„V posledních měsících jsme svědky toho, jak protivládní síly loajální k opozičnímu generálovi Laurentu Nkundovi opět rekrutují do svých řad děti. Často k tomu užívají násilí. Tento problém se vyskytuje v teritoriích Masisi a Rutšuru v oblasti Severní Kivu,“ uvedla výzkumnice AI Véronique Aubert, která se právě vrátila z této oblasti.

„Mnoho dalších dětí sužuje strach z únosu Nkudovými jednotkami, byly nuceny opustit své domovy a snaží se najít bezpečí ve větších městech. Mnohé z těchto dětí se již v minulosti staly členy ozbrojených skupin a následně prošly programem formálního propuštění a sjednocení rodin.“

„Navštívili jsme jedno z center pečujících o propuštěné děti a se zděšením jsme zjistili, že v průběhu jediného březnového týdne bylo 14 dětí opětovně naverbováno zbraně. Další centra uvádějí podobné údaje,“ řekla Véronique Aubert.


„Přetrvávající nestabilita v oblasti Severního Kivu má devastující vliv na programy slučování bývalých dětských vojáků s rodinami a jejich návrat do civilního života, které organizují nevládní organizace. Několik těchto programů muselo být v posledních týdnech pozastaveno.“

Současná vlna rekrutování souvisí se snahou obnovit sílu vojska generála Nkundy poté, co se některé z jeho jednotek připojily k programu sjednocení konžské národní armády (tzv. „brassage“). V reakci na to zahájila nábor dětí do zbraně také část milicí bojujících Nkundovi.

„Konžské děti jsou opět unášeny a bezcitně zneužívány vojenskými vůdci k upevnění jejich vlastní vojenské a politické moci,“ uvedla Véronique Aubert. „Konžská vláda a mezinárodní společenství by měly udělat vše pro to, aby byli Laurent Nkunda a další náborčí dětí, postaveni před spravedlnost.“

Pracovníci AI při svém výzkumu hovořili s řadou dětí nucených k zabíjení. Patrik (jméno bylo změněno) je šestnáctiletý chlapec, který strávil tři roky mezi ozbrojenci, než byl na počátku roku 2005 propuštěn. Loni v září toho roku se však u jeho domu opět objevili vojáci.

„Chtěli vidět můj doklad o propuštění z armády („attestation de sortie“) a pak jej roztrhali. Obvinili mého otce, že přechovává dezertéra a srazili ho na podlahu. Potom začali bít mě. Svázali mě a odvezli do svého vojenského ležení. Měl jsem strach, a tak jsem slíbil, že pro ně budu pracovat.“

Patrik byl přinucen stát se jedním z osobních strážců vojenského hodnostáře podporujícího Nkundu. Podařilo se mu utéct poté, co „viděl zemřít několik členů své skupiny“.

Izáka (jméno bylo změněno) zastihli Nkundovi vojáci doma. Dožadovali se jeho propouštěcích dokladů a pak je roztrhali, označili za „bezcenné“ a odvedli Izáka zpět do svých řad.

„Do února 2006 jsem bojoval za Laurenta Nkundu proti FARDC (vládní síly) v Rutšuru. V posledním boji proti nám vojáci nasadili těžké zbraně. Můj velitel dostal strach a protože mnoho lidí přišlo o život, rozhodl se připojit k armádnímu sjednocení… Nechci se vrátit k vojsku. Rád bych choval hospodářská zvířata, ale nemůžu se vrátit domů: Jsem si jistý, že se vojáci vrátí a znovu mě odvedou.