^{© Particular}

Stovky uprchlíků, přistěhovaleckých pracovníků a žadatelů o azyl byly deportovány či dokonce uneseny během nucených návratů z Ruska do Uzbekistánu. Všichni zmínění lidé pak byli mučeni a vystaveni pšatnému zacházení.

Výzkum s názvem Cesta k mučení: Únosy a násilné návraty z Ruska do Uzbekistánu  zkoumal ruskou spolupráci s Uzbekistánem na stovkách případů deportace navzdory zřejmé hrozbě mučení, kterému mohou jedinci po návratu čelit. Kromě mimořádných případů, kdy Rusko zamítlo několik žádostí o vydání, byla uzbeckým bezpečnostním složkám ponechána volná ruka v zadržování a únosu hledaných občanů na ruské půdě.

„Nejen, že se ruské úřady slepě odvracejí od mučení a nespravedlnosti v Uzbekistánu – oni tomu nabízejí pomocnou ruku,“ říká John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a střední Asii.

„Rusko musí zastavit únosy a deportace, které porušují jeho závazky k lidským právům, a ujistit se, že nikdo, komu by hrozilo mučení, nebude navrácen zpátky do Uzbekistánu. Na Uzbekistán musí být vyvíjen neustálý tlak, aby zamezil mučení a dalšímu krutému zacházení a ujistil se, že všechny soudní procesy budou vedeny spravedlivě a plně dodrží mezinárodní standardy.“

Mučení a útisk ve jménu bezpečnosti

Uzbecké úřady se opakovaně odvolávají na „boj proti terorismu“ a boj s „protistátními“ aktivitami, aby tak ospravedlnily násilné stíhání politických oponentů, kritiků a přiznaných členů či sympatizantů se zakázanými islámskými skupinami. Všichni tak čelí vážnému riziku mučení ve chvíli, kdy se dostanou do rukou systému uzbeckého trestního práva.

V roce 2013 ruské úřady zamítly uzbeckou žádost o vydání Mirsobira Khamidkarieva, uzbeckého filmového producenta a byznysmena. Byl obviněn ze založení islamistické skupiny poté, co na neformálním shromáždění vyjádřil podporu ženám nosícím šátek.

Nicméně v červnu 2014 byl Mirsobir unesen a držen v izolaci v Moskvě před tím, než byl pracovníky ruské Federální bezpečnostní služby předán uzbeckým bezpečnostním agentům. Poté byl násilně navrácen do vlasti.  

Příslušníci uzbeckých bezpečnostních složek z Mirsobira vymlátili „doznání“. Vyrazili mu sedm zubů a zlomili dvě žebra, načež byl poslán do zajateckého tábora, kde strávil několik týdnů ve zvláštní cele.

Tam byl během svého pobytu připoután ke zdi hlavou dolů a opakovaně bit. Později byl opakovaně odsouzen za extremistické přestupky na základě vynuceného „doznání“ a byl odsouzen k osmi letům vězení. Má být propuštěn v roce 2022.  

V mnoha dalších případech pak oběti čelily nespravedlivým procesům, které vedly k dlouholetým trestům, které oběti trávily v krutých, nelidských a ponižujících podmínkách.

Evropský soud pro lidská práva vydal během předchozích tří let (do března 2016) nejméně sedmnáct rozsudků; všechny odsuzovaly nucené přesuny osob do Uzbekistánu.

Výhružky rodinám

Je také naprosto běžné, že uzbecké úřady obtěžují a vyhrožují rodinným příslušníkům, aby udali příbuzné nebo prozradili, kde se „podezřelí“ nacházejí.

V lednu 2016 byl Artur Avakian držen čtyři týdny a mučen tak dlouho, dokud neudal svého staršího bratra Aramaise Avakiana, majitele rybí farmy, za „teroristickou“ činnost. Policisté Arturovi svázali ruce a nohy, k ušním lalůčkům připnuli elektrody a pouštěli mu do těla proud tak dlouho, dokud se mu jazyk nepřilepil k dásním.

Aramaisova rodina a přátelé věří, že byl stíhán jen proto, že místní úřady chtěly převzít jeho úspěšnou rybí farmu. K soudu byl po téměř pěti měsících v detenci přinesen na nosítkách. Na základě smyšlených obvinění z „terorismu“ byl odsouzen k sedmi letům vězení.

Aramais řekl Regionálnímu trestnímu soudu v Jizzakhu, že byl mučen za účelem přinucení k „doznání“ k sympatizování s Islámským státem.

Příbuzní zadržovaných se často bojí obrátit na právníky či lidskoprávní organizace o pomoc, jelikož jim bezpečnostní složky často vyhrožují, že pokud to udělají, znepříjemní jejich blízkým pobyt v detenci.

 „Uzbecké úřady jsou při vracení svých občanů schopny zajít jakkoliv daleko a dohlédnou, aby byl každý z nich postaven před „spravedlnost“ a ruské úřady jim příliš snadno podléhají,“ řekl John Dalhuisen.

 „Jak uzbecké, tak ruské úřady musí okamžitě skončit s mučením a únosy a dovést všechny pachatele k spravedlnosti za toto odporné porušování lidských práv.“

Informace k pozadí případu

V dubnu 2015 vydala Amnesty International zprávu Tajemství a lži: Mučením vynucená doznání v Uzbekistánu jako součást kampaně Stop mučení. Zpráva odhalila, jak důležitou roli hraje mučení a další násilné praktiky v soudním systému a vládním zákrokům proti všem skupinám vnímaným jako hrozba národní bezpečnosti.