^{© ED JONES / AFP}

Dokument Spojení odepřeno: Omezování mobilních telefonů a výměny informací s vnějším světem v Severní Koreji dokládá zpřísnění kontrol, útlak a zastrašování obyvatelstva od nástupu Kim Čong-una k moci v roce 2011.

„Aby severokorejské úřady udržely svou úplnou a systematickou kontrolu, mstí se na lidech, kteří používají mobilní telefony ke kontaktování svých rodin v zahraničí,“ sdělil Arnold Fang, výzkumník Amnesty International pro východní Asii. „Kim Čong-un je falešný, když tyto represe odůvodňuje jako nezbytná opatření k zastavení toho, co nazývá ‚virem kapitalismu‘. Nic nemůže ospravedlnit zavírání lidí do vězení za snahu naplnit základní lidskou potřebu – spojit se se svou rodinou a přáteli.“

Digitální fronta je nejnovější bojiště, na kterém se severokorejská vláda pokouší izolovat své občany a zastřít tak informace o otřesné situaci lidských práv v zemi.

Mezinárodní hovory jsou blokovány pro Severokorejce, kteří používají nejoblíbenější domácí služby pro mobilní telefony s více než třemi milióny uživatelů. Přístup na internet je povolen jen cizincům a několika vyvoleným občanům. Někteří Severokorejci mají přístup do uzavřené počítačové sítě, která poskytuje spojení pouze s domácími webovými stránkami a emaily.

Většina lidí, která opustila severní Koreu, nemá možnost kontaktovat své rodiny. Obě strany jsou tak ponechány v nejistotě, zdali jsou jejich příbuzní živí či mrtví, jestli jsou vyšetřováni úřady nebo ve vězení. „Absolutní kontrola komunikace je klíčovou zbraní pro úřady ve snaze skrýt detaily o neutěšené lidskoprávní situaci v zemi. Severokorejci jsou nejenom zbaveni možnosti dozvědět se o vnějším světě, je jim však také znemožněno povědět světu o svém téměř úplném upření lidských práv,“ říká Arnold Fang.

Navzdory riziku mnoho lidí využívá vzkvétající neoficiální severokorejské soukromé ekonomiky, v jejímž rámci obchodníci pašují jídlo, oblečení a další zboží, především ze sousední Číny. Existuje vzrůstající nelegální obchod s dovozovými mobilními telefony a SIM kartami, které jsou běžně nazývány „čínské mobilní telefony“ bez ohledu na značky. Ty umožňují Severokorejcům žijícím v blízkosti hranic přístup k čínským mobilním sítím a komunikaci s lidmi mimo zemi.

Riskantní záchranné lano

Přístup do čínských mobilních sítí zajišťuje riskantní záchranné lano lidem, kteří chtějí být v kontaktu se svou rodinou v zahraničí, kteří chtějí ze země utéct a pro obchodníky, kteří si chtějí vydělat na živobytí.„Severokorejci musí zajít mimořádně daleko, za cenu velkého osobního nebezpečí, aby mohli krátce zatelefonovat svým drahým. Je neúnosné, že by lidé mohli čelit nespravedlivým útokům jen proto, že jsou ve spojení se svými příbuznými v zahraničí,“ říká Arnold Fang.

Samotný rozhovor s jedincem mimo hranice Severní Koreji není sám o sobě nelegální, ale obchodování s telekomunikačními přístroji z jiných zemí je protizákonné. Osoby, které volají „čínskými mobilními telefony“ mohou čelit kriminálnímu stíhání, včetně obvinění z velezrady, pokud kontaktují osobu v Jižní Koreji nebo jiných státech označených za nepřátelské. Menší pravděpodobnost stíhání hrozí za zprostředkování nebo ilegální obchod.

Zpřísněný dohled

Zpráva ukazuje, že Pchjongjang zvýšil své technologické kapacity, kterých užívá ke kontrole a útlaku lidí ve snaze zamezit v digitální době kontaktu s vnějším světem. To zahrnuje dovoz moderních sledovacích a detekčních zařízení a používání rušiček signálu v blízkosti čínských hranic.

Bak-moon, který pracoval před odchodem ze Severní Koreje jako inženýr, vzpomíná, že slyšel o mnohem vyvinutějším monitorovacím zařízení z dovozu, které dokáže rozpoznat obsah rozhovoru. „Zcela přesně dokáží určit pozici mobilního telefonu,“ řekl Amnesty.Kromě sofistikovaných moderních technologií je mezi lidmi stále rozšířen každodenní dohled. Jong-hee, který opustil Severní Koreu v roce 2014, vypověděl: “Všichni sledovali všechny. V sousedství, na pracovišti, lidé sledovali sebe navzájem.“

Vydírání a věznění

Každý, kdo by byl chycen během mezinárodního telefonátu s využitím „čínského mobilního telefonu“, riskuje, že bude poslán do nápravného zařízení nebo dokonce do politického zajateckého tábora. Pro ty, jež nemají kontakty na vlivné vládní osoby, je jedinou šancí, jak se vyhnout vězení, uplatit úředníky. Tázaní Amnesty sdělili, že snaha být uplacen se často jeví jako reálný motiv, který stojí za některými případy zatčení.So-kyung, Severokorejka žijící v Japonsku, vypověděla Amnesty o těchto nebezpečích: „V horším případě bychom byli posláni do politického zajateckého tábora, kde bychom si odpykali dlouhý trest. V lepším případě bychom byli posláni do nápravného zařízení a uvěznění by trvalo rok až dva. Většina lidí je propuštěna až díky úplatku.“

Vysoká cena

Aby telefonující unikli odhalení, snaží se pouze o krátké hovory, používají pseudonymy a vydávají se do odlehlých horských oblastí. To snižuje možnost rušení telefonátu a bezpečnostním ztěžuje agentům zaměření telefonujících osob.Nejobvyklejší způsob pro členy rodiny v zahraničí jak zkontaktovat blízkou osobu, která zůstala v Severní Koreji, a která nevlastní „čínský mobilní telefon“, je zaplatit někomu, kdo takový telefon vlastní – zprostředkovateli – aby telefonát umožnil. Systém zprostředkovatelů vyrostl z potřeby Severokorejců, kteří utekli do zahraničí, posílat peníze rodinným příslušníkům, kteří zůstali v Severní Koreji. Rovněž ale také za poplatek slouží jako komunikační kanál.

Ceny jsou vysoké. Zprostředkovatelé podílející se na spojení požadují až 30 % provize z minimálního převodu hotovosti ve výši 1000 USD. A jelikož se severokorejští agenti Státní bezpečnosti snaží peníze posílané domů zadržet, neexistuje žádná záruka, že se obnos dostane k zamýšlenému příjemci.

Choi Ji-woo vzpomínala, jak zprostředkovatel jednoho dne přišel k ní domů v Severní Koreji a sdělil jí, že má pro ni dopis od jejího otce. V dopise jí otec žádal, aby uposlechla zprostředkovatelovi instrukce, aby si mohli zavolat. O několik měsíců dříve oznámili agenti Státní bezpečnosti Ji-woo, že při pokusu o opuštění Severní Koreji její rodiče zemřeli. Ve skutečnosti úspěšně utekli ze země, ale neměli jiný způsob, jak svou dceru informovat.

Ji-woo podnikla nebezpečnou cestu do hor se zprostředkovatelem, v zoufalé naději, že bude moct po telefonu mluvit se svými rodiči: „Někdy jsme šli přes hory celou noc. Nevedla tam žádná cesta a my jsme se museli pohybovat v noci, nikoli přes den. Nemohli jsme použít baterku, byla černočerná tma. Neviděla jsem ani nohy před sebou. Jen kdybych mohla ještě jednou slyšet matčin a otcův hlas. Jen kdybych s jistotou věděla, že jsou živí, zemřela bych šťastná. Když se zprostředkovateli podařilo navázat telefonické spojení a já uslyšela otcův hlas, jen jsem si pomyslela: ‚On žije, on žije!‘“

Rodinný příslušníci žijící v zahraničí mohou také skrytě poslat čínský mobilní telefon a SIM kartu svým příbuzným v Severní Koreji, kteří ovšem obdržením těchto položek podstupují riziko. Tato situace s sebou obvykle nese úplatky vojákům na hranicích. Se zpřísněním bezpečnostních kontrol na hranicích se výše těchto úplatků vyšplhala až na současných přibližně 500 USD.

"Severokorejské úřady musí přestat s represivními kontrolami lidí, kteří chtějí kontaktovat okolní svět. Toto všudypřítomné násilí potlačující právo na vyjádření a informace, i přes hranice, přímo pomáhá udržet neúnosné potlačování lidských práv v zemi,“ řekl Arnold Fang.Amnesty International vyzývá vládu Severní Koreje, aby zrušila všechna neodůvodněná omezení svobody projevu a umožnila plynulý tok informací mezi jednotlivci v Severní Koreji a zbytku světa.

To zahrnuje dovolit Severokorejcům plný a necenzurovaný přístup k internetu a k mezinárodním službám mobilních telefonů. Úřady by měly dále přestat sledovat nebo jinak zasahovat do komunikací v případech, kdy je to zbytečné a bez legitimního cíle.

V roce 2014 Vyšetřovací komise OSN pro lidská práva v Severní Koreji shledala, že závažnost, rozměr a charakter porušování lidských práv v zemi „nemá žádné paralely“ v současném světě. To zahrnuje téměř veškeré popření práv na svobodu názoru, projevu, informací a sdružování. Tyto nálezy zvýšily tlak na Severní Koreu, a zoufalá situace lidských práv byla následně projednávána na Valném shromáždění OSN i v Radě bezpečnosti OSN.