„Násilná zmizení napáchaná vládou jsou součástí chladně vypočítaného a rozsáhlého útoku proti civilnímu obyvatelstvu. Jedná se o zločiny proti lidskosti, které jsou součástí pečlivě zinscenované kampaně s cílem šířit hrůzu a potlačit sebemenší známku odporu v celé zemi,“ řekl Philip Luther, ředitel programu Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.

„Naše zpráva v srdcervoucích detailech popisuje devastaci a trauma rodin desítek tisíc lidí, kteří beze stopy zmizeli v Sýrii. Zaměřuje se i na to, jak jsou rodiny zmizelých krutě vykořisťovány za účelem finančního zisku na černém trhu.“

Rozsah zmizení je děsivý. Organizace Syrská síť pro lidská práva zdokumentovala přinejmenším 65 tisíc zmizení od roku 2011, 58 tisíc z nich představovali civilisté. Tito lidé jsou obvykle drženi v přeplněných internačních buňkách ve strašných podmínkách, kde se nacházejí odříznuti od okolního světa. Mnozí umírají v důsledku neléčených onemocnění, mučení a mimosoudních poprav.

Násilná zmizení se stala v Sýrii natolik zavedenou skutečností, že došlo ke vzniku černého trhu, v němž se za peněžní úplatek od rodinných příslušníků v řádech stovek až tisíců dolarů „prostředníci“ nebo „makléři“ snaží zjistit místo pobytu jejich milovaných, nebo zdali jsou ještě stále naživu. Tyto úplatky se podle jednoho syrského lidskoprávního aktivisty staly „významnou součástí ekonomiky“. Právník z Damašku také Amnesty International prozradil, že úplatky jsou „dojnou krávou pro režim… a představují zdroj financování, se kterým se počítá".

Mezi těmi, kteří násilně zmizeli, nalezneme odpůrce vlády jako jsou demonstranti, aktivisté za lidská práva, novináři, lékaři a humanitární pracovníci. Jiní byli vybráni, protože byli považováni za neloajální vůči vládě nebo proto, že jsou jejich příbuzní hledaní úřady.

V některých případech, zejména v posledních dvou letech, byla násilná zmizení použita oportunisticky jako prostředek k vyrovnání skóre nebo pro finanční zisk, což jen dále pohání proces mizení.

Některé rodiny prodaly svůj majetek nebo se vzdaly svých celoživotních úspor jen proto, aby mohly zaplatit úplatek a vypátraly osud svých příbuzných - někdy výměnou za nepravdivé informace. Jeden muž, jehož tři bratři zmizeli v roce 2012, Amnesty International sdělil, že si během neúspěšných pokusů zjistit, kde bratři jsou, půjčil více než 150 tisíc amerických dolarů. Muž nyní pracuje v Turecku, aby splatil své dluhy.

„Stejně jako ničí životy, násilná mizení jsou také hnací parou ekonomiky černého trhu a úplatkářství, která profituje z utrpení rodin, které ztratily někoho blízkého. Rodiny jsou ponechány s narůstajícími dluhy a prázdným místem, které zbylo po milovaných,“ prohlásil Philip Luther.

Rodinní příslušníci, kteří se snaží najít informace o zmizelých příbuzných, jsou často vystaveni riziku zatčení nebo také přímo násilnému zmizení, což jim nedává jinou možnost, než se uchýlit k vyhledávání takových „prostředníků“. Jeden muž, který požádal úřady o informaci, kde je jeho bratr, byl následně na dobu tří měsíců zadržen a strávil několik týdnů na samotce. Další muž, který jel do Damašku hledat svého zmizelého syna, byl na cestě zatčen na vojenském kontrolním stanovišti. Od té doby o něm nikdo neslyšel.

Přítel syrského právníka v oblasti lidských práv Chalíla Ma'touqa, který násilně zmizel před dvěma roky, uvedl, že násilná zmizení představují součást „velké vládní strategie terorizovat lid Sýrie“. Jeho dcera Raneem Ma'touq také na dva měsíce zmizela a prožila děsivý zážitek ve vazbě.

V jednom obzvláště šokujícím případě byla Rania Allabasiová, zubní lékařka, v roce 2013 spolu se svými šesti dětmi ve věku mezi 2 a 14 lety zatčena den poté, co byl její manžel zajat při razii v jejich domě. Od té doby nikdo o nikom z rodiny neslyšel. Je možné, že byla rodina vytipována na základě toho, že poskytovala humanitární pomoc dalším místním rodinám. Rania je jedním ze 12 případů letošního Maratonu psaní dopisů.

Zpráva obsahuje tragický vhled do traumatu, úzkosti, zoufalství a fyzického utrpení, které zažívají rodinní příslušníci a přátelé po násilném zmizení. Said, jehož bratr Jusef zmizel v roce 2012, uvedl, že jeho matka se velmi trápí. „Někdy se v noci probudím a vidím ji, jak při pohledu na jeho fotografii pláče.“

„Násilná zmizení jsou součástí úmyslné a brutální kampaně syrské vlády. Je zcela v jejích silách ukončit nevýslovné utrpení desítek tisíc lidí jednoduše tím, že nařídí bezpečnostním silám zastavení násilných mizení; postará se o informování příbuzných o pobytu nebo osudu jejich zmizelých příbuzných a okamžitě a bezpodmínečně propustí všechny osoby uvězněné za pokojné uplatňování jejich práv,“ řekl Philip Luther.

Doposud některé státy a OSN odsoudily násilná mizení, je třeba však učinit ještě více než jen vyslovit kritiku. Více než rok a půl před tím, v únoru 2014, přijala Rada bezpečnosti OSN Rezoluci 2139, která vyzývá k ukončení násilných zmizení v Sýrii. Pro zajištění implementace je však nutné, aby byly podniknuty ještě další kroky.

„Slova, která nejsou následována konkrétními kroky, obětem násilného zmizení nepomohou. Rada bezpečnosti OSN musí situaci v Sýrii neprodleně předat žalobci Mezinárodního trestního soudu, uvalit cílené sankce, včetně zmrazení aktiv, a tlačit na úřady, aby ukončily násilná mizen.“

„Státy, které podporují syrskou vládu, včetně Íránu a Ruska, které v poslední době spustilo vojenské operace v Sýrii, si nemohou umýt ruce nad masovými zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny páchanými s jejich podporou. Rusko, jehož patronát je pro prezidenta Bašára Asada nezbytný, je v jedinečné pozici přesvědčit vládu, aby ukončila tuto krutou a zbabělou kampaň mizení,“ uzavřel Luther.