V rámci mírového procesu, který probíhá od června 2003, zahájila konžská vláda celonárodní program odzbrojení, demobilizace a integrace bývalých bojovníků do civilního života. Díky programu, který podpořila zahraniční pomoc ve výši 200 milionů dolarů, má být odzbrojeno zhruba 150.000 bojovníků. V dětském věku bylo nebo stále je 30.000 z nich. Průběh programu však doprovází nedostatek politické vůle, neochota armády i organizační a technické nedostatky. Život společnosti komplikuje také nestabilní situace ve východní části země.Demobilizační program tedy není schopen zajistit ochranu tisíců dětí, které doposud slouží v ozbrojených složkách. Odhaduje se, že v některých skupinách představují děti až 40% bojovníků. Téměř polovinu z těchto dětí pak tvoří dívky, které často slouží jako sexuální otrokyně dospělých ozbrojenců.16letá Jasmine, která je matkou čtyřměsíčního dítěte, byla ozbrojenci patřícími ke skupině mayi-mayi v Jižním Kivu unesena jako dvanáctiletá. V letošním roce svěřila svůj příběh pracovníkům AI. „Když skupina mayi-mayi napadla mou vesnici, všichni jsme se snažili utéct. Při útěku ale vojáci pochytali všechny dívky, dokonce i ty nejmenší. Když jsem začala žít s vojáky, musela jsem se stát „manželkou“ některého z nich. Nezáleželo na tom, zda byl mladý nebo starý, pěkný nebo ošklivý. Neměla jsem na výběr. Pokud bych odmítla, zabili by mě. To se stalo jedné mé kamarádce. Vraždili lidi jakoby zabíjeli kuřata. Dokonce ani nepohřbívali těla zabitých… Viděla jsem také, jak mučili dívku, která se nechtěla stát „manželkou...“Podobných tragických osudů chlapců a dívek je v této zemi nespočet. Vláda doposud nepodnikla potřebné kroky, aby vypátrala pohřešované děti a zajistila jejich návrat k rodinám. Projekty opětovné integrace dětských vojáků do normálního života probíhají velmi pomalu. Většina propuštěných dětí, které se znovu setkají se svou rodinou, může počítat jen s malou podporou při návratu do civilního života. Ta by měla spočívat třeba v zajištění vzdělávání. Mnoho z dětí navíc žije ve strachu, že bude nuceno opět bojovat.

Zbraně jsou pro děti dostupnější, než škola

John je 15letý chlapec, který byl letos v květnu 2006 propuštěn z pět let trvající služby u ozbrojené skupiny mayi-mayi. „Jednoho dne, když mi bylo 10 let, přišli do naší školy vojáci. Ukradli všechno, co jsme tam měli a nařídili, abychom šli s nimi. Prý se naučíme mnohem více věcí než ve škole,“ začal John svůj příběh. „Dnes jsem z armády zpět doma a mohu trávit čas se svou rodinou. Je skvělé být doma, ale nemám co na práci. Rád bych studoval nebo pracoval, ale nemám žádné peníze. Mrzí mě, že rodině nemůžu s ničím pomoci. Jsem sice doma, ale můj život je k ničemu. Přes den se snažím nevzpomínat na svoji službu ve zbrani. Z pomyšlení, že jsem byl vojákem, je mi smutno. Zároveň ale přemýšlím o tom, že se možná někdy do armády vrátím,“ vysvětlil John svou současnou situaci.Příběh, jako je tento, poukazuje na vážný nedostatek, kterým je malá dostupnost školního vzdělání pro děti v této zemi. Finanční zdroje, které vláda vynakládá na školství v posledních letech dramaticky poklesly. Nyní dosahují méně než 4 procent nákladů investovaných do vzdělání v roce 1980. Školy jsou tak závislé na platbách od rodičů žáků, které musí pokrýt 80-90% veškerých nákladů. To si samozřejmě velká část rodin nemůže dovolit. Mnoho učitelů v KDR musí vystačit s měsíčním příjmem ve výši pouhých 10 dolarů.AI proto vyzvala novou vládu, aby nepodceňovala investice do školství a zajistila bezplatné základní vzdělávání všem dětem bez výjimky. V současnosti dokončí základní školu jen asi 29 % konžských dětí. Téměř 5 milionů dětí ve školním věku školu nenavštěvuje. Přitom právě velké množství nevzdělaných lidí přispívá k ekonomické a sociální nestabilitě konžské společnosti.

Z dětí se opět stávají vojáci

„Konžská vláda není schopná zajistit propuštění tisícovek dětí, které jsou v držení ozbrojených skupin – navíc jsou rekrutováni další a další dětští vojáci. Do bojů se vrací i děti, které byly teprve nedávno demobilizovány a přidaly se k rodinám,“ shrnula situaci Tawanda Hondora, výkonná ředitelka afrického programu AI.Nová vláda musí dát prioritu úsilí o propuštění všech dětí nucených bojovat, zajištění jejich ochrany a dostupného vzdělání. Jen tak budou děti chráněny před opětovným zapojením do ozbrojených akcí.