Celkem bylo zadržováno na 750 lidí 45 různých národností, včetně několika dětí ve věku od 13 let. Mezi zajatci jsou také lidé, kteří se pouze ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Desítky dalších byly americkým silám předány z Pákistánu nebo z Afghánistánů za odměnu ve výši tisíců dolarů. Dnes ve věznici zůstává zhruba 430 zajatců.

Americké úřady tyto vězně označují vágním termínem „nepřátelští bojovníci“. Považují je za zdroj informací a za možnou hrozbu pro národní bezpečnost.

Někteří ze zajatců jsou bez jakéhokoli soudního rozhodnutí zadržováni již pět let. Americká administrativa s nimi zachází, jako by byla prokázána jejich vina. Žádný ze zajatců přitom nebyl usvědčen ze zločinu, žádný nebyl spravedlivě souzen a postaven před nestranný tribunál. Mnozí byli vystaveni mučení nebo špatnému zacházení.

„Věznice Guantánamo je symbolem nezákonného jednání. Lidé jsou tam svévolně zadržováni bez přístupu k soudům,“ říká Irene Khan, generální tajemnice Amnesty International (AI).

Guantánamo však představuje jen část utajovaného věznění, převozu zajatců a mučení, ke kterému dochází v rámci „války proti teroru“ i jinde ve světě.

Guantánamo musí být uzavřeno. „Zajatci na Guantánamu musí být propuštěni, pokud nebudou obviněni z konkrétních trestných činů a postaveni před spravedlivý soud,“ dodává Irene Khan.

AI hluboce odsuzuje brutální činy, které páchají ozbrojené skupiny. V odpovědi na teror však vlády nesmí porušovat lidská práva. Takové jednání podporuje nenávist a násilí a činí tak svět méně bezpečným.




Věznice Guantánamo v číslech
Od 11. ledna 2002 bylo na Guantánamu zadržováno zhruba 750 - 775 zajatců. Na konci roku 2006 bylo ve věznici drženo zhruba 430 zajatců více než 35 národností.

Před převozem na Guantánamo byli lidé vzati do vazby v nejméně 10 zemích, a to bez jakéhokoli soudního procesu. Mezi tyto země patří Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Egypt, Gambie, Indonésie, Mauretánie, Pákistán, Thajsko, Spojené Arabské Emiráty a Zambie.

Až 17 zajatců bylo v čase zadržení mladších 18 let, na konci roku 2006 byli 4 z nich stále zadržováni.

Zhruba 345 osob bylo z Guantánama převezeno do dalších zemí včetně Afghánistánu, Albánie, Austrálie, Bahrajnu, Belgie, Dánska, Egypta, Francie, Německa, Íránu, Iráku, Jordánska, Kuvajtu, Malediv, Maroka, Pákistánu, Ruska, Saúdské Arábie, Španělska, Švédska, Súdánu, Tádžikistánu, Turecka, Ugandy, Velké Británie a Jemenu.

Žádný zajatec držený na Guantánamu nebyl americkými úřady odsouzen za trestný čin.

10 zadržovaných bylo předvedeno před zvláštní vojenské komise, které poté Nejvyšší soud USA označil za nezákonné.

Status 558 zadržených byl v období srpen 2004 – březen 2005 přezkoumán. Panely sestávající ze tří armádních představitelů shledaly 520 zajatců „nepřátelskými bojovníky“. Zadržení neměli přístup k právníkovi nebo k tajným důkazům užívaným tribunálem. Ten mohl také posuzovat důkazy získané vynucením.

Bylo zaznamenáno více než 40 pokusů o sebevraždu, 3 muži dokonali sebevraždu v červnu 2006.

Podle šetření případů zhruba 500 zadržovaných vyplývá, že pouze nanejvýš 5 procent zajatců bylo zadrženo americkými silami. 86 procent zadržely pákistánské složky nebo síly Severní aliance v Afghánistánu. Do amerického držení byli často předání za odměnu ve výši několika tisíc dolarů.

Až 200 zajatců drželo hladovku proti okolnostem a podmínkám svého držení.

V září 2006 bylo na Guantánamo převezeno 14 zajatců poté, co byli drženi bez kontaktu s okolním světem v utajovaných věznicích CIA až po dobu 4 a půl roku.