Prohledávat obsah
nalezeno 3 výsledků:
Článek Úspěch publikován 14.6.2024
Skvělá zpráva: Za protesty proti posunu hranic jim hrozily vysoké tresty. Teď jsou aktivisté konečně volní!
Přes dvě desítky lidí, zadržených v roce 2022 při protestech kvůli posunutí hranic v Kyrgyzstánu, si vyslechlo osvobozující rozsudek a jsou na svobodě.
Článek publikován 9.5.2023
Kyrgyzstán: Uzavření pobočky Rádia Svobodná Evropa je ranou pro nezávislá média v zemi
Kyrgyzské úřady rozhodly o uzavření tamní pobočky Rádia Svobodná Evropa. Pokračují tak cenzuře nezávislých médií a omezování kritiky vlády.
Případ publikován 2.10.2018
OVDOVĚLÁ ŽENA S HENDIKEPEM BOJUJE ZA DŮSTOJNÝ ŽIVOT OSTATNÍCH
„Já jsem Gulzar. Přijde mi normální, že se nestydím za svůj hendikep a motivuju i ostatní lidi s tělesným postižením, aby se nebáli požadovat podmínky pro důstojnou práci a život. Ne každý to ale u nás v Kyrgyzstánu chápe a podporuje...” Gulzar Dujšenová v roce 2002 ochrnula na dolní část těla kvůli dopravní nehodě způsobené opilým řidičem. Rok na to nečekaně zemřel její manžel, a tak se rázem stala jedinou opatrovnicí svých dvou malých dětí. Nikdy to ale nevzdala. Začala se setkávat s dalšími lidmi se zdravotním postižením, kteří pořádali akce v hlavním městě Biškeku. Uvědomili si, že se musí každý den potýkat s bariérami v zaměstnáních, dopravě, pořád někoho žádat o pomoc, snášet neochotu zdravotního personálu při běžných vyšetřeních - zkrátka často vysilující a trapné situace. Gulzar se to snaží změnit tak, aby se lidé s hendikepem aspoň postupně dočkali rovnoprávnosti a nezávislosti: Setkává se se státními úředníky, organizuje školení pro řidiče autobusů nebo pořádá různé akce prostřednictvím sociálních sítí. Sama ale stále řeší ty nejzákladnější problémy - třeba překážky na cestě ke svým vchodovým dveřím. Ale hlavně každý den čelí diskriminaci ve společnosti, kde se od žen neočekává, že budou vystupovat se svými názory a lidé se zdravotním postižením jsou označováni za "invalidy." Ženy a dívky v Kyrgyzstánu stále čelí diskriminaci - kvůli pohlaví obecně, navíc když žijí s nějakým hendikepem. Na jejich stav se často nahlíží jako na nemoc. „Nejdůležitější je přístup obyčejných lidí. Když uvidí, jak se lidé s postižením snaží třeba běžně pracovat a být tak nezávislí na cizí pomoci, pohled se změní a tím se změní i podmínky,” věří dál odhodlaná Gulzar. Změnit přístup ale musí i stát - podpořit Gulzar a její boj za změnu.