^{© Amnesty International}

Čtveřice dívek sedí ve třídě naproti čtyřicátníkovi v červenošedé teplákové soupravě a pozorně poslouchá jeho příběh. Touhle dobou by normálně studenti brněnského Klasického a španělského gymnázia seděli v lavicích a psali si poznámky, dnes jsou ale součástí Živé knihovny.

„Nový prostor mě vytáhl nahoru,“ otevírá dívkám svůj příběh Oldřich. Počáteční kapitoly jeho života nebyly zrovna radostné. Musel sledovat bortící se rodinné vztahy a celá situace se vyhrotila natolik, až už dál nedokázal v takovém prostředí vydržet. Jenže neměl kam jít, a tak skončil na ulici. Opuštěný, bez peněz a vnitřně zlomený.

Přesto dokázal najít novou chuť do života a jeho příběh začal být veselejší. „Pracuju většinou tak pět hodin denně, jsem pánem svého času a hlavně mě to baví. Neberu to vlastně ani jako práci, rozdávám lidem úsměvy a povídám si s nimi,“ pochvaluje si Olda prodávání časopisu Nový prostor. Nemluví však jen on, studentky mají šanci zeptat se na vše, co je zajímá.

Dvacet minut vypršelo, dívky musejí Oldu vrátit do knihovny. S hlavou plnou myšlenek kráčejí do jídelny, kde potkávají své spolužáky. „To je neuvěřitelný, jak se Lenka vyrovnala s tím, že se najednou ocitla na vozíčku,“ říká další účastnice živé knihovny své kamarádce. Kluci se zase baví o rozdílech mezi českou a vietnamskou kulturou a o tom, co se dozvěděli na knihovně od Longa, který pochází právě z Vietnamu.

„Je hrozný, že Jirka nemohl kvůli komunismu dostudovat a najít práci v oboru. Určitě by na to měl. Připadal mi hrozně chytrý a sečtělý, nikdy bych do něj neřekla, že je bezdomovec,“ komentuje jedna ze studentek příběh Jiřího, který je bez domova už přes dvacet let.

Tečkou za živou knihovnou je vždy psaní vzkazů živým knihám jako poděkování za jejich čas a ochotu sdílet svůj příběh. „Ať vám láska k hudbě vydrží a zůstanete šťastná. Jste nejveselejší člověk, kterého jsem kdy v životě potkala,“ napsali studenti Veronice, se kterou si na knihovně povídali o jejím romském původu, ale nejvíc právě o hudbě.

„Díky za super sezení. Bylo sice krátké, ale úplně stačilo na změnu názoru!“ tak se loučí studenti pro změnu s Jakubem, který jim vyprávěl o své homosexualitě, ale také o veganství, fotografování a módě. Projektový den však ještě nekončí. Jen co studenti dopíší vzkazy pro ostatní živé knížky, už míří nahoru do třídy na druhou část projektového dne, mediální workshop.

Kateřina Šafářová