Na nerovné postavení romských dětí ve vzdělávání a přetrvávající segregaci dlouhou dobu upozorňují místní i zahraniční nevládní organizace včetně Amnesty International. „Rozhodnutí Evropského soudu nesmí být chápáno pouze jako políček, ale především musí být impulsem k systémovému řešení problému segregovaného vzdělávání romských dětí,“ uvedla Jindra Pařízková, koordinátorka vzdělávání k lidským právům Amnesty International ČR.

„Bez dostatečného vzdělání a integrace spolu s dětmi většinové populace se romské komunity nevymaní z bludného kruhu chudoby a života odděleného od zbytku společnosti,“ dodala Jindra Pařízková.

Velký senát ve svém výroku uvedl, že Romové „se stali specifickým typem znevýhodněné a zranitelné menšiny“, která vyžaduje „zvláštní ochranu“, a to včetně sféry vzdělávání. Ačkoli systém speciálních škol nebyl v České republice určen výhradně pro romské děti, Velký senát shledal, že v realitě byl nepřiměřený počet romských dětí umístěn ve speciálních školách, kde se jim dostávalo omezeného vzdělání a byly izolovány od ostatních dětí. Samy české úřady uznaly, že v roce 1999 navštěvovalo některé speciální školy 80 až 90 procent dětí romského původu.

Většina členů Velkého senátu „nebyla přesvědčena, že rodiče romských dětí, kteří patří k znevýhodněné komunitě a sami často absolvovali nedostatečné vzdělání, jsou schopni zvážit všechny aspekty situace a důsledky svého souhlasu.“ Velký senát proto shledal, že související česká legislativa v dané době v realitě měla nepřiměřený dopad na romskou komunitu. Romské děti pak získávaly vzdělání, které „zhoršovalo jejich obtíže a znesnadňovalo jejich... rozvoj“. Soud uznal, že mezitím došlo ke změně zákona a že se objevily snahy vyřešit problém vzdělávání Romů, nicméně rozdílné zacházení s nimi nebylo objektivně a odůvodněně ospravedlnitelné.