V září 2002 propuklo na Pobřeží Slonoviny ozbrojené povstání, které vyústilo v nejvážnější politickou a vojenskou krizi od roku 1960, kdy stát získal nezávislost na Francii. Po neúspěšném pokusu o převrat zůstala země rozdělena – jih kontrolují vládní ozbrojenci, sever je v držení koalice opozičních skupin, které se nazývají Nové síly (Forces Nouvelles). Obě strany odděluje nárazníková zóna, na kterou dohlíží více než 12000 příslušníků zahraničních sil včetně mírových sborů OSN a francouzských jednotek.

Mnoho žen se během bojů stalo obětí skupinových znásilnění, únosů nebo sexuálního otroctví. Znásilnění doprovázelo často bití a mučení. K řadě případů došlo i na veřejnosti nebo před příslušníky rodiny oběti. Některé ženy byly znásilněny dokonce hned vedle těl svých zabitých příbuzných.

„Ženy a dívky, občas již ve věku deseti let, jsou obětmi útoků většinou z etnických a politických důvodů,“ řekla Véronique Aubertová zástupce ředitele Programu AI pro Afriku. „Ženy jsou nositelkami cti svých komunit. Jejich znásilnění má za cíl ponížit nejenom je, ale i jejich muže a celou komunitu. Podle našich informací nebyl žádný z pachatelů postaven před spravedlnost,“ dodala Aubertová.

Možná nejhorších případů násilí se dopouštějí žoldáci pocházející především z Libérie. Jedná se o spojence některých opozičních skupin. Některé oběti násilí AI potvrdily, že útočníci „mluvili anglicky“, právě angličtina je jedním z liberijských úředních jazyků. Podle Aubertové jsou případy sexuálního násilí velmi rozšířené a jejich pachatelé takřka beztrestní, lze se tedy domnívat, že obě strany konfliktu využívají sexuální násilí jako zbraň k zastrašení civilního obyvatelstva.

Na počátku března 2007 podepsali prezident Laurent Gbabo a vůdce Nových sil mírovou dohodu, podle níž by měla být do pěti týdnů sestavena nová vláda. Na své vyřešení čekají však čekají i četné případy sexuálního násilí. „Vláda země musí případy násilí na ženách začít vyšetřovat a pachatele postavit před spravedlnost,“ tvrdí AI.