Za prací se z venkova přestěhovalo podle odhadů 150 až 200 milionů lidí, jejich počet se rapidně zvedl od roku 1980 z pouhých 2 milionů a předpokládá se stálý nárůst. V některých městech již tvoří většinu populace. Pouze nízkému procentu z nich se podaří získat ve městě stálé bydliště. Každý občan Číny je povinen registrovat se do tzv. systému hukou (systém registrace domácností), kde mimo jiné uvádí stálé bydliště. Vnitrostátní migranti musí ve městech žádat o přechodné povolení k pobytu, které je platné 6 až 12 měsíců podle lokality, a následně si jej prodlužovat. Bez tohoto povolení nelze prakticky získat zaměstnání a zdržovat se legálně mimo domov. Stálé povolení k pobytu nezískají bez ohledu na to, jak dlouho ve městech žijí. Ti, kteří zdlouhavým procesem registrování projdou, zpravidla i nadále čelí nerovnoprávnému zacházení kvůli svému přechodnému statusu. Pro mnoho migrantů je však registrace nemožná, ať už z finančních důvodů nebo pro neochotu místních úředníků, kteří navíc často vyžadují úplatky. Neregistrovaní přistěhovalci se ocitnou ve městech bez právního postavení, vydáni napospas svévoli policie, majitelů domů, zaměstnavatelů i místních obyvatel. Špatné pracovní podmínky migrantů Přestože čínská vláda podnikla jisté kroky ke zlepšení postavení vnitrostátních migrantů (například snížila poplatky za registraci), systém hukou nadále pokračuje v diskriminaci na základě sociálního původu. „Vláda musí reformovat systém hukou a také přimět místní správu, aby reformy uplatňovala v praxi,“ řekla Catherine Baberová, zástupkyně ředitele AI pro Asii a Pacifik. Migranti jsou v důsledku nejistého právního postavení, sociální izolace, kulturní odlišnosti a nedostatku znalosti svých práv zneužíváni na pracovištích. V továrnách s velkým množstvím přistěhovaleckých pracovníků jsou upírána jejich práva na odpovídající mzdu, bezpečné pracovní podmínky, zřizování odborových svazů, svobodu pohybu a státem nařízené pracovní výhody. Pracují dlouho přes čas, v mnoha případech jim není povolen odpočinek ani při nemoci. Zaměstnavatelé se různým způsobem snaží zabránit odchodu dělníků. Obvykle jim vyplácejí mzdu se zpožděním, to znamená, že pokud podají výpověď, přijdou o dvou až tříměsíční plat. Často také nedostanou zaplaceno před koncem roku, což zajišťuje, že se po svátcích vrátí zpět do práce. Miliony z nich si kvůli tomuto opatření nemohou dovolit koupit lístek na vlak domů. Navíc někteří nadřízení požadují protiprávní peněžité zálohy, aby dělníci nezměnili zaměstnání. Tato taktika umožňuje zaměstnavatelům vyrovnat se s nedostatkem pracovní síly, aniž by jim museli zvýšit plat jako v podmínkách normálního trhu práce. Celé rodiny migrantů jsou vystaveny diskriminujícím vládním nařízením ve všech aspektech každodenního života. Nedostávají příspěvky na bydlení a nemohou si uzavřít zdravotní pojištění, snadno dostupné stálým obyvatelům měst. Důkazem je příběh Čcha Kuo-čchüna. Při práci utrpěl zranění nohy, které mu způsobilo infekci. Protože neměl zdravotní pojištění, lékař ve státní nemocnici mu nabídl dvě možnosti: buď zaplatí 1000 yuanů (120 USD) za ošetřování, což by se rovnalo celému jeho měsíčnímu příjmu, nebo si nechá nohu amputovat. Naštěstí mu poskytla zdarma léčbu Křesťanská charitativní nemocnice a o nohu nepřišel. Jak ale sám říká, zdravotní péče je pro lidi jako on velmi drahá. Diskriminace se nevyhýbá ani dětem Také děti vnitrostátních migrantů pociťují vliv systému hukou. Nemají rovnoprávný přístup ke vzdělání, a proto musí být často zanechány na venkově. V mnoha oblastech Číny je ze škol vyloučí, protože jejich rodiče nejsou registrovaní anebo finančně nezvládnou poplatky se vzděláním spojené. Přestože vláda školné zrušila, některé školy je stále vyžadují. „Tyto miliony dětí jsou budoucností Číny, vláda jim musí umožnit vzdělání,“ řekla Catherine Baberová. Čínská lidová republika přijala členství v několika mezinárodních sdruženích a je signatářem řady dohod, např. Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech - ICESCR, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech – ICCPR, v nichž se zavázala plnit právní normy o ochraně občanů před diskriminací jakéhokoli druhu. Podle Všeobecné deklarace lidských práv se „všichni lidé rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv“. Amnesty International proto vyzvala čínskou vládu, aby věnovala maximální možné úsilí k zajištění ekonomických, sociálních a kulturních práv alespoň na základní úrovni, která by byla úměrná ekonomickému rozvoji a prosperitě republiky.