Skupina pro prevenci mučení byla založena v prosinci roku 2001 Sdružením advokátů v Izmíru s cílem poskytovat právní pomoc obětem mučení a pořádat kampaně na odstranění všech nedostatků v tureckých zákonech a předpisech, které by mohly zabránit úspěšnému stíhání pachatelů. Skupina poskytuje právní pomoc jednotlivcům, kteří podali stížnost o špatném zacházení a mučení ze strany policie. Systematicky monitoruje všechny fáze následných právních postupů a v případě potřeby zasahuje. Také zajišťuje lékařské dokumenty a podává odvolání. Práci skupiny provádí zaměstnaní odborníci, především ale 250 právníků ze Sdružení advokátů v Izmíru, kteří pomoc poskytují dobrovolně.

Amnesty International nesouhlasí také s tím, že Sdružení zabavilo dne 7. ledna z kanceláře skupiny počítačové vybavení a dokumenty, které obsahovaly důvěrná svědectví, fotografie a další záznamy související se zhruba 575 žádostmi od obětí mučení. AI se dále obává, že tito žadatelé mohou být opět ohroženi uvězněním nebo mučením a špatným zacházením, a proto naléhavě žádá o objasnění, kde se tyto dokumenty nachází.

V tiskovém prohlášení ze 13. prosince 2004 pan Nevzat Erdemir uvedl, že jedním z důvodů ukončení práce Skupiny pro prevenci mučení bylo to, že projekt, který skupina koordinovala, získával finanční zdroje od Evropské komise. Ta podle Erdemirova tvrzení usiluje o rozdělení Turecka a poškození jeho národních zájmů, mj. vytvořením „nezávislého Kurdistánu“. Prohlásil, že ukončení práce skupiny bylo nezbytné k předejití „neštěstí pro naši republiku, národ a občany“ a dále uvedl, že „ostře odsuzuje iniciativu (Skupiny pro prevenci mučení) podporovanou Evropskou unií, která je namířena, pod záminkou podpory lidských práv, proti jednotě a integritě naší země.“ Kritizoval také spolupráci skupiny s mezinárodními organizacemi – Amnesty International nevyjímaje.

Rozhodnutí ukončit práci Skupiny je pravděpodobně v rozporu s článkem 95 tureckého Zákona o právním postupu, který uvádí, že jednou z povinností Advokátní komory v Turecku je „ochrana a obhajoba svrchovanosti práva a lidských práv a úsilí o jejich dodržování.“ Práce oficiálních orgánů zabývajících se lidskými právy v Turecku (např. místní výbory pro lidská práva) je do značné míry neúčinná a vyšetřování porušování lidských práv zůstávají bez výsledků. Proto byla práce Skupiny pro prevenci mučení důležitá, zvláště kvůli evidování rozsahu případů mučení a špatného zacházení.

Premiér Turecka Tayyip Erdogan při parlamentním shromáždění Rady Evropy v říjnu 2004 prohlásil, že „v Turecku již žádné systematické mučení neexistuje“. Aby ale mohl takové prohlášení opravdu učinit, musela by jeho vláda udělat dostatečné kroky k monitoringu a vyšetřování mučení. Vládě se to však dosud nepodařilo.

Pouze v Izmíru, díky práci Skupiny pro prevenci mučení a dalším lidskoprávním organizacím, začal být odhalován objektivním způsobem skutečný rozsah situace v Turecku.

K datu, kdy se Sdružení advokátů v Izmíru rozhodlo práci Skupiny ukončit, bylo podáno 575 žádostí o pomoc. Z tohoto počtu pracovali její členové na 334 případech, z nichž bylo vzneseno 116 obvinění proti pachatelům. Skupina také své zkušenosti aktivně předávala, a to pořádáním seminářů pro právníky v celém Turecku. Neúnavná a průkopnická práce Skupiny pro prevenci mučení je vzorem pro právníky nejen v Turecku, ale na celém světě.