25.8.2015

^{© Michael S Honegger}

MAKEDONIE

Ve středu makedonská vláda prohlásila dvě příhraniční oblasti za tzv. krizové regiony a uzavřela jižní hranici země s Řeckem, kam byly za účelem zabránění přechodu této hranice vyslány posily z řad policie a armády. Mnoho uprchlíků a žadatelů o azyl přichází na nádraží v makedonském městě Gevgelija, aby odsud pokračovali vlakem ve své balkánské cestě za bezpečím.

Tisíce lidí uvězněno a ohroženo násilím na uzavřené hranici (situace k 21. srpnu)

Tisíce převážně syrských, afgánských a iráckých uprchlíků a žadatelů o azyl se ocitlo v pasti a v ohrožení násilím poté, co makedonské úřady ve čtvrtek uzavřely jižní hranici země a vytvořily tak další krizovou oblast v rámci globální uprchlické krize.

Situace se rapidně zhoršila poté, co vláda Makedonské republiky vyhlásila ve dvou příhraničních oblastech krizový stav, uzavřela hraniční přechod u města Gevgelija na hranici s Řeckem a povolala do služby armádní zálohy.

Amnesty International obdržela mimořádně znepokojivé zprávy o tom, že protiteroristická policejní jednotka, která byla na hranicích nasazena, se uchýlila k použití fyzického násilí, slzného plynu a výstřelů do vzduchu, aby tak zabránila uprchlíkům v překročení makedonské hranice. Podél hranice byl rovněž vztyčen plot s ostnatými dráty.

„Každý stát má právo střežit své hranice, ale takováto pseudovojenská odpověď se rovná praktikám tzv. push-backs, tedy násilného vytlačování zpět za hranice, které jsou nepřijatelné a porušují mezinárodní právo. Makedonští představitelé reagují, jako kdyby měli co do činění s výtržníky, nikoliv uprchlíky, kteří prchají před násilím a pronásledováním,“ říká Gauri van Guliková, zástupkyně ředitele Amnesty International pro oblast Evropy.

„Pokud se zprávy o bití a použití střelných zbraní bezpečnostními složkami ukážou jako pravdivé, znamenalo by to nebezpečnou eskalaci již tak velice napjaté situace.“

„Je povinností každého státu poskytnout ochranu těm, kdo prchají před ozbrojenými konflikty a pronásledováním, a ani Makedonie není v tomto ohledu výjimkou. Pokud systém přestane být schopen se se situací vyrovnat, je třeba systém zlepšit, ne bránit lidem ve vstupu do země.“

Násilné vytlačování

Svědek z řecké strany hranice popsal pro Amnesty International, jak makedonská policejní jednotka rychlého nasazení, která je určena pro boj proti terorismu, bila uprchlíky a žadatele o azyl, kteří se pokoušeli překročit hranici do Makedonie, a střílela do vzduchu nad jejich hlavami. Jedna z místních neziskových organizací potvrdila, že byly na místě použity gumové projektily.

V médiích a na videozáznamech bylo zachyceno užití slzného plynu a obušků makedonskými policisty proti lidem, kteří je nijak neohrožovali. Makedonské ministerstvo vnitra vydalo tiskovou zprávu, ve které hovoří o použití omračujících granátů.

Amnesty International hovořila u města Eidomeni na řecké straně hranice s mužem ze Sýrie, který jí sdělil, že v uplynulých dvou dnech bránila makedonská armáda nejméně 1000 lidem včetně rodin s malými dětmi, kteří se nacházeli v této oblasti, v přechodu hranice směrem do Makedonie. Po celé hranici byly v odstupu 50 metrů rozmístěny skupiny přibližně 10 osob v uniformách makedonské armády.

Makedonští představitelé musí zajistit, aby všechny policejní a armádní složky nasazené podél hranice dodržovaly mezinárodní předpisy a standardy pro užití síly a střelných zbraní proti civilním osobám.

Obavy z prohlubující se krize

S tím, jak se každým dnem pokouší o vstup do Makedonie více než 1000 žadatelů o azyl a uprchlíků, kteří se pak snaží cestovat dále vlakem z města Gevgelija, narůstají obavy z možného rychlého zhoršení krize. Mnoho z přicházejících uprchlíků má chatrné zdraví a potřebuje zdravotní péči, která byla doposud poskytována makedonským Červeným křížem.

Podle makedonské neziskové organizace Legis, která poskytuje pomoc uprchlíkům ve vlakové stanici Gevgelija, přichází mnoho lidí ze Sýrie s válečnými zraněními.

Zdá se, že pro lidi uvězněné na řecké straně hranice je k dispozici jen velmi omezená zdravotnická pomoc. Uprchlík ze Sýrie, se kterým Amnesty International hovořila, řekl, že on ani ostatní nejedli už dva dny a zoufale potřebují jídlo, přístřeší a zdravotnickou pomoc.

Makedonští a řečtí představitelé se musí namísto uzavření hranic zaměřit na zajištění přístřeší, jídla, oblečení a zdravotní péče, s čímž jim v případě potřeby může pomoci mezinárodní společenství.

Amnesty International naléhavě žádá představitele Makedonie, aby naplnili mezinárodní závazky své země vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, mimo jiné tím, že:

• umožní těm, kteří chtějí v zemi zažádat o azyl, aby tak učinili, a zajistí jim přístup k rychlému a efektivnímu azylovému řízení;

• se zdrží nadměrného užití síly proti uprchlíkům a žadatelům o azyl;

• zajistí jim přístřeší, jídlo, oblečení a zdravotní péči;

• zajistí takové přijímací podmínky, které umožní identifikaci a pomoc dětem bez doprovodu a jiným obzvlášť zranitelným jedincům.

Pozadí případu

V červenci 2015 vydala Amnesty International výzkumnou zprávu „Evropské hranice: Násilí vůči migrantům a uprchlíkům v Makedonii, Srbsku a Maďarsku“, která dokumentuje pravidelný výskyt násilného vytlačování (tzv. push-backs) a špatného zacházení ze strany pohraniční stráže, kterému jsou uprchlíci a migranti na makedonské hranici s Řeckem vystavováni.

19. července tohoto roku byla přijata novela makedonského azylového zákona, která má za cíl usnadnit získání azylu v zemi. Novela umožňuje žadatelům o azyl, aby po registraci na hranicích země získali povolení, na jehož základě mohou v zemi legálně pobývat po dobu 72 hodin, po kterou mají možnost zažádat o azyl, a získají také možnost využít zdravotní péči a veřejnou dopravu.

Většina žadatelů o azyl nicméně toto povolení využívá pro cestu přes Makedonii dále do Srbska a Maďarska. Při cestě přes Makedonii jim asistují tamější úřady, které zajistily dotované vlakové spojení z města Gevgelija u hranic s Řeckem do vesnice Tabanovce u maďarských hranic.

Podle makedonské vlády mají tato opatření za cíl chránit žadatele o azyl před útoky ozbrojených skupin, vykořisťování ze strany pašeráků lidí (včetně únosů a následných požadavků na výkupné), a nebezpečnou cestou pěšky podél železnice, při které dosud přišlo o život 29 osob.

Uvedená opatření zajistila žadatelům o azyl bezpečnou a legální cestu přes Makedonii. Pouze 47 osob, z toho 37 Syřanů, zažádalo v období mezi 20. červnem a 17. srpnem v Makedonii o azyl, přestože v daném období prošly zemí tisíce lidí.

Amnesty International již dříve popsala nedostatky makedonského azylového systému. V roce 2014 získalo azyl pouhých 10 osob, předtím od roku 2009 nezískal azyl dokonce nikdo.

V srpnu vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky doporučení, aby neúspěšní žadatelé o azyl nebyli vraceni do Makedonie, neboť tamější systém není stále schopen poskytnout jim mezinárodní ochranu.

SLOVENSKO

Stanovení podmínky určitého náboženského vyznání pro žadatele o azyl na Slovensku (pro jejich přijetí do země a možnost získat zde azyl) představuje nepřípustnou diskriminaci, zakázanou normami mezinárodního i regionálního systému ochrany lidských práv i práva evropského. Diskriminace na základě náboženského vyznání či víry je zakázána hned několika mezinárodními úmluvami o lidských právech (článkem 2.1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článkem 2.2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a článkem 2 Úmluvy o právech dítěte). Zákaz diskriminace je také jedním ze základních požadavků Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (článek 3). Diskriminace na základě náboženského přesvědčení je dále zakázána Evropskou úmluvou o lidských právech a právem Evropské unie. Smlouva o Evropské unii a Charta základních práv Evropské unie zapovídají jakoukoliv diskriminaci na základě víry či náboženství (článek 21).

· Nedostatek modliteben a jiných míst určených pro shromáždění věřících nemůže být považován za legitimní důvod odepření přijetí žadatele o azyl. Státy mají pozitivní povinnost zaručit výkon svobody víry a náboženství bez jakékoliv diskriminace.

· Prohlášení slovenských představitelů o tom, že žadatelé o azyl nebudou z důvodu své víry schopni integrace do slovenské společnosti, není jen nepřijatelným, ale také hanebným pokusem přesunout debatu dále od závazků Slovenské republiky k respektu, ochraně a naplnění práv uprchlíků a žadatelů o azyl. Takové prohlášení může také vést ke stigmatizaci uprchlíků a žadatelů o azyl, což je činí ještě více zranitelnými.

· Přesídlení. Co se týče přesidlování uprchlíků přicházejících z mimoevropských zemí, podvrtává volba náboženství jakožto podmínky pro účast na přesídlení povahu přesídlení coby dlouhodobého řešení situace zranitelných uprchlíků a nástroje solidární ochrany uprchlíků po celém světě. Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) by se mělo přesidlování zaměřit především na nejvíce zranitelné jedince, tedy osoby s nejvyšší potřebou ochrany. Diskriminační kritéria však znemožňují některým nejvíce ohroženým uprchlíkům k ochraně, a mohou tak vytvářet nerovnost a mezery v systému ochrany.

· Diskriminace je ostudnou odpovědí na světovou uprchlickou krizi. Členské státy EU by měly konat a sdílet odpovědnost vůči lidem, kteří prchají před válkou a pronásledováním, a to nejen se zeměmi mimo EU, ale i mezi sebou navzájem.