Všeobecná deklarace lidských práv mluví jednoznačně: Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Letos slavíme třicet let od přijetí Úmluvy proti mučení, která z tohoto principu učinila závaznou zásadu mezinárodního práva. Podobně Evropská úmluva o ochraně lidských práv zakazuje mučení ve svém článku č. 3. Přes všechny své závazky však mnoho států praktiky mučení či jiného špatného zacházení používá či toleruje - za posledních pět let identifikovala Amnesty International praktiky mučení ve 141 zemích světa. Není tedy pouze doménou diktátorů či tajných služeb. K represi, za účelem vynucení přiznání, získání informací při výslechu nebo jako krutý trest používá mučení mnoho zemí světa. Zákaz jako takový se tedy ukazuje jako pouhý první krok směrem k opravdovému zastavení mučení. Jedním z kroků směrem k implementaci zákazu je právě zastavení obchodu s nástroji, které k mučení slouží.

Přes snahy Evropské unie, Spojených národů a mnohých nevládních organizací však v tomto obchodu mnoho zemí pokračuje. Využívají mezer v zákonech a nařízeních a udělují licence do zemí, kde je situace neklidná a riziko zneužití veliké. Například Česká Republika v minulosti povolila vývoz okovů, chemických sprejů a zbraní vydávajících elektrošoky do Kamerunu, Pákistánu, Moldavska nebo Mongolska. Export do těchto zemí je znepokojující z hlediska rizik, které přináší. Jmenované státy můžou výrobky z dovozu používat k mučení či jiným formám špatného zacházení. Obchod s nástroji mučení je samozřejmě problémem mnoha zemí. Jedním z největších obchodníků dneška je Čína, která vyváží velké množství mučicích nástrojů do afrických zemí, kde jsou záruky toho, že nebudou zneužity, vzhledem k existujícím zprávám o praktikách policie, bezpečnostních složek či vězeňského personálu minimální.

Rada Evropské Unie proto v červnu 2005 vydala nařízení 1236/2005, které zavedlo seznamy materiálu používaného při mučení a výkonu trestu smrti. Amnesty International nařízení podporovala, ale také se snažila ve svých zprávách z roku 2007, 2010 a 2012 poukázat na mezery, které například umožňovaly obchod s některými látkami používanými pro výkon trestu smrti.

Jelikož Rada Evropské unie zaznamenala výrazné nedostatky ve vydaném nařízení, rozhodla se přistoupit k jeho revizi, která v současné době probíhá. Výsledkem by mělo být posílení pravidel a rozšíření seznamů zakázaných výrobků o položky, které se v praxi také k mučení používají.

Proto Amnesty International společně s Omega Research Foundation navrhuje následující změny:

- Efektivní kontrolu zprostředkovatelských společností, jejichž činnost by mohla vést k obchodu se zbožím, které regulace pokrývá;

- Zákaz komerčního marketingu na veletrzích a výstavách zbraní v EU týkajícího se těch nástrojů, které by mohly být pořádkovými složkami použity k mučení či jinému špatnému zacházení;

- Doložku, která by regulovala poskytování technické pomoci evropskými společnostmi, včetně výcviku, a výslovně zakazovala výcvik v technikách, které mohou vést k mučení a jinému špatnému zacházení;

- Ustanovení, které by účinně zabránilo obchodu s farmaceutickými chemickými látkami, které mohou být použity v smrtících injekcích, aniž by tak byl ohrožen legitimní obchod s těmito chemickými látkami pro lékařské účely;

- Zavedení „Catch All“ doložky, umožňující všem členským zemím EU zakázat obchod se zbožím, které může být používáno k mučení, špatnému zacházení nebo trestu smrti i přesto, že není výslovně uvedeno v nařízení.

Amnesty International dlouhodobě usiluje o posílení kontroly obchodu s výrobky, technologiemi a vojenským materiálem, které jsou často zneužívané při represích, zásazích proti civilistům, elektronickém sledování, mučení či výkonu trestu smrti. Přestože existují mezinárodní úmluvy, lidská práva jsou stále v ohrožení. Dnes se tak jako už mnohokrát v minulosti ukazuje, že je obchod s tímto materiálem krok napřed před pravidly, které ho mají držet v mezích základní ochrany lidských práv. Čím dříve tedy posuneme i pravidla o krok dále, tím větší bude šance dostat tento obchod pod účinnou kontrolu.

Autor: Adéla Antošová