Vypuknutí koronaviru (COVID-19), které začalo v čínském městě Wu-chan na konci roku 2019, bylo Světovou zdravotnickou organizací (WHO) už prohlášeno za globální pandemii. 

Reakce na ni má potenciál ovlivnit lidská práva milionů lidí. V první řadě je to právo na zdraví zaručené Všeobecnou deklarací lidských práv, která stanoví právo na přístup ke zdravotní péči, právo na přístup k informacím, zákaz diskriminace při poskytování lékařských služeb, právo na odmítnutí nekonsenzuálního lékařského ošetření a další důležité záruky. 

„Cenzura, diskriminace, svévolné zadržování a porušování lidských práv nemají v boji proti epidemii koronaviru žádné místo," řekl Nicholas Bequelin, regionální ředitel pro Asii a Pacifik Amnesty International. 

„Porušování lidských práv brání, spíše než usnadňuje, reakce na mimořádné události v oblasti veřejného zdraví a podkopává jejich účinnost," dodal. 

Během epidemie jsou také v sázce  další práva: osvobození od svévolného zadržování a svoboda pohybu, svoboda projevu a další sociálně-ekonomická práva. Tato práva lze omezit, avšak pouze, pokud tato omezení splňují zásady nezbytnosti, proporcionality a legality. 

1/ Ranná cenzura 

Čínská vláda se angažovala v rozsáhlém úsilí o potlačení informací o koronaviru a nebezpečích, která pro veřejné zdraví představuje. Na začátku prosince 2019 se lékaři ve Wu-chanu s kolegy podělili o své obavy o pacienty se symptomy podobnými vypuknutí těžkého akutního respiračního syndromu (SARS), které začalo v jižní Číně v roce 2002. Místní úřady je okamžitě umlčely a potrestaly za „šíření fámy“  

„Zdravotníci v Číně se pokusili zavolat na poplach. Kdyby se vláda nesnažila minimalizovat nebezpečí, svět by mohl reagovat na šířící se virus rychleji,“ upozornil Bequelin. 

V online příspěvku o měsíc později Nejvyšší lidový soud zpochybnil rozhodnutí wuchanských úřadů. To bylo široce viděno jako ospravedlnění pro lékaře, stejně jako rezignace starosty Wu- chanu. 

Snahy o minimalizaci závažnosti ohniska byly sdíleny na nejvyšší úrovni čínské vlády, o čemž svědčí i agresivní čínské lobbování u Světové zdravotnické organizace (WHO), aby ohnisko neprohlásila za globální zdravotní nouzi.

Dokud to WHO nakonec neudělala. 

2/ Právo na zdraví 

Zdravotnický systém Wu-chanu byl ochromen a zdravotnická zařízení a zdravotníci se snažili a snaží vypořádat se s rozsahem ohniska. 

Mnoho pacientů bylo po hodinách čekání ve frontě  nemocnicemi odmítnuto. Zařízení neměla přístup k nezbytným diagnostickým testům.

„Čína a všechny ostatní postižené státy musí zajistit, aby všechny osoby postižené koronavirem měly přístup k odpovídající zdravotní péči. Zvládnutí epidemie je důležité, ale také prevence a léčba - proto by mělo být právo na zdraví nedílnou součástí všech reakcí, “uvedl Nicholas Bequelin. 

Čínská média informovala, že lidé se nemohou rychle dostat do nemocnic kvůli zastavení veřejné dopravy a v některých případech nemohou odstranit těla nemocných ze svých domovů.  

3/ Pokračující cenzura

Naléhání čínských úřadů, aby byl kontrolován obsah zpráv a zastaveno negativní referování nadále vedlo k cenzuře někdy legitimních informací o viru. 

Od počátku krize bylo cenzurováno mnoho článků včetně mainstreamových  Beijing Youth Daily a Caijing. 

„Čínské úřady riskovaly a riskují, že zadrží informace, které by mohly pomoci lékařské komunitě vypořádat se s koronavirem a pomoci lidem chránit se před vystavením tomuto viru," řekl Bequelin. 

„Skutečnost, že některé z těchto informací nejsou dostupné všem, zvyšuje riziko poškození koronavirem a oddaluje účinnou reakci," dodal.  

4/ Obtěžování a zastrašování aktivistů

Čínská vláda se také zaměřila na lidi, kteří se snaží sdílet informace o koronaviru na sociálních sítích. Například právník a občanský novinář Chen Qiushi uvedl, že po zveřejnění záběru z nemocnic ve Wu-chanu  byl obtěžován úřady. 

Občana Fang Bin s bydlištěm ve Wu-chanu také krátce zadržely úřady po zveřejnění videa s cílem ukázat těla obětí koronaviru. 

„Odmítnutí nepravdivých tvrzení o viru je zásadní, stejně jako zajištění šíření přesných zdravotních informací, zavírání očí před legitimním novinářským a obsahem sociálních médií v této záležitosti neslouží žádnému účelu veřejného zdraví," uvedl Nicholas Bequelin.  

5/ Zásahy proti „falešným zprávám“

Když se virus rozšířil z Číny do sousedních zemí v jihovýchodní Asii, vlády se snažily kontrolovat informace a vyznění mediálních sdělení. 

Lidé byli zatčeni nebo pokutováni v Malajsii, Thajsku a Vietnamu za zveřejnění „falešných zpráv“ o propuknutí choroby. 

„Vlády musí zabránit dezinformacím a poskytovat včasné a přesné zdravotní pokyny. Jakákoli omezení svobody projevu však musí být přiměřená, legitimní a nezbytná,“ upozornil Bequelin. 

„Pokud by si vlády v jihovýchodní Asii a jinde měly vzít jednu lekci z čínské manipulace s koronavirem, je to to, že omezování informací a uzavření debaty ve jménu "stability" přináší vážné riziko a může být katastrofálně kontraproduktivní." 

6/ Diskriminace a xenofobie

Lidé z Wu-chanu - dokonce i ti, kteří neměli příznaky - byli odmítnuti v hotelech a zabarikádovali se ve svých vlastních bytech. 

V jiných zemích byly také zaznamenány případy anti-čínské nebo anti-asijské xenofobie. Některé restaurace v Jižní Koreji, Japonsku a Vietnamu odmítly přijmout čínské zákazníky, zatímco skupina protestujících řekla čínským hostům, aby opustili hotel v Indonésii. Francouzské a australské noviny byly také ve svých zprávách o krizi obviněny z rasismu. 

Asijské komunity na celém světě se stáhly zpět a ve Francii se objevil na Twitteru hashtag #JeNeSuisPasUnVirus (nejsem virus). 

„Čínská vláda by měla přijmout opatření na ochranu lidí před diskriminací, zatímco vlády na celém světě by měly k rasistickému cílení lidí čínského a asijského původu přistupovat s nulovou tolerancí. Jediným způsobem, jak může svět bojovat s tímto ohniskem, je solidarita a přeshraniční spolupráce,“ upozornil už před přesunutím ohniska do Evropy Nicholas Bequelin.  

7/ Hraniční kontroly a karantény musí být přiměřené  

V reakci na virus v počátcích epidemie mnoho zemí zavřelo dveře těm, kteří cestují z Číny nebo jiných asijských zemí, zatímco jiné zavedly přísná karanténní opatření. 

Australská vláda poslala stovky Australanů do střediska pro zadržování přistěhovalců na Vánočním ostrově, kde byly podmínky léčby dříve označeny australskou lékařskou asociací za „nelidské“ kvůli duševnímu a fyzickému utrpení, ke kterému došlo při zadržování uprchlíků. 

Papua-Nová Guinea uzavřela hranice pro lidi ze všech ostatních asijských zemí, ne pouze těm ze zemí, u nichž byly potvrzeny případy koronaviru. To ponechalo některé papuánské studenty uvízlé na Filipínách poté, co jim bylo zabráněno nastoupit na palubu letu domů. 

Karantény, které omezují právo na volný pohyb, mohou být podle mezinárodního práva odůvodněné pouze pokud jsou přiměřené, časově vázané, přijaté za legitimními cíli, přísně nezbytné, pokud je to možné dobrovolné a uplatňované nediskriminačním způsobem. 

Karantény musí být uloženy bezpečným a ohleduplným způsobem. Práva osob v karanténě musí být respektována a chráněna, včetně zajištění přístupu ke zdravotní péči, potravinám a dalším potřebám. 

„Vlády čelí složité situaci a musí přijmout opatření, aby zabránily šíření koronaviru - a zároveň zajistily, aby postižené osoby měly přístup ke zdravotní péči, kterou potřebují," uzavřel Nicholas Bequelin.