Zpráva Konec v nedohlednu dokládá, jak reformy trestního soudnictví, oslavované čínskou vládou jako pokrok v přístupu k lidským právům, ve skutečnosti mění jen málo v hluboce zakořeněných mučících praktikách používaných k získávání vynucených přiznání. Policie, žalobci a soudy systematicky maří pokusy obhájců vyšetřit či alespoň upozornit na přiznání získaná během mučení.

„Jakou naději mohou mít obžalovaní v systému, ve kterém dokonce i právníci mohou skončit na policejních mučidlech?“ ptá se Patrick Poon, čínský výzkumník Amnesty International.

„Kamuflování právního systému, který není nezávislý, kde je policie všemocná a kde neexistuje dovolání, může jen těžko zmírnit množství mučení a špatného zacházení. Pokud myslí čínská vláda zlepšování lidských práv vážně, musí zajistit, aby policie a bezpečnostní složky byly za mučení zodpovědné.“

Právníci z celé Číny vypověděli pro Amnesty International o odplatách, kterým musí čelit, pokud konfrontují představitele bezpečnostních složek. Právníci poukazují na zásadní chyby v právním systému, které umožňují policejním představitelům, žalobcům a ostatním úředníkům obcházet nová opatření, která mají zamezit vynuceným doznáním vedoucím k chybným rozsudkům. Čínský odborník na právo odhaduje, že méně než 20 % všech obžalovaných má zákonného zástupce.

„Zdá se, že se vláda více obává možných nepříjemností plynoucích z nespravedlivých rozsudků, než omezování mučení ve vazbě,“ říká Patrick Poon.

„Pro policii je získání přiznání stále nejjednodušším způsobem, jak zajistit rozsudek. Dokud nebude právníkům dovoleno dělat svou práci bez obav z represí, mučení bude v Číně stále problém.“

Zpráva dokumentuje mučení a špatné zacházení během vazby před soudním procesem. Dochází k bití policisty nebo dalšími zadrženými s vědomím policistů či na jejich příkaz. Popisované nástroje mučení zahrnují poutací železné židle, tygří lavice – ve kterých má odsouzenec pevně připoutané nohy k lavici, pod chodidla jsou mu postupně přidávány cihly a na nohy je v proti směru vyvíjen tlak – stejně jako dlouhodobé spánkové deprivace a odepírání dostatečného množství stravy a vody.

V důsledku kontroly, kterou v příštím týdnu podniknou odborníci z OSN z ženevského výboru proti mučení kvůli vysokému počtu případů, už vláda prohlásila, že úředníci „vždy povzbuzovali a podporovali právníky ve výkonu jejich povinností“ a popřeli jakékoli „odplaty“.

Tang Jitian, bývalý žalobce a právník z Pekingu, řekl Amnesty International, že byl v březnu roku 2014 mučen strážci, když on a další tři právníci vyšetřovali domnělá mučení v tajném detenčním zařízení známém jako „Černý žalář“ v Jiansanjiangu v severovýchodní Číně. „Byl jsem připoután k železné židli, bili mě do obličeje, kopali mě do nohou a přes hlavu mě mlátili plastovou lahví naplněnou vodou tak silně, až jsem ztratil vědomí,“ řekl.

Později Tang Jitianovi přetáhli policisté přes hlavu kapuci, za zády mu spoutali paže, zavěsili ho za zápěstí nad zem a zbili ho.

Yu Wensheng, právník z Pekingu, byl policií 13. října 2014 zatčen a uvězněn na 99 dní. Amnesty sdělil, že byl přibližně dvě stě krát dotazován deseti příslušníky veřejné bezpečnosti během výslechů, které se konaly každý den ve třech směnách. Jeho zápěstí byla schválně příliš utaženými pouty spoutána za zády.

„Mé ruce byly nateklé a cítil jsem tolik bolesti, že už jsem nechtěl žít. Policejní důstojníci opakovaně škubali pouty a já křičel,“ řekl.

Tajné detenční zařízení a mučení

Právní odborníci sdělili Amnesty International, že získávání přiznání mučením zůstává pevnou součástí vazebních věznic, a to konkrétně v politických případech, jako jsou případy disidentů, etnických minorit nebo v případech týkajících se náboženských aktivit.

Zpráva ukazuje, že během posledních dvou let úřady zvýšily používání nových forem izolačních detenčních zařízení nazývaných „dozorovaný pobyt na vymezeném místě“, které bylo formálně potvrzeno v zákoně v roce 2013, kdy vešel v platnost pozměňovací zákon čínského trestního práva.

V rámci tohoto systému lidé obvinění z terorismu, významní úplatkáři nebo pachatelé přestupků proti státní bezpečnosti mohou být drženi mimo oficiální vazebná zařízení na utajeném místě až na šest měsíců, bez jakéhokoli kontaktu s vnějším světem a ve vážném ohrožení života mučením a špatným zacházením.

V pokračujícím zásahu proti lidským právům a právním aktivistům bylo dvanáct právníků a aktivistů zadrženo na „vymezeném místě dozorovaného pobytu“ na základě obvinění státní bezpečnosti. Amnesty International se domnívá, že všichni jsou vážně ohroženi mučením a špatným zacházením. Vyzvala čínskou vládu, aby je propustila a stáhla všechna obvinění, která byla proti nim vznesena.

Odolávání reformě

I přes několik kol reforem, která proběhla od roku 2010, zůstává definice mučení v čínském právu nedostatečná a v rozporu s mezinárodním právem. Čínské právo stále zakazuje pouze některé typy mučení, jako „užívání násilí k dosažení svědecké výpovědi“ a podle některých úředníků činných v trestních řízeních mohou být někteří pachatelé označeni jen za spolupachatele. Duševní týrání není explicitně v čínských zákonech zakázáno tak, jak to vyžaduje mezinárodní právo.

Většina právníků dotazovaných pro účely této zprávy uvedla jako jednu ze zásadních překážek nárokování spravedlnosti v případech mučení nedostatečnou nezávislost soudů a významný vliv složek veřejné bezpečnosti. Místní politické a právní komise vytvořené lokálními komunistickými úředníky mají značný vliv na určení výsledku politicky citlivých soudních případů. Pokud si výbor přeje odsouzení, soud ignoruje důkazy o mučení a mučitelé se zřídkakdy ze svých činů zodpovídají.

Právníci, kteří mluvili s Amnesty, kritizovali pokračující nemožnost vymoci informace o mučení a vznést je u soudu, nebo dosáhnout opravdového vyšetřování státními žalobci, natož nezávislými orgány, či odmítnutí vynucených doznání jako důkazního materiálu u soudu.

„Místní úřady a policie pokračují v tahání za nitky v systému čínského trestního práva. I přes nejlepší snahy obhájců jsou mnohé důkazy o mučení jednoduše ignorovány kvůli politicky pohodlnému řešení,“ říká Patrick Poon.

„Policie disponuje přílišnou nekontrolovanou mocí. Důsledkem je, že opatření, která mají omezit mučení, nemají potřebný dopad.“

Mučení a nelegální „evidence“

Ve snaze analyzovat, jak čínské soudy zacházejí s nařčeními ze získávání „přiznání“ během mučení po zavedení reforem, jež měly vyloučit důkazy získané mučením, prošetřila Amnesty International stovky soudních dokumentů, které byly přístupné v online databázi čínského Nejvyššího lidového soudu.

Ze vzorku 590 případů, kde bylo podezření na mučení, bylo vynucené doznání vyloučeno pouze v 16 případech. V jednom případě došlo ke zproštění viny a zbytek skončil odsouzením na základě jiných důkazů. Takto nízký počet případů, v nichž důkazy získané mučením byly vyloučeny, zjevně potvrzuje slova právníků o tom, že vynucená přiznání jsou stále používána u soudu jako důkazní materiál, a že tyto nezákonně získané důkazy soudci berou v potaz.

Podle mezinárodního a čínského práva důkazní břímě leží na žalobcích. Oni by měli dokázat, že důkazní materiál byl získán legálně. Ve skutečnosti však soudy rutinně zamítají podezření na mučení, pokud k tomu obhájce nedoloží důkazy.

Zpráva uvádí několik doporučení. Zejména s cílem ukončit mučení a ostatní špatné zacházení v čínském systému trestního práva vyzývá Amnesty International čínskou vládu, aby:

• zaručila právníkům a právním aktivistům, aby mohli vykonávat svou práci, aniž by byli pronásledováni, zastrašováni, svévolně omezováni, a aby se nemuseli obávat věznění, mučení a dalšího špatného zacházení nebo trestního stíhání;

• zaručila, že žádná prohlášení získaná během mučení nebo špatného zacházení nebudou užita jako důkazy během soudního řízení;

• zavedla v čínském právu, v politice a v praxi v souladu s mezinárodním právem absolutní zákaz mučení a špatného zacházení.