Pondělí 3. listopadu, 6:30 – Praha, Hlavní nádraží

Ráno na Hlavní nádraží nepotkáte příliš mnoho lidí, jen pár osob s rozespalým výrazem v obličeji mířících do práce nebo do školy. Já pospíchám směrem k pokladnám, abych přišla včas, přeci jenom, mít zpoždění první den na stáži v Amnesty International nedělá dobrý dojem.

Setkávám se se tříčlennou skupinou a nasedáme na vlak do Ústí nad Labem, kde se k nám připojuje dalších deset lidí.  Tak to jsem tedy zvědavá, co se bude dít.

8:20 – Ústí nad Labem, Obchodní akademie

V naší skupině (vedle koordinátorů a lektorů z Amnesty International) je totiž novinář egyptského původu Daniel, pak Petr, prezident studentského LGBT spolku na Univerzitě Karlově, Julie, která v mládí trpěla anorexií, bývalý narkoman Jindra, Cyriaque, původem z dalekého Konga a Jožka, postarší Rom, který aktivně bojuje proti neonacistům. Co mají všichni společného? Jsou tzv. „živými knížkami“.

Dorazili jsme spolu do ústecké Obchodní akademie, kde se letos má poprvé uskutečnit projekt Živá knihovna, jenž se skládá ze dvou částí – z mediálního workshopu, během kterého se studenti interaktivním způsobem s lektory Amnesty dozvídají o stereotypech a zkresleném vidění menšin či problémů. Druhou částí je „čtení knížek“, které probíhá formou diskuze v menších skupinkách s jedním z hostů. Vidím, jak se v očích studentů zračí zvědavost, rozpačitost ale i znudění – no, zase další školní akce, ale aspoň se nemusíme učit.

Jakmile ale dojde na čtení knížek – kdy studenti poslouchají jedinečný příběh každé osoby a ptají se ji na otázky, vidím, jak se jim mění výraz v obličeji a dychtivě naslouchají každému jejich slovu. Možná je to tím, že knížky dokážou popisovat své trable s lehkostí a humorem. O tom, jak se potýkali se svými vnitřními problémy, o tom, jak se cítili, když byli předem odsouzeni za svůj původ, o tom, jak už znovu nechtějí propadnout závislosti. Já sama si nemůžu pomoct a procházím se po místnosti, abych se toho od knížek mohla sama dozvědět co nejvíce. A pak je mi líto, když po 20 minutách musím knížky zastavit a odvést studenty zpět do třídy. Cestou se spolu baví a nahlas přemýšlejí, jaké to asi je strávit nějakou dobu ve vězení nebo být diskriminován za svůj původ nebo za svoji odlišnost.

Čtení probíhají čtyři (pro každou třídu dvě), ale zdá se, že to studentům nestačí, potom, co oficiální program končí, nás někteří ještě doprovázejí na nádraží J

I když se v pozdních odpoledních hodinách vracíme unaveni zpět do Prahy, přijíždíme s úsměvem, protože podle reakce studentů se letošní Živá knihovna vydařila a těšíme se společně na další.

Xuan Mai Phamová