Zpráva Egypt: ‚Oficiálně neexistujete‘: Zmizení a mučení ve jménu boje proti terorismu odhaluje trend, při kterém v rukách státu beze stopy mizí stovky studentů, politických aktivistů a protestujících včetně čtrnáctiletých dětí. Podle místních nevládních organizací jsou denně zatčeny v průměru tři až čtyři osoby. Zatýkání obvykle probíhá podle podobného scénáře, kdy po zuby ozbrojené bezpečnostní složky pod vedením důstojníka z Egyptské národní bezpečnostní agentury (NSA) vtrhnou do domova zatýkaného. Mnozí zatčení jsou zadržováni celé měsíce se zavázanýma očima a s pouty na rukách.

„Tato zpráva odhaluje šokující taktiku neřídící se žádnými pravidly, kdy egyptské úřady z pozice své moci zastrašují a umlčují protestující a disidenty,“ sdělil Philip Luther, ředitel programů Amnesty International pro Blízký Východ a v severní Afriku.

Násilná zmizení se stala klíčovým nástrojem egyptské státní politiky. Kdokoli, kdo se odváží hlasitě promluvit, je v nebezpečí. Boj proti terorismu je používán jako záminka pro únosy, výslechy a mučení lidí, kteří zpochybní jednání úřadů.

„Egyptští představitelé opakovaně popřeli, že by v jejich zemi docházelo k násilným únosům. Přesvědčivé důkazy v uveřejněné zprávě však svědčí o pravém opaku. Mluví se zde nejenom o násilnostech, kterým musí unesení čelit, ale také o tajné úmluvě mezi národními bezpečnostními silami a soudy. Ty jsou připraveny lhát, aby zakryly stopy či zcela zabránily vyšetřování nepodložených zpráv o mučení. Stávají se tak spoluviníky vážného porušování lidských práv.“

Násilná zmizení a mučení

Zpráva podrobně představuje 17 případů osob, které se staly oběťmi násilných únosů, byly různě dlouhá období (několik dnů až sedm měsíců) drženy v izolaci bez jakéhokoli spojení se světem a byl jim odmítnut kontakt s právním zástupcem, členy rodiny nebo jakýmkoli nezávislým soudem.

Zpráva rovněž uveřejňuje zneklidňující výpovědi obětí o mučení během výslechů, které trvaly někdy až sedm hodin. Cílem bylo získat „doznání“, kterých bylo později během soudu použito jako důkazů proti obžalovaným. Některými mučenými byly i děti.

Jedním z nejhroznějších případů byl Mazen Mohamed Abdallah, který násilně zmizel v září roku 2015 ve věku 14 let. Stal se obětí krutého zneužívání včetně několikanásobného znásilnění dřevěnou tyčí. Cílem bylo opět získat falešné „přiznání“.

Aser Mohamed, kterému bylo v době uvěznění rovněž čtrnáct let, byl násilně unesen v lednu 2016 na 34 dní. Ve snaze vynutit jeho „přiznání“ byl bit, dávali mu elektrické šoky a zavěšovali ho za končetiny. Nakonec byl předveden před žalobce, který mu pohrozil, že mu budou opět dány elektrické šoky, pokud se pokusí své „přiznání“ stáhnout.

Ve zprávě jsou popsány příběhy pěti dětí, které násilně zmizely až na dobu 50 dnů. V některých případech státní zástupce po propuštění dítěte nařídil znovu jeho uvěznění do doby, než budou proti němu vznesena nová obvinění.

V dalších případech byli zatčeni členové jedné rodiny, aby tak pod nátlakem vydali svá „přiznání. V červenci roku 2015 byl společně se svým 22 letým synem Yehiou zatčen i Atef Farag. Jejich rodina věří, že Atef byl zatčen za účast ve stávce a skrze postiženého syna na něj měl být vyvíjen nátlak, aby se snadněji dosáhlo jeho „přiznání“. Oba byli zatčeni po dobu 159 dnů. V nedávné době byli oba nově obviněni z členství v zakázaném spolku Muslimské bratrství.

V březnu 2015 se egyptským ministrem vnitra stal Magdy Abd el-Ghaffar. Od té doby je patrný citelný nárůst násilných zmizení v zemi. Nejdřív sloužil ve Státní vyšetřovací bezpečnosti (State Security Investigations – SSI), tajné policii, která byla za Mubaraka notoricky známá porušováním lidských práv. Po událostech roku 2011 se překabátila v NSA.

V jednom zvláště zneklidňujícím případě byl Islam Khalil (26 let) v roce 2015 násilně odveden na 122 dní. Po celou dobu měl zavázané oči a spoutané ruce, byl brutálně bit, dostával elektrické šoky po celém těle včetně genitálií a po celé hodiny byl nahý zavěšen za zápěstí a kotníky, dokud neztratil vědomí. Toto zacházení měli na svědomí vyšetřovatelé NSA z města Tanta, které se nachází severně od Káhiry.

Jeden z vyšetřovatelů mu během mučení pověděl:“ Myslíš si, že máš nějakou cenu? My tě můžeme zabít, zabalit do deky a hodit do jakékoli popelnice. A nikdo po tobě ani nevzdechne.“ Jiný vyšetřovatel ho zase během dávání elektrických šoků vyzval, aby se naposledy pomodlil.

Později byl Islam převezen do úřadu NSA v Lazoughly v centru Káhiry, což popsal jako „peklo“. Zde strávil mučením dalších 60 dní. Dle odhadů se předpokládá, že v úřadu NSA v Lazoughly – dle vězňů nejhorší věznici - jsou zadržovány stovky lidí. Tato detence se nachází přímo na ústředí Ministerstva vnitra, které je nedaleko od známého káhirského náměstí Tahrir. Zde před pěti lety protestovaly tisíce lidí proti mučení a brutalitě bezpečnostních sil v éře prezidenta Mubaraka.

Zmizení italského studenta Giulio Regeni, který byl v lednu 2016 nalezen v Káhiře mrtvý, přitáhlo celosvětovou pozornost médií. Jeho tělo neslo stopy mučení. Egyptské úřady opakovaně popřely svůj podíl na jeho zmizení a zabití. Zpráva Amnesty International však nalezla podobnosti mezi jeho zraněními a zraněními Egypťanů, kteří zemřeli ve vazbě. To by mohlo naznačovat, že jeho smrt je pouze vrcholek ledovce a může být součástí důmyslné taktiky násilných zmizení, která mají na svědomí NSA a další vládní organizace po celém Egyptě.

Nejenom že násilná zmizení zvyšují u obětí riziko mučení a špatného zacházení a zabraňují jim v přístupu k právní ochraně, ale také mají zničující dopad na rodiny těchto obětí. Ty jsou ponechány v nevědomosti ohledně osudu svých blízkých.

„Jediné, co jsem chtěl vědět, bylo, zdali je můj syn živý či ne,“ řekl Abd el-Moez Mohamed, jehož 22 letý syn Karim, student inženýrství, byl po dobu čtyř měsíců násilně vězněn. V srpnu 2015 jej agenti NSA za doprovodu těžce ozbrojených jednotek zatkli přímo v jeho káhirském domově.

Některé rodiny se pokusily ohlásit zmizení na Ministerstvu vnitra a státnímu zástupci, ve většině případů však nebylo vyšetřování vůbec otevřeno. V řídkých případech, kdy se s vyšetřováním započalo, bylo rychle zase skončeno v momentě, kdy vyšlo najevo, že zadržovaní jsou ve vazbě u NSA.

„Prezident Abd el-Fattah al-Sisi musí nařídit všem státním bezpečnostním službám, aby přestaly s násilnými zmizeními, mučením a dalšími formami špatného zacházení. Musí být jasné, že každý, kdo nařídí, dopustí se či bude účasten takových násilností, bude postaven před spravedlnost,“ řekl Philip Luther.

„Všem, kteří jsou stále drženi v těchto podmínkách, musí být umožněn přístup k právní pomoci a ke svým rodinám. Ti, kteří jsou zadržováni pouze za klidné uplatňování svého práva na svobodu slova a shromažďování, musí být okamžitě a bezpodmínečně propuštěni.“

Zpráva rovněž cílí na prezidenta al-Sisiho, aby rozhodně ustanovil nezávislou vyšetřovací komisi, která by vyšetřila všechna podezření na násilná zmizení, mučení a jiné špatné zacházení se zadržovanými NSA a jinými vládními úřady. Komise by měla mít pravomoc získávat informace od všech vládních úřadů, včetně vojenských a to bez vnějších zásahů.

Tajná úmluva

Zpráva vykresluje obraz egyptského Státního zastupitelství, které od NSA přijímá pochybné důkazy, běžně falšuje data zatčení, aby ukrylo pravou délku zadržení, které založilo obžaloby na „doznáních“ získaných pod nátlakem, a které nedokázalo vyšetřit podezření na mučení (například nařízením lékařských prohlídek a uvedením výsledků v oficiálních záznamech). V řídkých případech, kdy byli zadržení posláni na lékařskou prohlídku, se jejich právníci nemohli s výsledky seznámit.

„Zpráva ostře kritizuje egyptské Státní zastupitelství, které nese spoluvinu v těchto případech násilí. Vážně se tak zpronevěřuje egyptskému právu, které má chránit lidi před násilným zmizením, svévolným uvězněním, mučením a dalším špatným zacházením. To, že se nepodařilo reformovat Státní zastupitelství tak, aby byla zajištěna jeho nezávislost na výkonné moci, jej pro tyto účely činí nezpůsobilým,“ řekl Philip Luther.

Egypt je nahlížen mnoha Západními mocnostmi jako klíčový partner v boji proti terorismu v tomto regionu a mnoho států používá tohoto zdůvodnění k zásobování Egypta zbraněmi. A to i navzdory důkazům, které hovoří o jejich použití při závažném porušování lidských práv. Mnohé státy udržují úzké diplomatické vztahy, obchody a ostatní vazby s touto zemí, aniž by na prvním místě řešily stav lidských práv v zemi.

„Všechny státy, zejména členské státy EU a USA, musí využít svého vlivu, aby přinutily Egypt ukončit tyto násilnosti, které jsou páchány pod falešnou záminkou bezpečnosti a boje proti terorismu,“ řekl Philip Luther a dodal: „Dodávky zbraní a vybavení, kterých bylo použito k porušování lidských práv v Egyptě, by měly být zastaveny do doby, než bude zajištěn bezpečný dohled, který by zamezil jejich zneužití. Dále by mělo být zavedeno nezávislé vyšetřování a ti, kteří jsou zodpovědní za porušování lidských práv, by měli být donuceni nést zodpovědnost za své činy.“

Podívejte se na VIDEO o akci italské Amnesty upozorňující na problémy v Egyptě.