Pracovníci AI proto prováděli šetření přímo na území Ruska, hovořili s bývalými vězni, s jejich právníky, s příbuznými současných zadržovaných. Jednali ale také se zaměstnanci ministerstva vnitra, s pracovníky úřadu ombudsmana, s místními nevládními organizacemi, shromaždovali lékařské zprávy a další důkazy.Od května 2002 AI zdokumentovala desítky případů údajného mučení a špatného zacházení. Ty dokládají, že v celách po celé zemi dochází k fyzickým útokům, surovému bití, ale také k sexuálnímu násilí. Nadále jsou také používány elektrošoky. Někdy tyto útoky za policisty provádějí samotní vězni, kteří za to mají slíbené výhody nebo privilegia.Zadržení lidé často po celou dobu, kdy jsou vystaveni tomuto týrání, nemají kontakt s právníkem. Policie používá několik strategií, jak zamezit kontakt zadrženého s okolním světem. Například zadrženého muže nebo ženu umístí do tzv. „karantény, která může trvat až týden. Nad touto praxí ale chybí účinný dohled.Obzvlášť palčivý je tento problém v oblastech Severního Kavkazu, především v Čečensku. AI má vážné obavy, že zde fungují nezákonné věznice, v kterých lidé jednoduše „zmizí“. Provádět výzkum v toto regionu je však pro nevládní organizace téměř nemožné. /p>„Nezávislé a nestranné vyšetřování stížností týkajících se mučení, stejně jako kontakt zadrženého s obhájcem, představují klíčové nástroje k odstranění mučení a špatného zacházení v celách,“ uvedla Nicole Duckworth, ředitelka programu AI pro Evropu a Střední Asii.Podle početných svědectví však není v Rusku při výslechu podezřelého často obhájce přítomen, rodinní příslušníci nejsou informováni o zatčení člena rodiny, obětem týrání bývá odepřeno lékařské vyšetření lékařem dle jejich výběru. Jen velmi zřídka jsou vyšetřovány stížnosti týkající se mučení nebo špatného zacházení.Jednou z příčin tohoto problému je situace v ruských policejních složkách. Policisté jsou obvykle špatně placeni a postrádají dostatečný výcvik, který by jim umožnil potírat vysokou míru kriminality. Nejsnadnější cestou, jak mohou dosáhnout pracovního postupu, je „vyřešit“ co možná nejvíce případů. Řada z policistů podlehne příležitosti usnadnit si kariérní postup prostřednictvím vynucených „přiznání“.Existenci tohoto problému uznávají i ruští úředníci a experti. V posledních letech bylo přijato několik opatření k jeho prevenci – např. důkazy vynucené nátlakem již nejsou u soudu přípustné, došlo ke zlepšení stavu některých vazebních věznic a k navýšení finančních příspěvků pro jejich provoz, pracovníkům ombudsmana bývají povolovány návštěvy těchto míst. Doposud ale chybí efektivní snaha odstranit mučení. Tomu může pomoci např. vznik nezávislého mechanismu, který by prováděl neohlášené kontroly v policejních celách a vazebních věznicích.Ruská federace by také měla ratifikovat Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení, který umožňuje nezávislé kontroly míst, kde jsou drženi lidé s omezením na svobodě.