„Ať už byly nebo jsou bity, znásilňovány nebo nuceny podstoupit ženskou obřízku, mnohé ženy a dívky v Evropě trpí v tichosti, protože nemají možnost vymanit se ze situace, kterou vnímají jako beznadějnou. Evropa se musí probudit. Tohle je realita,“ řekl Michael Bochenek, ředitel AI pro politické a právní otázky.

„Istanbulská úmluva je silným nástrojem pro všestranný boj s tímto rozsáhlým porušováním lidských práv, které denně způsobuje neštěstí v životech milionů evropských žen. Vlády v Evropě a střední Asii nyní musí ukázat svou politickou vůli a napnout síly ke konkrétním činům.“

11. května 2011 byla úmluva v Istanbulu přijata všemi 47 členskými státy Rady Evropy a je první evropskou dohodou, která se zaměřuje přímo na domácí násilí a násilí na ženách. Stanoví minimální úroveň prevence, ochrany, trestního stíhání a vývoje jednotné politiky. Země, které dohodu ratifikují, jsou povinny chránit a podporovat oběti tohoto násilí. Také musí zřídit služby jako horké linky, azylové domy, zdravotní služby, poradny a právní pomoc.

„Vlády musí ženám umožnit vzít život do vlastních rukou. Zároveň musí navrhnout jasné postupy a zajistit odškodnění, trestat pachatele a zabránit dalšímu zneužívání,“ řekl Michael Bochenek.

Problém

Fyzické, sexuální a psychické násilí na ženách je ve všech členských státech Rady Evropy považováno za zásadní porušování lidských práv.

Podle nové zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) se ve 28 členských státech EU každá třetí žena ve věku nad 15 let (33 % z 62 milionů žen) stala obětí fyzického nebo sexuálního násilí. Tyto ženy byly znásilněny, zmrzačeny, obtěžovány, bity nebo zabity. Padesát šest procent Belgičanů zná alespoň jednu osobu, která se stala terčem vážného sexuálního násilí, – jde o porušování lidských práv, které kvůli předsudkům a společenskému stigmatu často zůstává skryto.

Odhadem půl milionu žen a dívek v EU bylo podrobeno ženské obřízce, což je další forma násilí na ženách. Každý rok hrozí obřízka dalším 180 tisícům. Nejvíce žen a dívek pocházejících ze zemí, kde se ženská obřízka praktikuje, žije ve Velké Británii, Itálii, Francii, Německu, Irsku, Nizozemsku, Švédsku a Belgii. Tato ilegální praktika má vliv na zdraví a duševní pohodu ženy, stejně jako na schopnost plné seberealizace.

„Vlády musí ženy a dívky chránit před násilím. Pokud preventivní opatření selžou a dojde k násilnému incidentu, nebo se k němu schyluje, je důležité poskytnout obětem a svědkům ochranu a podporu, aby se mohli vrátit do života,“ řekl Michael Bochenek.

„Ženy a dívky, které se staly oběťmi násilí za hranicemi Evropy, mají také právo na mezinárodní ochranu. To se týká i prchajících osob, které utíkají před ženskou obřízkou či nuceným manželstvím.“

Řešení

Vlády zavázané úmluvou budou muset provést několik opatření:

• na genderové stereotypy a prosazovat změny v přístupu k roli žen a dívek ve společnosti;

• vyškolit profesionály, kteří budou úzce spolupracovat se specializovanými nevládními organizacemi, k práci s ženami, jež přežily násilí nebo jim násilí hrozí;

• zajistit obecné i specializované podpůrné služby, které by byly vhodné a přístupné pro ženy a dívky, včetně služeb fyzické a psychické podpory, azylových domů, center zabývajících se sexuálním násilím a bezplatných non-stop telefonních linek;

• vytvořit azylový systém zohledňující pohlaví – povinnost chránit zahrnuje právo na mezinárodní ochranu. Ženy a dívky, které se staly oběťmi pohlavně motivovaného násilím v zemích mimo EU, mohou hledat pomoc v jiném státě, pokud ten jejich nedokáže zabránit pronásledování či nabídnout adekvátní ochranu a nápravu.

„Ratifikace a uplatňování Istanbulské úmluvy není otázkou udělení zvláštních práv ženám. Jedná se o nápravu existujících nespravedlností a prevenci dalšího porušování práv žen,“ řekl Michael Bochenek.

K dnešnímu dni podepsaly úmluvu více než tři čtvrtiny zemí (36 ze 47), které jsou členy Rady Evropy, a čtrnáct z nich ji už také ratifikovalo: Albánie, Andorra, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Dánsko, Francie, Itálie, Malta, Portugalsko, Rakousko, Srbsko, Španělsko, Švédsko a Turecko. Během následujících měsíců bude zaveden mechanismus na kontrolu uplatňování úmluvy v členských státech.

Amnesty International sehrála v přípravě úmluvy klíčovou roli. Poskytla informace vycházející ze zkušeností nevládních organizací s prací s osobami, které přežili sexuálně motivované násilí, vysvětlila nejlepší praxí ověřené metody a existující povinnosti vyplývající z práva a mezinárodních lidskoprávních norem. Tato dohoda proto odráží hlavní mezinárodní standardy a pohledy na občanskou společnost.