Tisíce uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů – včetně dětí – , kteří podstupují nebezpečné cesty přes Balkán, zažívají hrubé porušování práv a vydírání ze strany úřadů a zločineckých gangů a jsou ve své situaci ostudně ponecháni bez pomoci vinou nefunkčního azylového a migračního systému Evropské unie, díky kterému zůstávají bez náležité ochrany uvězněni v Srbsku a Makedonii.

Výzkumná zpráva Evropské hranice: Násilí vůči migrantům a uprchlíkům v Makedonii, Srbsku a Maďarsku odhaluje, že narůstající počet zranitelných lidí je na Balkáně ponechán v naprosté právní nejistotě. Situace se zhoršuje kvůli nuceným odsunům a deportacím na všech hranicích, omezenému přístupu k žádostem o azyl a nedostatku bezpečných a legálních cest do Evropské unie.

“Uprchlíci utíkající před válkou a pronásledováním podnikají tuto cestu přes Balkán v naději, že v Evropě naleznou bezpečí, namísto toho se stávají oběťmi zneužívání, vykořisťování a jsou vydáni na milost selhávajícím azylovým systémům,” říká Gauri van Gulik, zástupkyně ředitele Amnesty International pro Evropu a Střední Asii.

“Srbsko a Makedonie se staly záchytným bodem pro obrovskou vlnu uprchlíků a migrantů, kterou, jak se zdá, není nikdo v Evropské unii ochoten přijmout.”

Zpráva se zakládá na čtyřech výzkumných misích do Srbska, Maďarska, Řecka a Makedonie, které se uskutečnily mezi červencem 2014 a březnem 2015 a na rozhovorech s více než 100 uprchlíky a migranty. Jejich výpovědi odhalují šokující podmínky, jimž čelí ti, kteří cestují přes západní balkánskou cestu – ta předčila cestu přes Středomoří a stala se nejvytíženější nelegální cestou do Evropské unie. Počet lidí zadržených během přechodu jen přes srbsko-maďarskou hranici vzrostl o více než 2500 % od roku 2010 (z 2370 na 60602).

Cesta, která vede uprchlíky a migranty přes moře z Turecka do Řecka a potom po zemi přes Makedonii do Srbska a Maďarska je méně nebezpečná než plavba z Libye, i tak je ale stále plná nástrah a překážek. Od ledna 2014 se při snaze přeplout Středozemní moře do Řecka utopilo 123 uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů, 24 jich bylo zabito na železničních tratích.

“Putujeme od jedné smrti k druhé”

Ti, kteří dorazí na řecké ostrovy – včetně dětí – čelí otřesným přijímacím podmínkám a většinou cestují do Athén před tím, než se pokusí dostat se přes Makedonii do dalších zemí EU.

Na makedonské hranici s Řeckem a na srbské hranici s Makedonií jsou uprchlíci a migranti běžně vystavováni nezákonnému navracení zpět či špatnému zacházení ze strany pohraniční policie. Mnozí jsou nuceni platit úplatky. Jeden svědek řekl Amnesty International, že srbská hraniční policie poblíž maďarské hranice hrozila navrácením jeho skupiny do Srbska, pokud odmítnou zaplatit každý sto eur.

Jeden afghánský uprchlík řekl Amnesty, že byl součástí skupiny, která byla násilně navrácena zpět do Řecka makedonskou policií. “Viděl jsem surově zbité muže. Ztloukli mého třináctiletého syna. Mě také zbili,” vypověděl.

Někteří řekli, že byli navráceni více než desetkrát během operací, které se často odehrávají na makedonských hranicích. Migranti, uprchlíci a žadatelé o azyl vypověděli, že je srbská policie strkala, fackovala, kopala a tloukla poblíž hranic s Maďarskem a jeden afghánský uprchlík řekl Amnesty International, že “policisté zbili i ženu v pátém měsíci těhotenství.”

Uprchlíci a migranti jsou také ohroženi finančním vykořisťováním převaděči a útoky zločineckých skupin. Dva nigerijští muži popsali Amnesty International, jak byli přepadeni v Makedonii: “Devět mužů na nás zaútočilo s noži. Šli jsme na policii požádat o pomoc... ale oni zatkli nás.”

“Když zde zemřete, nikdo nepřijde a nebude se po vás ptát.”

Mnoho uprchlíků a migrantů je svévolně drženo v detenci úřady. Stovky z nich, včetně rodin, těhotných žen a dětí bez doprovodu, jsou zadržovány na prodlužovaná období v makedonském přijímacím středisku pro cizince – známém jako Gazi Baba – bez jakékoli právní ochrany či možnosti požádat o azyl. Mnozí jsou zadržováni nezákonně po celé měsíce v nelidských a ponižujících podmínkách, aby mohli sloužit jako svědci při makedonském trestním řízení v soudních procesech proti převaděčům.

“V Gazi Babě bylo okolo 400–450 lidí, když jsme dorazili...Lidé spali dokonce na schodech, přeplnění bylo otřesné. Matrace byly všude po chodbách, “ řekl Amnesty International jeden syrský uprchlík. Bývalí zadržení řekli Amnesty International, že byli biti nebo přihlíželi bití policejními úředníky v Gazi Babě, a jeden popsal, že když někteří Syřané hrozili protestní hladovkou, policista jim řekl:

“Jestli tu umřete, nikdo sem nepřijde a nebude se po vás ptát. Vyhodíme vaše mrtvá těla ven.”

Selhávající azylové systémy

Jedinci, kteří se pokoušejí získat azyl v Srbsku a Makedonii, čelí řadě překážek. V roce 2014 získalo v Makedonii pouze 10 žadatelů o azyl status uprchlíka a v Srbsku jen jeden. Odrazeni zdlouhavým procesem vyřizování azylových žádostí pokračuje většina žadatelů v cestě do Maďarska, kde čelí dalšímu porušování svých práv.

Ti, kteří jsou přistiženi při nepovoleném vstupu do Maďarska, jsou běžně zadržováni, často v přeplněných zařízeních a ponižujících podmínkách nebo s nimi policejní úředníci špatně zacházejí. V roce 2014 udělilo Maďarsko azyl 240 lidem – zlomku z celkového počtu žádostí.

Zatímco většina zadržených žadatelů o azyl je později přesunuta do otevřených přijímacích středisek, ti, u kterých je podezření, že by mohli uprchnout, zůstávají v detenčních centrech. Ti, kteří nechtějí žádat o azyl v Maďarsku, což zahrnuje spousty lidí doufajících, že požádají o azyl v jiné zemi Evropské unie, jsou nejčastěji převezeni do Srbkska, v některých případech do Makedonie. Tam jsou ponecháni bez legálního statusu, ochrany a podpory a ocitají se v ohrožení dalšího porušování svých práv.

Chybné migrační politiky Evropské unie

Stále rostoucí počet migrantů a uprchlíků podnikajících balkánskou cestu je důsledkem širšího selhání migrační a azylové politiky EU, nad kterou Srbsko a Makedonie nemají žádnou kontrolu. Přenecháváním zodpovědnosti za vyřizování žádostí o azyl první zemi Evropské unie, do které vstoupí, a omezováním bezpečných a legálních cest vstupu, tvoří neudržitelný nápor na vnější hranice Evropské unie a sousední státy.

Spíše, než by EU upřednostnila zlepšení azylových systémů zemí, kterými vede balkánská cesta, investovala velké částky do posílení svého systému hraniční správy.

“Srbsko a Makedonie musí učinit mnohem více pro respektování práv migrantů a uprchlíků. Je ale nemožné oddělovat porušování lidských práv vlny migrantů a uprchlíků směřující do Unie a selhávající migrační systém EU,” říká Gauri van Gulik.

“Zatímco se zvyšuje počet zranitelných uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů uvězněných na Balkáně v území nikoho, tlaky na Srbsko a Makedonii vzrůstají. Tento nápor, jako ten na Itálii a Řecko, se může vyřešit jen mnohem širším přehodnocením migračních a azylových politik EU.”

Pozadí

Údaje shromážděné Amnesty International odhalují, že mezi 1. lednem a 22. červnem 2015 dorazilo do Itálie 61256 migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, zatímco do Řecka 61474.

Z více než 21000 uprchlíků a migrantů, kteří se vydali na západobalkánskou stezku v roce 2014, více než polovina byla ze Sýrie a ostatní přišli z Afghánistánu, Egypta, Eritreje, Iráku, Nigérie, Somálska, Súdánu a Tuniska.

Od března 2015 maďarský předseda vlády a ministr zahraničí opakovaně stupňují antimigrační rétoriku, včetně hrozeb legislativy umožňující okamžitě zadržení a navrácení neregulérních migrantů a stavění hraničních plotů na ochranu proti uprchlíkům, žadatelům a azyl a migrantům přicházejícím do Maďarska ze Srbska. 30. června dal maďarský parlament vládě zelenou k sestavení seznamu “bezpečných” států, ve kterých by uprchlíci snad mohli získat azyl předtím, než dorazí do Maďarska. Seznam nanejvýš pravděpodobně zahrnuje Srbsko, kde nemají uprchlíci zajištěn přístup k azylu a hrozí jim deportace.

Zpráva Amnesty International obsahuje doporučení pro snížení tlaku na státy způsobeného selháním Evropské unie ve věci vystavění migrační politiky zohledňující potřebu jak větší světové solidarity v důsledku humanitární krize, tak větší vzájemné solidarity mezi členskými státy EU, které si v současné době rozdělují zodpovědnost za přijímání žadatelů o azyl nerovnoměrně.

Připojte se k peticím Amnesty. V jedné apelujeme na EVROPSKÉ LÍDRY, ve druhé žádáme o pomoc ČESKOU VLÁDU