© Spencer Platt/Getty Images
Libanon: Uprchlice ze Sýrie čelí zneužívání a sexuálnímu obtěžování
Článek
Migrace Moje tělo moje práva Libanon publikován 2.2.2016
Nedostatky v mezinárodní pomoci a přístup libanonských úřadů vytváří podmínky, ve kterých vzrůstá zneužívání žen v uprchlických táborech v Libanonu.
© Spencer Platt/Getty Images
Na nebezpečnou situaci v Libanonu upozorňuje na to Amnesty International v předvečer konference dárců, která se bude konat v Londýně 4. února.
Zpráva nazvaná: 'Chci bezpečné místo.' Uprchlice ze Sýrie, jsou v Libanonu v nebezpečí, ukazuje, že odmítání libanonské vlády obnovit povolení k pobytu pro uprchlíky spolu s nedostatečným financováním mezinárodní pomoci staví ženy do situací, ve kterých jim hrozí využívání a zneužívání ze strany zaměstnavatelů, pronajímatelů, a dokonce i policie.
“Kombinace značně nedostatečného mezinárodního financování a přísných omezení ze strany libanonské vlády a úřadů vytvářejí prostředí, ve kterém se ženy uprchlé ze Sýrie ocitají v nebezpečí obtěžování a zneužívání, a ve kterém je úřady nejsou schopny chránit,” popisuje situaci expertka na gender Kathryn Ramsayová z Amnesty International.
V roce 2015 Libanon zakázal UNHCR (Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky), aby registroval na jeho území další uprchlíky a zavedl nová pravidla, která ztěžují uprchlíkům obnovení povolení k pobytu. Bez tohoto povolení ztrácejí svůj právní status a mohou čelit zadržení, detenci, případně deportaci, proto se mnozí obávají ohlásit zneužívání policii.
Dvacet procent domácností syrských uprchlíků v Libanonu vedou ženy. V některých případech se ženy staly hlavními poskytovateli příjmů pro celou rodinu, poté co byli jejich manželé zabiti, uvězněni nebo uneseni v Sýrii.
“Většina syrských uprchlíků v Libanonu bojuje o přežití v často mizerných podmínkách. Musí čelit diskriminaci a nesčetným překážkám při hledání jídla, obydlí nebo práce. Pro ženy, zvláště pro ty, co jsou hlavami domácností, může být přežití v takových podmínkách často ještě těžší, protože jsou ohroženy obtěžováním a zneužíváním v práci i na ulici,” upozorňuje Ramsayová.
Chudoba, zneužívání zaměstnavateli a pronajímateli
Okolo sedmdesáti procent rodin syrských uprchlíků žije hluboko pod libanonskou hranicí chudoby. Humanitární mise OSN pro syrskou uprchlickou krizi je dlouhodobě podfinancovaná. Minulý rok získala OSN pouhých padesát sedm procent prostředků, o které žádala pro svoji práci v Libanonu. Zásadní nedostatek financí donutil Světový potravinový program (World Food Programme) ke snížení měsíčního potravinového přídělu pro nejvíce zranitelné uprchlíky z $30 na $13.50 amerických dolarů v polovině roku 2015. Následně se zvýšil na $21.60 – tedy na pouhých $0.72 na den. Čtvrtina žen, se kterými Amnesty International hovořila, přestala dostávat peníze na potraviny během předcházejícího roku.
Velká část uprchlých žen uvedla, že je pro ně velice náročné sehnat dostatek peněz na jídlo a nájem v drahém Libanonu, což je dostalo do pozice, ve které jim hrozí zneužití v ještě větší míře. Potvrdily, že jim někteří muži nabízeli finanční “pomoc” výměnou za sex.
V atmosféře, kde je rozšířena diskriminace vůči uprchlíkům, uprchlé ženy potvrdily, že byly zneužívány ze strany zaměstnavatelů, kteří jim nabízeli velice nízké mzdy. “Vědí, že budeme souhlasit s jakoukoli mzdou, protože práci nezbytně potřebujeme,” řekla Hanan, Palestinka, která uprchla ze Sýrie. (Jména všech žen v textu jsme změnili za účelem ochrany jejich identity.)
Asmaa, šestapadesátiletá palestinská uprchlice ze Sýrie žijící v Šatile, uprchlickém táboře v jižní aglomeraci Bejrútu, vysvětluje, že nedovolila svým dcerám dále pracovat, protože se bála, že by musely čelit obtěžování: “Dcera pracovala v obchodě. Vedoucí ji ale osahával. Proto teď dcery do práce nepouštím.”
Několik dalších žen potvrdilo, že opustily nebo nepřijaly pracovní místo, protože se jejich zaměstnavatelé chovali nepřípustně.Najít dostatek peněz k zaplacení ubytování je další velkou výzvou. Padesát osm procent syrských uprchlíků žije v pronajatých bytech a domech, další žijí ve zchátralých budovách a neformálních přístřeších. Velká část žen potvrdila, že nebyla schopna platit přemrštěné nájemné a byla nucena se přemístit do rozpadajících se obydlí.
“Nedostatek finanční stability způsobuje pro uprchlé ženy obrovské potíže, ať už jsou nedostatečně placeny v práci nebo žijí v polorozpadlých obydlích. Podporuje to jejich zneužívání ze strany lidí, co nad nimi určitým způsobem drží moc,” charakterizovala situaci Ramsayová.¨
Nedostatečný právní status uprchlíků zvyšuje riziko
Nepřehledná byrokracie a vysoké poplatky zavedené libanonskou vládou v lednu 2015, znemožnily mnoho uprchlíkům obnovit si svá povolení k pobytu. Bez platného povolení k pobytu se syrští uprchlíci často obávají zadržení a je jim znemožněno oznámit obtěžování policii.
Většina uprchlých žen, které mluvily s Amnesty International, uvedla, že absence povolení k pobytu je omezila v ohlašování zločinů libanonským úřadům. Hanan, která žije v uprchlickém táboře blízko Bejrútu se svými třemi dcerami, vysvětlila, že když chtěla oznámit policii obtěžování ze strany řidiče autobusu, byla odmítnuta. Bylo jí oznámeno, že nebyla způsobilá ohlásit stížnost, protože jí chyběl “právní status”.
“Bylo nad slunce jasné, že obtěžování a zneužívání žen, se kterými jsme mluvili, bylo ještě zhoršeno tím, že neměly platná povolení k pobytu,” říká Kathryn Ramsayová.
Další syrská žena řekla Amnesty International, že se stala obětí obtěžování právě poté, co šla za policií.
“Po chvilce prošli policisté kolem našeho domu a zavolali na nás, abychom šli ven s nimi. Byli to ti stejní tři policisté, kterým jsme ohlašovali obtěžování. Protože nemáme povolení k pobytu, začali nám vyhrožovat. Řekli, že nás uvězní, když s nimi nepůjdeme.”
Libanon je zemí s největším počtem uprchlíků na obyvatele na světě a mezinárodnímu společenství se nedaří mu dostatečně pomáhat. To ovšem neznamená, že se tamní uprchlíci nemusí chránit před zneužíváním a obtěžováním.
“Namísto přilévání oleje do ohně by se měly libanonské úřady zaměřit na ochranu uprchlých žen a zajistit, že všichni uprchlíci budou mít možnost si bezproblémově obnovit svá povolení k pobytu.”
Mezinárodní podpora je zásadní
Nedostatek mezinárodní finanční podpory pro uprchlíky v Libanonu je jedním z faktorů, které přímo ovlivňují chudobu a nezáviděníhodnou situaci uprchlic a staví je tak do většího nebezpečí.
UNHCR zjistil, že nejméně deset procent populace syrských uprchlíků v hostitelských zemích, tedy přibližně 450 000 lidí, nutně potřebují přesídlit do jiné země, mimo region. UNHCR považuje ohrožené ženy a dívky za nejvíce zranitelné uprchlíky.
Amnesty International apeluje na mezinárodní společenství, aby zvýšilo počet volných míst k přesídlení a bezpečných cest z regionu pro uprchlíky ze Sýrie.
Dále musí být zvýšena finanční pomoc. Konference dárců konající se tento týden by se měla dohodnout na naplnění požadavků OSN pro syrskou krizi pro roky 2016-2017.
“Nejbohatší země světa, Evropská unie včetně Spojeného království, státy Perského zálivu, USA a další, musí dělat mnohem více, aby zmírnily současnou krizi. Měly by zvýšit svou pomoc těm, co se stále nachází v Sýrii a přijmout zodpovědnost přesídlením více uprchlíků,” prohlašuje Kathryn Ramsayová.
“Musí také spolupracovat se zeměmi, jako je Libanon, na odstranění právních překážek pro registraci uprchlíků, na zpřístupnění základních služeb a pomoci a na zajištění toho, že se ženy nebudou muset potýkat s obtěžováním,” uzavřela Ramsayová.
Aktuální petice
Bangladéš přesouvá rohingské uprchlíky na odlehlý ostrov - zastavme to!
Bangladéšské úřady v prosinci 2020 přesunuly na šestnáct set příslušníků rohingské menšiny na odlehlý ostrov Bhasan Čár (Bhasan Char) v Bengálském zálivu.
Aktuální počet podpisů: 3480 Náš cíl: 4000
Další zprávy
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International