Louisa Andersonová a Justine Ijeomah, 19. června 2015

Po 10 letech ve vězení a po zaslání více než 800 tisících vzkazů od aktivistů z celého světa byl Mosesův život ušetřen. Mluvili jsme s Justine Ijeomahem, ředitelem Nadace pro lidská práva, sociální rozvoj a životní prostředí (HURSDEF) v Nigérii a dlouholetého spojence v kampani za Mosesovo osvobození. Popisuje Mosesovu cestu od školáka až po vězně v cele smrti a to, jak 26letý muž, který přežil mučení, reagoval, když zjisti, že byl jeho život ušetřen.

„Slibuji, že budu bojovat za lidská práva - budu bojovat za ostatní.“ 

Moses Akatugba, 28. května 2015

Toto byla jedna z prvních slov, která Moses pronesl, když mu Justine zavolal, aby mu oznámil, že mu Emmanuel Uduaghan, guvernér nigerijského státu Delta, udělil dne 28. května na poslední chvíli milost. Justine strávil den úzkostlivým sledováním Facebookové stránky guvernéra a aktualizací. "Ten den jsem byl hodně nervózní: Věděl jsem, že to byl poslední den, kdy mohl guvernér omilostnit Mosese, než odešel z funkce" vysvětluje, "pak konečně přišla dobrá zpráva."

"Okamžitě jsem zavolal Mosesovi, a když jsem mu řekl, co se stalo, byl zaplaven štěstím: Ani nemohl mluvit. Trvalo dlouho, než mohl odpovědět, a tak začal prostě křičet.“

Justine Ijeomah

Od školáka po muže, který přežil mučení

Ve věku 16 let byl Moses normální školák z jižní Nigérie. Plný naděje v budoucnost a poté, co netrpělivě čekal na výsledky svých středoškolských zkoušek. Jeho snem bylo splnit přání svého zesnulého otce a studovat medicínu.

Dne 27. listopadu 2005 se Moses rozloučil se svou rodinou a šel navštívit tetu. Když nepřišel domů, jak bylo v plánu, začala si dělat matka starosti. Vdova, která podporovala svých pět dětí prodejem potravin na místním trhu v Effurunu, rušném městě ve státu Delta.

Zatímco ho matka sháněla, Moses byl vyslýchán vojáky. Pokud by měl Moses dovoleno zavolat právníka nebo i jen jeho matku, mohlo ho to zachránit od mučení. Během prvních 24 hodin ale nikdo nevěděl, kde je.

Místní pouliční prodavačka nakonec navštívila Mosesovu matku a řekla jí, že viděla skupina vojáků, jak ho zatkli. Moses se pak doma neukázal deset let.

Dopis Mosesovi od německého školáka.

Nepředstavitelná bolest

Bude to už téměř osm let, co se Justine dozvěděl o Mosesově případu. Jakmile se tak stalo, šel do vězení Warri a udělal s ním rozhovor. "Moje organizace (HURSDEF) dokumentuje v Nigérii případy věznění mladistvých s dospělými, takže když jsem slyšel o Mosesově případu, upoutalo to mou pozornost," vysvětluje Justine.

Tam Moses Justinovi řekl, že když byl poprvé zatčen, střelili ho vojáci do ruky, bili ho do hlavy a zad, a pak ho odvezli do místních kasáren k výslechu. Ukázali mu mrtvolu a požádali ho o identifikaci.

"Když Moses řekl, že ho nezná, začali ho vojáci opět bít," vzpomíná Justine. "Pak ho vzali na policejní stanici, kde, jak říká, ho policisté začali mlátit mačetami a obušky. Přivázali ho a nechali viset dlouhé hodiny hlavou dolů ze stropního ventilátoru. Také mu trhali nehty kleštěmi.

„Bolest, kterou jsem prošel, byla nepředstavitelná. V celém mém životě jsem nikdy nebyl vystaven tak nelidskému zacházení.“ 

Moses Akatugba

Policie podezřívala Mosese z krádeží tři telefonů, peněz a voucherů při ozbrojené loupeži. Tato obvinění ale vždy popíral. Policisté ho však mučili a donutili podepsat předepsané doznání, které bylo později použito jako důkaz o soudu.

Ze školní třídy k trestu smrti

Po osmi letech ve vězení byl dne 12. listopadu 2013 Moses odsouzen k trestu smrti oběšením. Odsouzení bylo založeno na jeho vynuceném přiznání a svědectví údajné oběti loupeže. Policista, který vyšetřoval jeho případ, se před soudem neobjevil.

Vzhledem k tomu, že Moses byl ještě dítě, když byl zatčen, neměl být nikdy odsouzen k trestu smrti. To je podle mezinárodního práva zakázané. Rovněž jakékoliv přiznání získané mučením by nemělo být používáno jako důkaz u soudu.

Rozhořčená mládež na celém světě

Někdy v této době Justine oslovil Amnesty International, aby se připojila ke kampani. „Začal jsem jezdit po různých zemích a říkal členům Amnesty o Mosesově příběhu a vybízel je, aby se připojili ke kampani,“ vysvětluje Justine. „Byl jsem tak ohromen mírou odhodlání, které měli, a to zejména u mladých aktivistů, kteří šli demonstrovat před nigerijská velvyslanectví. Řekl jsem si, že jestli tyto děti jsou tak odhodlané v Mosesově věci, měl bych i já udělat něco navíc. A tak jsem začal lobbovat u všech organizací, které by mohly přispět k jeho propuštění.“

„Kampaň jsme rovněž přenesli do Mosesova vězení a sdíleli materiály z kampaně Stop Torture s dalšími odsouzenými na smrt. Po této návštěvě promluvilo hodně vězňů z cely smrti o mučení. Bylo děsivé slyšet jejich příběhy, protože mnoho z nich se přiznalo právě kvůli mučení.“

Nový začátek

Moses strávil hodně z posledních deseti let v izolaci a je traumatizovaný. Poté, co byl v roce 2006 převezen do nové věznice, byl schopný vídat svou rodinu jen dvakrát měsíčně. "Nikdy jsem nevěřil, že budu dnes naživu," řekl nám nedávno.

Myslí si, že jeho sen stát se lékařem je zničen. Nedávno nám řekl, že to, co ho bolelo nejvíc je, že zatímco on byl ve vězení, mnoho z jeho bývalých spolužáků šlo na univerzitu a našli dobrou práci.

Vše se ale změnilo v posledních několika týdnech, neboť místní aktivisté tvrdě pracovali v ulicích a další tisíce členů Amnesty posílaly tweety, zprávy, facebookové příspěvky a petiční podpisy pro guvernéra Uduaghanu v posledních týdnech jeho funkce. "Agitovali jsme za Mosese u různých organizací a úřadů" vysvětluje Justine. "Posílal jsem textové zprávy ostatním, mluvil s nimi, volal jsem pětkrát guvernérovi, ale nezvedal telefon. Pak konečně přišla dobrá zpráva. "

Dnes, po téměř deset letech ve vězení, je Moses volný. Může se konečně vrátit domů, aby začal svůj nový život, možná jako lékař, ale určitě jako aktivista za lidská práva.

Členové a aktivisté Amnesty International jsou moji hrdinové. Jsem vděčný také členům a dobrovolníkům z HURSDEF za jejich podporu. Chci je ujistit, že toto obrovské úsilí, které kvůli mně vyvinuli, nebude marné a díky požehnání milosti Boží  budu žít dle jejich očekávání. Slibuji, že budu bojovat za lidská práva - budu bojovat za ostatní.“ 

Moses Akatugba