S využitím odborné analýzy tisíců ověřených videí a obrazového materiálu, uvádí výzkumná zpráva Inventura: vyzbrojování Islámského státu, jak bojovníci IS používají zbraně, především vyrabované z iráckých vojenských skladů, které byly vyrobeny v Rusku, Číně, USA a státech EU včetně Česka.

„Množství a rozmanitost zbraní, které používá samozvaná ozbrojená skupina Islámský stát, představuje učebnicový příklad toho, jak bezohledný obchod se zbraněmi pohání zvěrstva v masovém měřítku. Špatná regulace a nedostatek dohledu nad obrovským množstvím zbraní proudících do Iráku trvá již několik desítek let. A právě to představuje pro IS a další ozbrojené skupiny zlatý důl bezprecedentního přístupu k palebné síle,“ uvádí Patrick Wilcken, výzkumník specializovaný na kontrolu zbraní Amnesty International.

Poté, co IS v červnu roku 2014 převzal kontrolu nad Mosulem, druhým největším iráckým městem, získali bojovníci IS nečekané bohatství ve formě zbraní z iráckých zásob, které pocházely z různých zemí. Jejich součástí byly i zbraně vyrobené v USA a vojenská vozidla, která IS používá k převzetí kontroly nad ostatními částmi země. To má ničivé důsledky i pro civilní obyvatelstvo v těchto oblastech.

Široká škála typů zbraní, která byla nezákonně získaná, umožňuje IS provádět děsivé vojenské akce. Hromadná zabíjení, znásilňování, mučení, únosy a braní rukojmí (často pod výhružkou zastřelení), to vše donutilo statisíce lidí k útěku.

Zpráva Amnesty International dokumentuje použití zbraní a munice z nejméně 25 různých zemí, přičemž nejvíce arzenálu původně pocházelo z USA, Ruska a států bývalého sovětského bloku. Toky těchto zbraní byly financovány např. z barterových ropných dohod, smluv s Pentagonem nebo skrze dary NATO.

Mezi moderní zbraně v arzenálu IS patří třeba přenosné systémy protivzdušné obrany (MANPADS), protitankové naváděné rakety a obrněná bojová vozidla, stejně jako útočné pušky, mezi které patří např. ruské AK, americké M16 a pušky Bushmaster.

Většina obvyklých zbraní, které nyní používají bojovníci IS, se výrobou datují od 70. do 90. let. Jedná se o pistole, ruční zbraně a jiné malé palné zbraně, kulomety, protitankové zbraně nebo minomety. Pušky z éry SSSR ve stylu Kalašnikovů jsou samozřejmostí, a to především od ruských a čínských výrobců.

„To vše opět ukazuje, že hodnocení rizik vývozu zbraní do nestabilních oblastí vyžaduje komplexní a dlouhodobou analýzu. Ta musí zahrnovat posouzení, jestli jsou vojenské a bezpečnostní jednotky schopny účinně kontrolovat zásoby a dodržovat mezinárodní humanitární normy,“ zdůraznil Patrick Wilcken.

Historie vyzbrojování Iráku je dlouhá. Ve velkém svět dodával zbraně v období konfliktu s Íránem oběma stranám. Poté, co Irák v roce 1990 napadl Kuvajt, OSN vyhlásila zbrojní embargo. Díky tomu až do roku 2003 klesl dovoz, ale v průběhu americké invaze a po ní bylo území Iráku opět zaplaveno dovezenými zbraněmi. Mnohé z nich nebyly nikdy dostatečně zajištěny. Stovky tisíc těchto zbraní se ztratilo.

Nedávná snaha o obnovu a znovu vybavení irácké armády a spojeneckých sil opět vedlo k masivnímu toku zbraní do Iráku. Mezi lety 2011 a 2013 podepsaly USA smlouvy na dodání tanků 140 M1A1 Abrams, bojových letounů F16, zbraní Stinger 681, protiletadlových zbraní Hawk a dalších zařízení v hodnotě miliard dolarů. Do roku 2014 USA irácké vládě dodala ruční zbraně a munici v hodnotě vyšší než 500 milionů dolarů.

Zakořeněná korupce v irácké armádě, stejně jako slabé kontroly na místě armádních zásob, znamenají přetrvávající vysoké riziko zneužití zbraní ozbrojenými skupinami včetně IS.

ČESKÁ STOPA

Československo bylo mezi desítkami zemí, které v 80. letech zásobovaly Irák zbraněmi v souvislosti s íránským konfliktem. Výzkumná zpráva Amnesty ale odkazuje i na desítky nábojů použitých IS, které jsou prokazatelně vyrobené v České republice po roce 2010. V roce 2013 podepsala Česká republika společně s Jižní Koreou miliardové kontrakty na dodávku bojových letounů. Česko také dodnes praktikuje tzv. „brokering “ – tedy přeprodej staré vojenské techniky většinou sovětské provenience.

Amnesty dlouhodobě apeluje na českou vládu, aby byl český vývoz zbraní transparentní a hlavně zodpovědný. Z výroční zprávy o vývozu zbraní za rok 2014 vyplývá, že opět téměř polovina vojenského materiálu byla z ČR vyvezena do zemí s represivním režimem nebo tam, kde zásadně porušují lidská práva. Je to vedle Iráku například Saúdská Arábie, Egypt, Jemen nebo Bahrajn a tím se ČR přidává k prohlubování militarizace v dlouhodobě nestabilních regionech.

Amnesty v Memorandu za zodpovědnost a transparentnost v obchodu s vojenským materiálem (v příloze e-mailu) podrobně analyzuje situaci, dodává souvislosti a navrhuje řešení. Ministerstvo zahraničí vyzývá k zodpovědnému vyhodnocování lidskoprávních rizik spojených s vývozem, licenční správu o doplnění dalších relevantních a důležitých informací do výročních zpráv (například informace o konkrétním počtu udělených licencí nebo informace o koncovém uživateli) a o zavedení dohledu nad udělováním licencí – nejlépe v podobě parlamentního výboru nebo meziresortní komise.

„To, že Islámský stát bojuje i s českou municí, znamená, že i české zbraně mohou být zneužívány. Je proto třeba ještě více dbát na kontrolu vývozu zbraní, protože je nepřijatelné, abychom se jako Česká republika vědomě podíleli na podněcování ozbrojených konfliktů,“ upozorňuje Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International Česká republika.

ZAMEZENÍ ŠÍŘENÍ ZBRANÍ

Státy se mohou poučit z minulých selhání a přijmout naléhavé kroky s cílem omezit budoucí šíření zbraní v Iráku, Sýrii a dalších nestabilních zemích a regionech.

Amnesty International vyzývá všechny státy, aby přijaly totální zbrojní embargo na syrské vládní síly, stejně jako na ozbrojené opoziční skupiny zapletené do páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dalších vážných porušování lidských práv.

Musí také přijmout pravidlo „presumpce zamítnutí“ týkající se vývozu zbraní do Iráku, což znamená, že by obchody mohly být prováděny pouze po přísném hodnocení rizik.

Vojenské nebo policejní jednotky v Iráku, které tvoří výjimky, musí nejprve prokázat, že přísně a důsledně dodržují mezinárodní lidská práva a humanitární právo, a že mají potřebné kontrolní mechanismy, které zajistí, že zbraně nebudou zneužity ozbrojenými skupinami.

Každý stát, který bude uvažovat nad potenciálním dovozem zbraní do Iráku, musí nejprve značně investovat do kontrol před a po dodání, do vzdělávání a monitoringu toho, jestli příjemci zbraní splňují mezinárodní standardy pro správu a použití těchto zbraní.

Všechny státy, které tak dosud neučinily, by měly přistoupit nebo bezprostředně ratifikovat mezinárodní Smlouvu o obchodu se zbraněmi.

„Šíření a zneužívání zbraní v Iráku a jeho okolí již zničilo životy a živobytí milionů lidí. Zneužívání zbraní představuje trvající hrozbu. Důsledky nezodpovědných dodávek zbraní do Iráku a Sýrie a jejich následné zneužití IS musí být alarmem pro vývozce zbraní na celém světě,“ uzavřel Patrick Wilcken.