20. října 2007 zahájila Amnesty International (AI) šedesátidenní akci, kterou chce přimět nepálské úřady i maoisty, aby přijaly odpovědnost vůči závazkům, které v dohodě podepsaly. První výročí vzniku dohody by pro ně mělo být impulsem ke zrealizování opatření k zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a sociální, kulturní a ekonomické rovnosti v zemi.

V tomto ozbrojeném konfliktu zahynulo nejméně 13 tisíc lidí, mezi nimi byly jednotkami bezpečnostních sil zabity i stovky civilistů. Také maoisté jsou zodpovědní za několik set mrtvých. Jejich odpůrci byli unášeni a mučeni. Přibližně 200 lidí je dosud nezvěstných, zůstávají pravděpodobně v zajetí maoistů.

Nestabilní situace v zemi

Mírová dohoda hovořila o „novém Nepálu“ a slibovala soubor opatření, která měla vést k politickým, sociálním a ekonomickým změnám. V dubnu 2007 byla ustanovena přechodná vláda a parlament, ve kterém obsadili 73 křesel maoisté. Avšak volby do Ústavodárného shromáždění, které měly hrát klíčovou roli při vzniku „nového Nepálu“, byly odsunuty na neurčito. V zemi také vyvstal etnický konflikt v její jižní části - regionu Terai. Několik příslušníků etnické minoritní skupiny Madeši se dožadovalo ukončení diskriminace. Terai byl svědkem protestů a stávek, prudce vzrostlo veřejné násilí a fanatismus, neúnosně se zvýšila kriminalita.

Mírová dohoda

Podle dohody měly vzniknout čtyři přechodové mechanismy k zajištění míru a spravedlnosti v zemi: Komise pravdy a usmíření, Národní komise pro mír a usmíření, dále komise pro vyšetřování případů zmizelých osob a komise pro vydávání opatření k obnově státu. Žádná z komisí však nezačala pracovat úplně. Komise pro vyšetřování případů zmizelých osob byla zřízena podle zákona, který neodpovídal mezinárodním normám. Proces ustavování komisí také vynechal jakoukoli komunikaci s příbuznými obětí a s veřejností. Komise pro pravdu a usmíření měla vyšetřovat „osoby zapojené do případů hrubého porušování lidských práv a zločinů proti lidskosti během ozbrojeného konfliktu“. Koncept zákona, podle kterého byla ustanovena, však povoluje udělení milosti pachatelům těchto zločinů za takových podmínek, které neodpovídají mezinárodním normám a tak tito zločinci často unikají spravedlnosti. Mezi závazky uvedené v dohodě patří také zveřejnění jmen všech osob, které se stali oběťmi nuceného zmizení a únosů nebo byli zabiti během konfliktu. K tomu zatím také nedošlo.

Zločiny zůstávají nepotrestány

„Ani vláda, ani maoisté neprojevili žádný zájem na vyšetření a potrestání zločinců,“ řekl Mandira Sharma, prezident advokátní komory, který je ve styku s rodinami obětí. Například v případě nezákonného zadržení patnáctiletého Mainy Sunuwara, který byl umučen k smrti 17. února 2004, proběhlo pouze předstírané vyšetřování a soudní řízení. Při něm byli tři důstojníci shledáni vinnými z nedbalosti a z nedodržení řádného postupu při nakládaní s Mainovým tělem, byli však odsouzeni k trestu odnětí svobody pouze na šest měsíců.

Nucené zmizení 46 vězňů z vojenského oddílu Bhairab Nath v Káthmándú v roce 2004 nebylo také řádně vyšetřeno. Obhájce lidských práv Jitman Basnet byl zatčen armádou v roce 2004 a strávil téměř 9 měsíců uvězněn a mučen v kasárnách v Káthmándú. Ve své knize „258 temných dnů“ popsal své zážitky a zaznamenal také příběhy ostatních zadržených. V knize jmenuje vojáky, kteří podle něj unášeli a zabíjeli lidi během válečného konfliktu.

Navzdory těmto svědectvím se všechny složky systému trestního soudnictví, včetně policie a prokuratury, zdráhají vést důsledné a nestranné vyšetřování. Ani bezpečnostní síly, ani maoisté neučinili konkrétní kroky k tomu, aby se také nižší důstojníci zodpovídali ze svých činů. Naopak zneužívají nyní svou moc, aby zatajili předešlé zločiny. Komunistická strana sice například přiznala veřejnou odpovědnost za únos a zabití novináře Birendra Kumar Saha, ke kterému došlo 5. října 2007, nicméně místo toho, aby nyní odsoudila útoky na svobodu slova a tisku, které páchají hnutí k maoistům přičleněná, vyjádřila názor, že takové incidenty mají na svědomí pouze jednotlivci a anarchisté na nižších postech ve straně.

Potřeba zajistit spravedlnost v praxi

Mír v Nepálu je zatím mimořádně vratký. Ačkoli vznikla mírová dohoda, je nutné odprostit se od minulého porušování mezinárodních dohod o lidských právech, důsledně tyto případy vyšetřit a odsoudit. Znalci poměrů upozorňují na potřebu zefektivnit prostředky k zajištění spravedlnosti a bezpečnosti. Ti, kdo jsou zodpovědní za porušování lidských práv, ve své činnosti nadále pokračují, pokud nepřicházejí žádné tresty. V současné době se volně pohybuje v Nepálu mnoho lidí, kteří se podíleli na mučení, nucených zmizení a zabíjení, zatímco jejich oběti nadále čelí výhružkám a fyzickému či psychickému týrání.

Skupiny hájící lidská práva Nepálu se nevzdávají víry ve spravedlnost a oběti, jako je Jitman Basnet, nepřestávají otevřeně požadovat potrestání viníků. V následujících 60 dnech členové AI budou psát rodinám, jejichž příbuzní jsou nezvěstní, aby jim vyjádřili solidaritu. Je povinností vlády, aby vyslyšela hlasy žádající spravedlnost dříve, než bude pozdě.