PRÁVA ŽEN
Nám všem přísluší lidská práva. Patří mezi ně například právo na život, fyzickou integritu, na rovné zacházení, na nejvyšší dosažitelnou úroveň tělesného a duševního zdraví, na vzdělání, volit, nebo na stejné odměňování za práci.
Ale po celém světě stále mnoho žen a dívek čelí diskriminaci na základě pohlaví a genderu. Genderová nerovnost podporuje mnoho problémů, které se neúměrně dotýkají žen a dívek, jako je domácí a sexuální násilí, nižší mzdy, nedostatečný přístup ke vzdělání a nedostatečná zdravotní péče.
"Práva žen jsou lidská práva."
Po mnoho let hnutí za práva žen tvrdě bojovala za řešení této nerovnosti, vedla kampaně za změnu zákonů nebo se vydala do ulic požadovat dodržování svých práv. A v digitálním věku vzkvétala nová hnutí, která zdůrazňují rozšířenost genderového násilí a sexuálního obtěžování. Prostřednictvím výzkumu, vzdělávání a vedení kampaní tlačí Amnesty na mocné a vlivné, aby respektovali práva žen.
O CO USILUJEME?
Co máme na mysli, když mluvíme o právech žen? Za co bojujeme? Zde je jen několik příkladů práv, za která obránci lidských práv v průběhu staletí až dodnes bojovali a bojují:
Volební právo žen
Amnesty bojuje za právo všech žen, aby se mohly účastnit politického dění a voleb.
Přestože je volební právo žen garantováno Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen, existuje stále mnoho míst, kde je ženám toto právo odpíráno. Například v Sýrii, jsou ženy v podstatě odříznuty od možnosti angažovat se v politice, včetně probíhajícího mírového procesu. V Pákistánu je sice volební právo žen garantováno ústavou, ale v některých oblastech je jim fakticky zakázáno volit kvůli patriarchálním zvykům. V Afghánistánu se úřady nedávno rozhodly zavést povinné fotografování ve volebních místnostech, což ztěžuje hlasování žen v konzervativních oblastech, kde si většina žen zakrývá tvář na veřejnosti.
Sexuální a reprodukční práva
Každý by měl být schopen rozhodovat o svém vlastním těle.
Každá žena a dívka má sexuální a reprodukční práva. To znamená, že mají právo na rovný přístup ke zdravotnickým službám, jako je antikoncepce a bezpečné potraty, zvolit si, kdy a s kým se ožení, a rozhodnout se, zda chtějí mít děti a pokud ano, kolik, kdy a s kým.
Ženy by měly mít možnost žít bez strachu z násilí založeného na pohlaví, včetně znásilnění a jiného sexuálního násilí, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nuceného sňatku, nuceného těhotenství, nuceného potratu nebo nucené sterilizace.
Amnesty v minulosti vedla a stále vede akce i kampaně za bezpečný a legální přístup k interrupcím v mnoha zemích, např. Argentině, Polsku, Slovensku a Irsku.
V Burkina Faso podpořila Amnesty ženy a dívky v jejich boji proti nuceným sňatkům - tlak Amnesty dokonce vedl ke změně zákonů. V Sieře Leoně Amnesty bojuje proti ženské obřízce a v Jordánsku Amnesty vyzvala úřady, aby přestaly spolupracovat s násilným systémem mužského „poručnictví“, skrz který muži řídí životy žen a omezují jejich osobní svobody.
Svoboda pohybu
Svoboda pohybu je právo volně se pohybovat, jak se nám líbí - nejen v zemi, ve které žijeme, ale také navštívit jiné. Mnoho žen toto právo nemá. Často nemají povoleno mít vlastní pasy, nebo musejí požádat o povolení mužského opatrovníka.
Například v Saúdské Arábii nedávno proběhla úspěšná kampaň umožňující ženám řídit auto, což měly po mnoho desetiletí zakázáno. I přes tento zásadní úspěch však úřady nadále pronásledují a zadržují mnoho obránkyň práv žen.
Práva žen a feminismus
Při zabývání se ženskými právy je užitečné porozumět feminismu. Ve svém jádru je feminismus přesvědčení, že ženy mají nárok na politickou, ekonomickou a sociální rovnost. Feminismus se zavazuje zajistit, aby ženy mohly plně využívat svých práv za stejných podmínek jako muži. Nic více, nic méně.
„Feministou/kou je každý, kdo uznává rovnost a úplnou lidskost žen a mužů.“
JAK JSOU PORUŠOVÁNA PRÁVA ŽEN?
- Sexuální násilí a obtěžování
Sexuální obtěžování znamená jakékoli nevítané sexuální chování. Může to být fyzické chování, vyžadování sexuálních služeb nebo používání nevhodného sexuálně zabarveného jazyka.
Sexuální násilí je situace, kdy je někdo fyzicky sexuálně napaden. Ačkoli oběťmi sexuálního násilí mohou být také muži a chlapci, jsou to převážně ženy a dívky. - Genderově podmíněné násilí
Je, když jsou páchány násilné činy proti ženám a LGBTI lidem na základě jejich orientace, genderové identity nebo sexuálních charakteristik. Genderové násilí se u žen a dívek vyskytuje v nepřiměřeném počtu. Celosvětově se v průměru 30 % všech žen, které byly ve vztahu, setkalo s fyzickým nebo sexuálním násilím, kterého se na nich dopustil jejich partner. - Diskriminace na pracovišti
Příkladem diskriminace na pracovišti je nerovné odměňování mužů a žen a nebo diskriminace spojená s odchodem na mateřskou dovolenou. - Diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity
PRÁVA ŽEN A MEZINÁRODNÍ PRÁVO
Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) je klíčovou mezinárodní smlouvou zabývající se diskriminací na základě pohlaví a poskytující zvláštní ochranu práv žen. Úmluva stanovuje mezinárodní listinu práv pro ženy a dívky a definuje, jaké povinnosti mají státy k zajištění toho, aby ženy mohly tato práva užívat. Úmluvu ratifikovalo více než 180 států.
Ochrana práv žen činí svět lepším místem
Podle OSN „rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a dívek není jen cílem samým o sobě, ale klíčem k udržitelnému rozvoji, hospodářskému růstu a míru a bezpečnosti“. Výzkum ukázal, že tomu tak je v zemích, které dodržují práva žen a berou je vážně.
AMNESTY A PRÁVA ŽEN V ČESKÉ REPUBLICE
Násilí na ženách a domácí násilí
Násilí na ženách, domácí násilí, sexuální obtěžování nebo nebezpečné pronásledování jsou porušení základních lidských práv. Přesto k nim v České republice ve velké míře dochází. Jen mizivé procento násilných činů, k nimž dojde, skončí potrestáním pachatele. Existuje přitom mnoho opatření, která může stát přijmout, aby oběti více ochránil a pomohl jim.
Úmluva proti domácímu násilí a násilí na ženách (tzv. Istanbulská úmluva)
Česká republika je mezi posledními státy, které zatím Úmluvu proti domácímu násilí a násilí na ženách neratifikovali. V roce 2015 Amnesty ve spolupráci s dalšími organizacemi, které bojují za ochranu práv žen, iniciovala kampaň „stop násilí na ženách“, která usilovala o podpis úmluvy. Tato kampaň byla úspěšná a ČR úmluvu podepsala 2. května 2016 a zavázala se ji ratifikovat do poloviny roku 2018. Nicméně koncem roku 2020 úmluva stále nebyla ratifikována a tím pádem nebyly ani implementovány žádné její doporučení. Proto Amnesty v roce 2019 společně s dalšími organizacemi založila iniciativu Hlas proti násilí, která požaduje ratifikaci této úmluvy a implementaci opatření na pomoc ženám.
Že násilí na ženách není lhostejné ani české veřejnosti, dokazuje výzkum veřejného mínění, který si Amnesty a ČŽL nechaly zpracovat agenturou Focus v roce 2015 a znovu v září 2018. Z výzkumu mimo jiné vyplývá, že přes 70% dotázaných si myslí, že současná situace v oblasti násilí na ženách v Česku je problém. Ještě silněji vnímají lidé potřebu zesílení prevence - po větším zaměření ČR na prevenci násilí na ženách volá 84 % všech dotázaných. Je tedy více než jasné, že lepší právní rámec si přeje i většina Čechů a Češek.
"Prevence je klíčovým nástrojem v boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Proto Amnesty podporuje ratifikaci úmluvy, která nabízí řadu užitečných nástrojů, jak tento celospolečenský problém efektivně a smysluplně řešit."Linda Sokačová, ředitelka Amnesty ČR
Úmluva se vztahuje primárně na různé formy násilí páchaného typicky na ženách. Zároveň ale vyzývá smluvní státy, aby stejnou ochranu poskytovaly i mužům (a dalším skupinám osob, jako jsou děti nebo senioři) v rolích obětí.
Co úmluva od států vyžaduje?
Ochranu obětí
- - Zajistit, aby cílem veškerých opatření bylo zajištění potřeb a bezpečnosti obětí; vytvořit specializované podpůrné služby, které budou obětem a jejich dětem poskytovat lékařskou pomoc a psychologické či právní poradenství;
- Zajistit dostatečné množství dočasných útočišť a zavést bezplatné nepřetržité telefonní linky důvěry
Efektivní stíhání pachatelů
- - Zajistit, aby násilí vůči ženám bylo považováno za trestný čin a náležitě trestáno;
- Zajistit, aby pro žádný násilný čin nemohly být přijatelné výmluvy na kulturu, tradiční zvyky, náboženství nebo takzvanou “čest";
- Zajistit, aby v průběhu vyšetřování a soudního řízení měly oběti možnost využít speciálních ochranných opatření;
- Zajistit, aby orgány zajišťující dodržování zákona reagovaly na žádosti o pomoc bez prodlení a nebezpečné situace dokázaly adekvátně zvládnout
Prevenci
- - Proškolení odborníků, kteří pracují s obětmi;
- Zvyšování povědomí o různých formách násilí a jejich traumatizující povaze;
- Zahrnutí učebních materiálů týkajících se problematiky rovnosti do učebních osnov na všech stupních vzdělávání;
- Spolupráci s nevládními organizacemi, médii a se soukromým sektorem ve snaze oslovit nejširší veřejnost
Monitorování
- - V zájmu důsledného naplňování úmluvy vytvořit specifický monitorovací mechanismus. Skupina odborníků bude dohlížet na to, aby stát postupoval v souladu s úmluvou, a zajistí tak její dlouhodobou efektivitu.
Výzkum Amnesty
Amnesty a Česká ženská lobby nechali zpracovat výzkum veřejného mínění o problematice domácího násilí v roce 2015 a znovu v září 2018.
Z posledního výzkumu vyplynulo, že téměř tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy. Díl odpovědnosti mají, pokud se buď chovaly koketně, nebo byly opilé, měly sexy oblečení, neřekly muži jasné ne či měly hodně sexuálních partnerů.
Celkem 42 procent dotázaných si myslí, že žena má za znásilnění spoluzodpovědnost, když se chovala koketně. V roce 2015 stejný názor mělo 45 procent dotázaných. Podle 36 procent dospělých nese část viny oběť, když byla opilá. Před třemi lety to bylo 43 procent. Sexy a vyzývavým oblečením žena ke svému znásilnění přispěla podle 31 procent lidí, před třemi lety podle 38 procent.
Třetina je přesvědčena o tom, že žena neřekla muži jasné ne. Dřív to bylo 37 procent. Podle 28 procent má oběť spoluzodpovědnost kvůli tomu, že šla bez doprovodu nebezpečným místem. Podle 26 procent spoluzodpovědnost nese tehdy, když se o ní ví, že měla hodně sexuálních partnerů.
Podle 71 procent dotázaných přitom násilí na ženách představuje v Česku problém. Pětina naopak míní, že ČR problém s násilnými výpady vůči ženám nemá. Celkem 84 procent lidí si myslí, že by se země měla ještě víc než dosud zaměřit na prevenci násilí na ženách.
Chce to souhlas
Společně se spolkem Konsent, uskupením Ženy v právu a Českou ženskou lobby vedeme kampaň za zlepšení ochrany obětí znásilnění, k boření škodlivých mýtů, kterými je znásilnění opředeno a k boji za prosazení nové definice znásilnění v zákoně.
Podle odborných výzkumů je v České republice každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění. Policii je však každoročně ohlášeno jenom okolo 600 případů znásilnění. To znamená, že přestože se u nás v průměru stane 34 znásilnění denně, polici je ohlášeno jen jedno až dvě z nich.
Rozhodli jsme se proto aktivně zapojit do boje proti sexuálnímu násilí.
Více o naší kampani a dané problematice se můžete dozvědět na webu kampaně a nezapomeňte podepsat petici za redefinici znásilnění v trestním zákoníku ČR.