první a poslední instance.  A to jen proto, že vláda je v rukou těch, u koho se právě nachází.

Ludvík XIV (ačkoliv mu tuto hlášku připisují) prý řekl - “stát jsem já”. A tento stát je dobrý. Když buržoa a národ - špatní. Je podivuhodné, že se v 21. století některé státy řídí logikou 17.-18. století, kde národ je nic a jmenuje se nijak. Je v tom ale i jiskra naděje - obrovská síla “čtvrté složky vlády”, která se postavila za Ivana. Novinářští titáni jako Vladimir Pozner, téměř každá redakce, celebrity a veřejné postavy všech kalibrů - skoro všichni vyjadřují solidaritu s Ivanem. A i národ - celý víkend lidí stali na demonstracích před budovou soudu. A ještě budou stát, nebo chodit na vládou nepovolené “procházky”. Tak, jak bude třeba.