Klimatická krize není vzdálený problém „někde ve světě“. Je to realita, kterou v Česku zažíváme každým rokem: delší a intenzivnější sucha, vlny veder, přívalové deště a povodně, požáry i další extrémy počasí. Tyto změny už dnes zdražují potraviny a energie, ničí majetek a infrastrukturu a berou lidem pocit bezpečí – a čím déle budeme otálet, tím vyšší účet zaplatíme.
Klimatická krize navíc přímo ohrožuje lidská práva. Extrémní horko, sucho a povodně zasahují do práva na život a zdraví, na bydlení, na vodu, na příznivé životní prostředí i na potravinovou bezpečnost. Vedra přehřívají města, zhoršují kvalitu ovzduší a dopadají na zdraví lidí – od vyčerpání a dehydratace až po zhoršený spánek. Sucho snižuje úrodu a tlačí nahoru ceny potravin. Přívalové deště a povodně ničí domy i veřejnou infrastrukturu. A dopady nejsou pro všechny stejné: nejvíc ohrožují děti a mladé lidi, seniory, osoby se zdravotním postižením a nízkopříjmové domácnosti.
Proto potřebujeme spravedlivý klimatický zákon, který ochrání lidi i planetu a zajistí, že řešení klimatické krize nebude prohlubovat sociální nerovnosti.
Že jsou lidská práva ohrožena v posledních letech stále častěji potvrzují také soudy a mezinárodní instituce. Evropský soud pro lidská práva v dubnu 2024 v přelomovém rozsudku proti Švýcarsku uznal, že nedostatečná ochrana lidí před dopady klimatické změny může znamenat porušení práv garantovaných Evropskou úmluvou. Podobně Výbor OSN pro lidská práva v roce 2022 konstatoval, že selhání státu chránit komunitu před dopady klimatické změny může porušovat lidská práva, mimo jiné právo na soukromý a rodinný život. A Mezinárodní soudní dvůr OSN ve svém poradním stanovisku z 23. července 2025 zdůraznil, že státy mají podle mezinárodního práva povinnost jednat tak, aby klimatickým škodám předcházely a aby chránily lidi před jejich následky.
Jak klimatická krize dopadá na lidská práva?
Je proto nezbytné, aby klimatická politika byla postavená na principech klimatické spravedlnosti a spravedlivé transformace přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku.
Z hlediska klimatické spravedlnosti je nezbytné stanovit odpovědnost státu i velkých znečišťovatelů tak, aby náklady za řešení klimatické krize nebyly přenášeny na jednotlivce a domácnosti.
Zároveň je potřeba jasně ukotvit povinnost státu aktivně chránit lidi před negativními dopady klimatické změny a těmto škodám předcházet
Tady je odpověď
Existuje
Hoří