^{© JUSTIN TALLIS/AFP/Getty Images}

„U sexuálních pracovníků existuje zvýšené riziko porušování celé řady lidských práv, včetně znásilnění, násilností, vydírání a diskriminace. Až příliš často je jim odpírána či jen v malé míře přiznána zákonná ochrana nebo jakákoli náprava bezpráví,“ sdělila Tawanda Mutasahová, ředitelka oddělení Práva a politiky v Amnesty International.

„Naše strategie naznačuje vládám, jak je důležité, aby se zasadily o větší ochranu sexuálních pracovníků. Naše výzkumy přináší jejich svědectví a popis každodenních situací, kterým čelí.“

Strategie

Strategie Amnesty International je výsledkem více než dvouletých rozsáhlých celosvětově vedených konzultací, uvážlivých přezkoumání věcných důkazů i mezinárodních standardů v oblasti lidských práv a v neposlední řadě výzkumů vedených přímo v terénu.

Její formální přijetí a zveřejnění je v souladu s demokraticky učiněným rozhodnutím globálního hnutí Amnesty International ze srpna 2015.Strategie Amnesty International počítá s několika výzvami vládám, včetně požadavků, které by měly zajistit ochranu před ubližováním, vykořisťováním a donucováním; spolupráci se sexuálními pracovníky na tvorbě zákonů, které ovlivní jejich životy a bezpečí; ukončení diskriminace, přístup ke vzdělání a možnost volby zaměstnání pro všechny.

Strategie doporučuje dekriminalizaci konsenzuální (na shodě založené) sexuální práce a úpravu zákonů, které zakazují napojené aktivity, jako jsou zákazy placení za sex, vyžadování nebo organizování sexuální práce. Tento požadavek je založen na evidenci, která dokazuje, že tyto zákony poskytují násilníkům beztrestnost a bývají příčinou většího nebezpečí prostitutů a prostitutek, kteří ze strachu před penalizací kriminální zločin policii vůbec nenahlásí. Zákony týkající se sexuální práce by měly spíše cílit na ochranu před zneužíváním a násilím, než se pokoušet o zákaz všech typů sexuální práce a pokutovat sexuální pracovníky.

Tato politika staví Amnesty International do pozice obhájce názoru, že nucené práce, sexuální zneužívání dětí a obchodování s lidmi patří mezi nejhroznější způsoby porušování lidských práv a vyžadují tak společný postup. Na základě mezinárodního práva musí ve všech státech dojít k jejich kriminalizaci.

„Požadujeme změnu zákonů tak, aby sexuálním pracovníkům zajistily větší bezpečí a zlepšily jejich komunikaci s policií v okamžiku, kdy se jedná o otázku zneužívání. Požadujeme, aby vlády zajistily, že nikdo nebude nucen k sexu za peníze, nebo že každý bude moci tuto práci dle svého rozhodnutí kdykoli opustit,“ řekla Tawanda Mutasahová.

Výzkum

Rozsáhlý výzkum zahrnující čtyři rozličně geograficky zaměřené zprávy, které jsou dnes rovněž publikovány, ukazuje, že sexuální pracovníci jsou často předmětem strašného porušování lidských práv. Mimo jiné se tak děje i díky kriminalizaci, která je ještě více vystavuje nebezpečí, staví je na okraj společnosti a brání jim vyhledat ochranu před násilím, případně i právní a sociální služby.

„Prostituti a prostitutky nám vyprávěli, jak kriminalizace umožňuje policii pronásledovat je a upozaďuje jejich stížnosti a bezpečnost,“ řekla Tawanda Mutasahová.

Spíše než ochranu sexuálních pracovníků před násilím a zločiny, podporují zákony úředníky v mnoha zemích v zakazování sexuální práce skrze dohled, obtěžování a razie.

Výzkum podniknutý Amnesty International dokládá, že se sexuálním pracovníkům často nedostává žádné či jen velmi malé ochrany před zneužíváním či zákonné nápravy bezpráví, a to dokonce i v zemích, ve kterých je samotný sex za peníze legální.

Papua Nová Guinea

Na Papuy Nové Guiney je nezákonné živit se sexuálními pracemi a jejich zprostředkováním. Kriminalizovaná je i homosexualita, která tak slouží jako primární důvod ke stíhání prostitutů.

Výzkum Amnesty odhalil, jak zákony umožňují policii vyhrožovat, vydírat a svévolně zadržovat sexuální pracovníky.Sexuální pracovníci na Papuy Nové Guineji jsou silně stigmatizováni, diskriminováni a jsou terčem násilností, jakými jsou vraždy a znásilňování. Akademický výzkum z roku 2010 doložil, že během šesti měsíců bylo v hlavním městě Port Moresby znásilněno klienty nebo policisty 50% prostitutů a prostitutek.

Amnesty International slyšela hrozivá svědectví od obětí znásilnění a sexuálních útoků ze strany policie, klientů a ostatních. Jelikož sami sebe považovali za „nezákonné“, byli příliš vystrašení, než aby tyto zločiny nahlásili.

Mona, prostitutka bez domova, popsala Amnesty: „Policie začala bít mě a mého přítele (klienta)… Šest policistů, jeden za druhým, se mnou mělo sex. Byli vyzbrojeni zbraněmi, takže jsem to musela strpět. Necítím žádnou podporu, abych celou záležitost nahlásila. Bylo to strašně bolestivé, ale pak jsem to pustila z hlavy. Nemohu o pomoc požádat zákonnou cestou, jelikož je prostituce na PNG nezákonná.“

Policie na Papuy Nové Guineji používá kondomy jako důkaz proti sexuálním pracovníkům, kteří jsou často obviňováni z šíření pohlavních nemocí. To odrazuje mnoho prostitutů a prostitutek získávat informace o pohlavním a reprodukčním zdraví a využívat služeb včetně testování na HIV/AIDS.

Prostitutka Mary vysvětluje: „Pokud nás policie v okamžiku zadržení nachytá s kondomy, zbijí nás a řeknou, že propagujeme sex nebo že jsme ti, kteří šíří takové nemoci, jako je HIV. Policie si řekne o peníze nebo nám vyhrožuje. Dáme jim vše, protože se bojíme. Kdybychom nezaplatili, zbili by nás.“

Hongkong

V Hongkongu není prodejný sex nezákonný, pokud se jedná o samostatnou osobu pracující v soukromém bytě. Nicméně práce v izolovanosti zvyšuje u prostitutů a prostitutek riziko oloupení, fyzického napadení a znásilnění.

Jak sdělila Amnesty International Queen, jedna z prostitutek: „Nikdy jsem nenahlásila zločiny jako třeba znásilnění, protože se obávám, že dostanu pokutu za nabízení sexuálních služeb.“

Nejenom že se sexuálním pracovníkům v Hongkongu dostává ze strany policie pouze nepatrné ochrany, rovněž se na ně někdy i úmyslně zaměřuje.

Výzkum Amnesty International ukazuje, že policejní příslušníci často zneužívají své moci, aby mohli na sexuální pracovníky políčit skrze provokaci, vydírání a nátlak a následně je potrestat. Policisté v přestrojení mají v rámci svých služebních povinností povoleno přijímat některé sexuální služby, a to za účelem zajištění důkazů. Amnesty rovněž zaznamenala případy, kdy policisté, či osoby, které se za ně vydávali, řekli sexuálním pracovníkům, že se mohou vyhnout právním sankcím, pokud jim dají úplatek nebo poskytnou sex zadarmo.

Transgender prostituti jsou často objekty obzvlášť nevybíravých praktik ze strany policie včetně obtěžujících a ponižujících celostních prohlídek, kdy policisté (muži) prohlíží transgender ženy.

„Je v tom tolik nejistoty a výsměchu,“ shrnul právník, který zastupoval transgender sexuální pracovníky v Hongkongu.

Zadržené transgender prostitutky mohou být umístěny do mužských věznic a speciálních zařízení pro zadržené osoby s mentálními nemocemi.

Norsko

V Norsku je samotný akt prodejného sexu povolen, ale platit za sex je nezákonné. Ostatní aktivity, které jsou spojené se sexuálními pracemi, jsou kriminalizovány, a to včetně „propagace prostituce“ a pronajímání prostor za účelem prodejného sexu.I přes vysoký počet znásilnění a násilností ze strany klientů a organizovaných gangů, mají sexuální pracovníci práh pro hlášení násilností policii hodně vysoko.

„Šla jsem domů k jednomu muži. Dvakrát mě praštil do čelisti. Policii jsem to neřekla. Nechtěla jsem to mít v záznamu,“ řekla jedna prostitutka Amnesty.

Amnesty International zaznamenalo, jak byli někteří prostituti a prostitutky poté, co nahlásili na policii násilnosti, vystěhováni ze svých domovů nebo deportováni.

Na základě norského právního řádu mají sexuální pracovníci větší riziko násilného vystěhování. Jejich domácí mohou být totiž soudně stíháni za to, že v jimi pronajaté nemovitosti dochází k prodejnému sexu.

Představitelka norské organizace zabývající se právy sexuálních pracovníků vysvětlila: „Pokud majitel nemovitosti prostituta nevystěhuje, policie proti němu zahájí trestní řízení… Policie povzbuzuje majitele nemovitostí, aby vzali právo do svých vlastních rukou a vynutili si ho sami.“

Lidé, kteří provozují prostituci, nemohou pracovat kvůli větší bezpečnosti společně nebo si nemohou najmout třetí osobu, která by jim zajišťovala bezpečnost, protože by to bylo chápáno jako nezákonná ‚propagace prostituce‘.

„Pokud se setkáte se špatným zákazníkem, je jen na vás, abyste situaci zvládla uřídit až do konce. Policii voláte teprve v okamžiku, kdy si myslíte, že umřete. Pokud policii zavoláte, ztratíte vše,“ uzavřela jedna sexuální pracovnice v Norsku.

Buenos Aires, Argentina

Formálně nejsou prodej či koupě sexu v Buenos Aires nezákonné; ale v praxi jsou prostituti kriminalizováni celou řadou zákonů, které trestají napojené aktivity a které nedokážou rozlišit mezi konsenzuálním sexem a obchodováním s lidmi.Výzkum Amnesty International odhalil, že sexuální pracovníci v Buenos Aires hlásí násilnosti na policii až opravdu ve velmi vážných případech.

„Zaplatil mi (klient) a já už vystupovala z auta, když mě v tom okamžiku uchopil za krk a pořezal mě nožem. Dala jsem mu všechny své peníze a mobilní telefon, pak mě nechal jít,“ vypověděla Amnesty International Laura, prostitutka z ulice.

Řekla, že tento násilný útok a krádež policii neohlásila, protože usoudila, že by to byla ztráta času: „Neposlouchali by mě, protože dělám na ulici.“

Sexuální pracovníci jsou na ulicích často policií zastavováni a některým jsou opakovaně udělovány pokuty a podmíněné tresty. Je nezákonné, aby policisté a žalobci v Buenos Aires posuzovali jedince podle vzhledu, oblečení nebo chování, v případě, kdy se jedná o uplatňování práva týkajícího se kriminalizace poskytování sexuálních služeb na veřejnosti. Nicméně k tomu nezřídka dochází v případech, kdy se policisté zaměřují speciálně na transgender prostituty a prostitutky.

Jelikož sexuální pracovníci v Buenos Aires často pracují ve svém soukromí, stávají se často předmětem intenzivních a zdlouhavých policejních prohlídek a razií, stejně jako vydírání.

Sexuální pracovníci v Buenos Aires rovněž vypovídali o komplikacích v přístupu ke zdravotní péči, včetně ohromného ponížení a diskriminace.„Ve skutečnosti jsme neměli nikdy přístup k lékařské péči. Pokaždé, když jsme přišli do nemocnice, vysmáli se nám nebo jsme byli ti poslední, komu se lékaři věnovali,“ řekla Amnesty bývalá transgender prostitutka.

Amnesty International zjistila, že díky těmto zkušenostem někteří prostituti a prostitutky vyloučili lékařské prohlídky zcela.

Žádné důvody pro toleranci zneužívání

„Na příliš mnoha místech po celé zemi se sexuálním pracovníkům nedostává zákonné ochrany a čelí tak často strašnému porušování lidských práv. Skutečný stav věci nemůže být nikdy zcela ověřen. Vlády musí učinit aktivní kroky, aby ochránily lidská práva všech lidí, a to včetně prostitutů a prostitutek. Dekriminalizace je pouze jedním z mnoha nezbytných kroků, které mohou vlády učinit, aby zajistily ochranu před ublížováním, využíváním a nátlakem,“ uzavřela Tawanda Mutasahová.