Tým Amnesty International získal přístup do detenčních center Moria na Lesbosu a VIAL na Chiosu 5. a 6. dubna. Celkově je na těchto ostrovech drženo 4200 lidí. Většina se na ostrovy dostala po nabytí platnosti dohody s Tureckem, tedy 20. března. Někteří z nich byli zadrženi i na čtrnáct dní a déle.

Mezi osmdesáti devíti uprchlíky a migranty, se kterými Amnesty International hovořila, bylo velké procento zranitelných lidí, a to včetně těhotných žen, miminek, malých dětí, lidí s postižením, lidí traumatizovaných a nemocných.

“Na kraji Evropy jsou uprchlíci v pasti, bez naděje na zlepšení. Současná velice nepříjemná situace je důsledkem špatně připravené dohody. Šlape se po právech těch nejzranitelnějších,” popisuje situaci Gauri van Guliková, zástupkyně ředitele pro Evropu Amnesty International.

“Lidé zadržováni na Lesbosu a Chiosu nemají prakticky žádný přístup k právní pomoci, omezený přístup ke službám a nemají k dispozici téměř žádné informace o své současné a budoucí situaci. Strach a beznaděj jsou téměř hmatatelné.”

Od přijetí k zadržení

Rozhodnutí změnit otevřená přijímací centra za detenční tábory pro ty, co překročí Egejské moře z Turecka, má za následek, že tisíce lidí jsou svévolně umístěny do detenčních zařízení, v některých případech i celé týdny, bez pádných důvodů, zatímco čekají na novinky týkající se jejich azylových žádostí a budoucnosti.Řecká armáda a policie přísně kontrolují příchody a odchody v táboře Moria. Tábor, ve kterém nyní žije 3150 lidí, je izolován od vnějšího světa několika ploty s ostnatým drátem.

V detenčním centru VIAL na ostrově Chios, původně továrně na hliník, také panuje tvrdá policejní kontrola. Přetrvávají obavy ohledně bezpečnosti tohoto místa, poté co tu 1. dubna propukly násilné střety mezi různými národnostmi obývajícími tento tábor, které měly za následek útěk více než čtyři sta uprchlíků.Většina z těch, co utekla, teď přespává okolo hlavního přístavu v centru města Chios. Toto místo je nebezpečné a je zde mizivý přístup k základním službám.

Jen dva z uprchlíků byli schopni ukázat Amnesty International své dokumenty s rozhodnutím o umístění do detence, založené na individuálních důvodech. Hromadná, svévolná detence je nezákonná.

Zranitelné skupiny

Automatické zavírání do detence všech přicházejících na řecké ostrovy vede k tomu, že není brán ohled na zvláštní potřeby některých žadatelů o azyl. Mezi ně patří oběti mučení, rodiny s velmi malými dětmi, ženy cestující samy s dětmi, lidé s postižením nebo nemocní lidé, těhotné ženy a traumatizovaní lidé. Děti by přitom neměly být zavírány do detenčních zařízení za žádných okolností.

Amnesty International viděla a hovořila s mnohými uprchlíky a migranty, kteří byli internováni v detenčních centrech Moria a VIAL, i když by tomu tak být v jejich případě rozhodně nemělo.Úřady v Morii argumentovaly, že identifikace zvlášť zranitelných jedinců je prioritou, a že už mezi padesáti a sto lidmi bylo vybráno a odesláno do otevřených center. Přesto většina zůstává za plotem.Amnesty International přitom v táborech v Morii potkala mimo jiné malé dítě poznamenané útokem v Sýrii, gravidní ženy v pokročilém měsíci těhotenství, osoby, které nemohou chodit a malou dívku s poruchou vývoje.

První rodina, se kterou organizace mluvila v táboře VIAL, na ostrov přijela 19. března. Matka popisuje, že na její šestiletou dceru spadla část střechy po bombardování a zranila jí záda. Ukázala nám také dívčina oteklá záda a lékařské záznamy ze Sýrie.

“Žádný z žadatelů o azyl by neměl být automaticky zadržen v detenci. Detenční centra na Lesbosu a Chiosu jsou naprosto nevhodná  pro malé děti, osoby s postižením a s akutními zdravotními problémy. Ti by měli být okamžitě propušteni,” komentuje situaci Gauri van Guliková.

Životní podmínky

Mezi aspekty života, na které si obyvatelé táborů Moria a VIAL stěžovali, byla nízká kvalita potravin, nedostatek pokrývek a soukromí a nedostatečný přístup ke zdravotní péči.Mnoho uprchlíků mluvilo o nedostatku lékařů a dalšího zdravotního personálu v obou táborech. Situace je obzvlášť závažná pro akutní případy, kde je třeba specializované lékařské péče.Jedna irácká rodina žijící ve stanu s nedostatkem přikrývek popsala Amnesty International, že od jejich příchodu se jí nepodařilo sehnat lékařskou péči pro jejich osmiletou dceru, které byla v Iráku diagnostikován zánět pánevní kosti, jenž se každým dnem zhoršuje.Ukázali Amnesty International složku se zdravotnickými informacemi, kterou přinesli dvakrát místnímu doktorovi, ten je ovšem pokaždé odmítl. Poprvé jim bylo řečeno, že nemají tlumočníka, podruhé jim byl jednoduše zamítnut přístup.“Neustále má bolesti,” sdělila její matka.

V Morii jsou většinou k dispozici pouze tři lékaři, kteří poskytují péči 3150 lidem. Ve VIAL jsou lékaři k dispozici pouze v omezené době a panuje tu nedostatek léčiv.Přístup k potravinám je taktéž omezený. Například tři ženy, které utekly se svými malými dětmi, a které přebývají ve VIAL, se rozplakaly, když popisovaly své zoufalství z toho, že nejsou schopny pro své děti obdržet dostatečné potraviny a ani dostatečné množství mléka.

Moria je přelidněná. Číslo 3150 zde žijících žadatelů o azyl přesahuje limitní kapacitu o 1000 lidí. Amnesty International si všimla nejméně sedmdesáti chatrných stanů opírajících se o plot tábora a ležících na dalších místech. Jedná se o přístřešky, ve kterých mnoho rodin a zranitelných lidí přebývá a spí, často v počtu až pěti a více lidí na jeden maličký stan. S dalším lidmi, kteří nadále přicházejí na řecké ostrovy, se bude situace jen dále zhoršovat.

Ve VIAL, který má kapacitu jen okolo 1200 lidí, bylo několik rodin uzavřeno do malých provizorních místností vytvořených v přepravních kontejnerech, které mají rozměry okolo 35 metrů čtverečních. Venku nemají k volnému pohybu téměř žádné místo.Mnozí uprchlíci si stěžovali na nedostatek přikrývek, dva a více rodinných příslušníků musí často sdílet jednu tenkou přikrývku během stále ještě studených nocí.

Jedna rodina o osmi lidech přicházející ze Sýrie, včetně gravidní ženy v pozdním měsíci těhotenství, jejího čtyřletého syna, který nemůže chodit, a jejího nemocného otce na vozíčku, popisovala, že své první dvě noci v Morii strávili venku, s pouhými dvěma přikrývkami. Nyní bydlí v několika stanech, protože místnosti v budovách jsou už dávno zaplněny.

Nefungující azylový proces

Po dohodě mezi EU a Tureckem modifikovalo Řecko svůj proces vyřizování žádostí o azyl zákonem přijatým 1. dubna. Je evidentní, že tento systém zatím nebyl plně implementován kvůli nedostatku zdrojů a jasných pravidel.Strach a nejistota okolo evropsko-turecké dohody měla za příčinu prudký nárůst žádostí o azyl. Dle řeckých úřadů se od 20. března naprostá většina ze 3150 zadržených v Morii rozhodla požádat o azyl. Stejně tak učinilo 830 zadržených na Chiosu.

Slibované navýšení kapacit pro projednání těchto žádostí zatím nevzniklo. Stejně tak imigrační úředníci z ostatních evropských zemí zatím ještě nedorazili v potřebných počtech. Přeplněnost táborů se tedy nadále zhoršuje.Jediný imigrační úředník ve VIAL Amnesty International 6. dubna vysvětlil, že není schopen vyřídit tak vysoký počet žádostí. Z 833 žádostí se mu podařilo vyřídit pouze 10, z čehož pouhá jediná byla úspěšná. Přestože tento případ stále spadá pod starý způsob azylového řízení, ukazuje, že počty úředníků jsou značně nedostatečné.Zbrklé přijetí a realizace evropsko-turecké dohody přispělo k výši selhání v registračním procesu.

Uprchlíci upozornili, že největším problémem je pro ně nedostatek informací o tom, co vlastně azylové řízení obnáší. Tento nedostatek informací je o to více alarmující, uvážíme-li, že většina z nich je během registrace zadržována v detenci. Mnozí obdrželi nedostačující dokumenty potřebné k registraci, někteří je pak nedostali vůbec.

Například jedna syrská žena a členové její rodiny potvrdili, že podepsali dokumenty, které jim byly předloženy bez přítomnosti tlumočníka a neobdrželi kopie. “Nepotřebuji jídlo – potřebuji vědět, co se s námi děje,” sdělila žena Amnesty International.

Mnozí lidé popisovali, že byli zaregistrováni pozdě, přestože přišli před 20. březnem, kdy vstoupila evropsko-turecká dohoda v platnost.Další syrské ženě, která přišla se svou rodinou 19. března, byla zamítnuta registrace, protože “systém nefungoval.”Ukázala Amnesty International svůj náramek, který obdržela při registraci a na kterém bylo vyznačeno datum 19. března. Byli zaregistrováni až 21. března, poté byli zadrženi a odesláni do detence. Nejméně tři další lidé popsali stejné zacházení.

“Bezpečná” třetí země

Jak potvrdila azylová služba ve VIAL, nový řecký systém se bude skládat ze dvou kroků. Prvním krokem bude zjistit, zda konkrétní země, do které uprchlíka vrací (v tomto případě Turecko) je pro něj zemí bezpečnou. Ke druhému kroku, kdy budou zkoumány jednotlivé případy individuálně, se přistoupí pouze, pokud tomu tak bude.

Úředník vysvětlil Amnesty International, že bude záležet na jednotlivých imigračních úřednících, zda budou považovat Turecko za bezpečnou třetí zemi pro žadatele o azyl v Řecku. Když Amnesty International navštívila VIAL, stále nebylo jasné, jaká kritéria a informace budou v procesu zvažovány.

Právní pomoc je pro většinu uprchlíků nedostupná. Azylová řízení přitom budou nejspíše prováděna zbrkle a ve spěchu. Je tedy pravděpodobné, že tisíce uprchlíků bude navráceno do Turecka, přestože to pro ně bude nebezpečné.

Několik uprchlíků popsalo svůj strach z vrácení se do Turecka. Mladá těhotná Syřanka ukázala Amnesty International několik šrámů a modřin na místech, kde jí turecká policie bila obuškem. Její muž měl podobné stopy po obušku na noze. Vyprávěli, jak byli násilně vráceni zpět do Sýrie, a když přešli zpět do Turecka 14. března, turecká policie po nich začala střílet – naštěstí se jim podařilo vyváznout naživu.

“Evropa se změnila z cesty do bezpečí na noční můru ostnatého drátu, strachu a nejistoty. Všichni v ohrožení se bojí vrácení zpět do Turecka,” upozorňuje Gauri van Guliková.

“Musí být okamžitě podniknuty kroky k nápravě situace na Lesbosu a Chiosu. Ukazuje se nejen to, že Turecko není bezpečnou zemí, ale že existují zásadní nedostatky i na řecké straně evropsko-turecké dohody. Do doby, než budou oba problémy vyřešeny, by neměli být vráceni žádní další uprchlíci.”

Doporučení:

Řecké a evropské úřady musí okamžitě přestat s masovými přesuny uprchlíků zpět do Turecka, dokud nebude zajištěno následující: