Rohingští uprchlíci v Bangladéši se stále  musí vyrovnávat  s traumatem, kterým prošli v Barmě/Myanmaru. Ahmer Khan navštívil Coxův Bazar, aby  zdokumentoval příběhy rohingských uprchlíků ve fotografiích spolu s tím,  co  během svých bolestných útěků z domovů považovali za věci pro sebe nejdražší ... píše Saad Hammadi. 

V listopadu loňského roku, kdy se rozšířila zpráva o možné repatriaci několika tisíc rohingských uprchlíků, začaly stovky lidí hledat ochranu v jiných táborech v Coxově Bazaru, aby unikly nucenému návratu a vyhnuly  se identifikaci. 

V zoufale přeplněných táborech v  celé Ukhiya v Coxově bazaru se mnozí rohingští uprchlíci ještě stále nevzpamatovali z traumatu, které zažili v Barmě. Bolestný útěk z jejich domovů je stále pronásleduje. 

Dne 25. srpna 2017  barmská armáda spustila tvrdé smrtelné kroky proti Rohingům ze severního státu Rakhine. Jejich domy byly bourány, vesnice spáleny, ženy a děti znásilňovány a spousta lidí byla zabita při strašných zločinech proti lidskosti. 

Vojenský zákrok donutil více než 720 000 rohingských mužů, žen a dětí prchnout z domova a hledat útočiště v Bangladéši. Mnoho z těchto lidí uprchlo z domova s tím, co zrovna pobrali,  hladověli při přechodu  kopců v městech Maungdaw a Buthidaung, až konečně dorazili do Tombroo, Teknaf, Shah Pari Dweep a dalších hraničních oblastí jižního Bangladéše. 

Když si pro ně přišly domů bezpečnostní složky, pro mnohé bylo jedinou možností uniknout pěšky. Stovky tisíc z nich to zvládly až do Bangladéše, někteří však na své cestě podlehli zraněním a  nemocem. 

40ti letá Amina Khatonová použila bambusovou tyč a kus látky k tomu, aby na svých ramenou mohla nést svou nemocnou matku. Ta však zemřela dříve, než se dostaly do Bangladéše. Jediné, co má Amina jako vzpomínku na ni, je zbytek této bambusové tyče. 

Mnozí uprchlíci, kteří se dostali do Bangladéše, si drží to minimum ze svého majetku blízké svým srdcím. Při náhlém úprku si někteří z nich stihli vzít pouze korán, jiní zase své průkazy totožnosti. 

„Mám pouze tento piercing v nose, který nosím už několik let. Je to jediná věc, kterou jsem si mohla vzít s sebou, když jsem utekla z mé vesnice.“

Někteří si s sebou přinesli základní věci, jako je hrnec na vaření nebo třeba hůl, která pomohla 100 let starému Naseemu Khatoonovi zvládnout svízelnou cestu. 

V Ukhijě mnoho lidí dlouho pobývalo v lesích po obou stranách dálnice. Nakonec se jim podařilo se vtěsnat do již přeplněných táborů Balukhali a Kutupalong. Uprchlíci se usadili na nejmenším místě, které pro sebe byli schopni najít, aby mohli trávit noci v chatrných táborech na bahnitých kopcích v hornatých oblastech. 

Provizorní domy postavené s použitím plachtoviny a bambusu tvoří dočasné útočiště o velikosti zhruba 20 až 35 čtverečních stop, a to pro čtyři až deset členů rohingské rodiny. Tábory jsou hustě osídleny 60 000 až 95 000 lidmi na kilometr čtvereční, což je dokonce více než nejvíce hustě obydlená města světa. V táborech, které se rozprostírají na ploše přes 6000 akrů, je téměř jeden milionu Rohingů, takže tábory poblíž Coxova bazaru jsou největším uprchlickým táborem na světě. 

Bangladéš velkoryse povolil obrovské populaci uprchlíků vstup a pobyt v zemi, navzdory vlastním ekonomickým a demografickým problémům. Je to země s nízkými příjmy a nejhustěji obydlená země na světě. Jediný prostor pro uprchlíky lze vytvořit tím, že úřady vykácejí lesy v kopcích Coxova bazaru. 

Mezinárodní trestní soud zahájil předběžné vyšetřování deportace stovek tisíc Rohingů z Barmy do Bangladéše. Je velmi důležité, aby mezinárodní orgány pokračovaly ve svém úsilí o to, aby pachatelé trestných činů spáchaných na Rohinzích v Barmě byli vedeni k odpovědnosti. 

Mezitím, dokud pro uprchlíky nebude možné se bezpečně, dobrovolně, důstojné a trvale vrátit  do svých domovů,  mezinárodní společenství musí převzít společnou odpovědnost za jejich osud. Je třeba, aby  Bangladéši poskytlo finanční a technickou pomoc pro zvládnutí  krize. Země by také měly zvážit možnosti přesídlení uprchlíků do třetích zemí, pokud bude krizová situace dlouhodobá. V momentě, kdy se provádí soudní vyšetřování zločinů proti Rohingům, může být jejich příliš brzký návrat do vlasti velmi nebezpečný.  

zastaňme se rohingů podpisem na petici