^{© Massimo Sestini}

Strašné zacházení od obchodníků s lidmi, stejně tak jako systematické vykořisťování zaměstnavateli, náboženské pronásledování a jiné zneužívání ze strany ozbrojených skupina a zločinných spolků. S těmito krutostmi se uprchlíci a migranti v Libyi setkávají.

Výzkumná zpráva “Libye je plná krutosti”: Příběhy migrantů a uprchlíků o únosech, sexuálním násilí a zneužívání odkrývá v plném rozsahu hrůzu a bezútěšnost situace, ve které se ocitají uprchlíci a migranti na libyjském území. Mnozí z nich jsou hnáni k tomu, aby riskovali své životy na moři, v zoufalé snaze nalézt útočiště v Evropě.

„Příšerné životní podmínky migrantů v kombinaci s rostoucím bezprávím a ozbrojenými konflikty zuřícími po celé zemi jasně ukazují, jak nebezpečný je v těchto dnech život v Libyi. Bez možnosti legálně opustit zemi a vyhledat bezpečí jsou migranti nuceni odevzdat své osudy do rukou převaděčů, kteří je pak zcela bezcitně vydírají, zneužívají a napadají,“ uvádí Philip Luther, oblastní ředitel Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.

“Mezinárodní společenství nečinně přihlíželo, jak po ukončení vojenské mise NATO v roce 2011 Libye upadala do chaosu a řádění milic a ozbrojených skupin. Světoví lídři jsou zodpovědní za následky a musí být připraveni jim čelit, a to včetně nárůstu počtu uprchlíků a migrantů, kteří prchají před konflikty a zneužíváním, odehrávajícím se v Libyi. Žadatelé o azyl a migranti patří v Libyi mezi nejzranitelnější osoby a jejich neutěšená situace nesmí být nadále ignorována.”

Libye je již po mnoho let cílovou i tranzitní zemí pro uprchlíky a migranty prchajícími ze subsaharské Afriky a Středního východu před chudobou, boji či pronásledováním. Mnoho z nich přichází do Libye s nadějí, že se dostanou do Evropy. Narůstající bezpráví a nebezpečí hrozící ze strany ozbrojených skupin zvyšují riziko, kterému musí tito lidé čelit. To vede k tomu, že i migranti, kteří se v Libyi usadili a již po léta zde žijí a pracují, se snaží před nebezpečím uniknout na lodi do Evropy. Špatné zacházení v detenčních centrech pro cizince, kde tisíce migrantů a uprchlíků včetně dětí čelí zadržování na neurčitou dobu v žalostných podmínkách center, je dalším důvodem, proč se tolik z nich snaží z Libye odejít.

Také syrští uprchlíci, kteří mají pro nalezení útočiště v Evropě k dispozici čím dál méně použitelných cest po pevnině, patří mezi ty, kdo cestují do Libye, aby se zde pokusili přeplout do Evropy po moři.

Při mimořádném setkání, které se konalo minulý měsíc v Bruselu, Evropská rada ohlásila záměr navýšit zdroje pro pátrací a záchranné operace probíhající ve Středozemí.

“Závazek evropských lídrů uvolnit více zdrojů na pátrací a záchranné operace je vítaným krokem, ale pokud nebudou záchranná plavidla urychleně nasazena v oblastech, kde je jich nejvíc zapotřebí – tedy tam, odkud přichází nejvíce nouzových volání – a nezůstanou tam tak dlouho, jak dlouho bude pokračovat odliv uprchlíků a migrantů z Libye, další a další lidé budou ve Středozemním moři ztrácet své životy,“ říká Philip Luther,

Evropská rada rovněž oznámila svůj záměr zvýšit úsilí vynakládané na identifikaci, zadržení a zničení plavidel ještě před tím, než jsou využita pašeráky lidí. Pokud bude tento záměr realizován, mohl by vést k tomu, že tisíce migrantů a uprchlíků zůstanou uvězněny uprostřed válečné zóny.

“Zavedení podobných opatření proti pašerákům lidí bez toho, aby byly lidem, kteří se zoufale snaží uniknout z prostředí libyjského konfliktu, nabídnuty bezpečné alternativní cesty, nijak nevyřeší kritickou situaci migrantů a uprchlíků,” tvrdí Philip Luther.

Egypt a Tunisko rovněž zpřísnili kontroly na svých hranicích z obavy před rozšířením konfliktu z Libye na jejich území. Migrantům a uprchlíkům, jejichž cestovní pasy jsou často odcizeny nebo zabaveny pašeráky, členy zločinných spolků nebo Libyjskými zaměstnavateli, v důsledku toho často nezbývá jiná cesta ven z Libye, než nebezpečná plavba pře moře do Evropy.

“Svět nemůže nadále ignorovat svou povinnost poskytnout bezpečné útočiště každému, kdo prchá před tak hrozným zacházením. Sousední státy včetně Tuniska a Egypta musí své hranice ponechat otevřené, aby každému, kdo prchá před násilím a pronásledováním v Libyi, bylo zaručeno bezpečné útočiště,” uvedl dále Philip Luther.

Amnesty International také vyzývá bohaté země, aby navýšily počty nejzranitelnějších uprchlíků, které jsou ochotny přijmout na své území v rámci přesidlovacích programů, a mezinárodní společenství, aby podniklo účinné kroky k urychlenému řešení porušování lidských práv a pravidel mezinárodního humanitárního práva, kterého se dopouští všechny strany libyjského konfliktu.

Náboženské pronásledování

Migranti a uprchlíci křesťanského vyznání čelí v Libyi zvýšenému riziku špatného zacházení ze strany ozbrojených skupin, které se snaží vynucovat svůj vlastní výklad islámského práva. Lidé z Nigerie, Eritrei, Etiopie a Egypta jsou unášeni, mučeni, zabíjeni a pronásledováni pro své náboženství. Při posledním incidentu bylo nejméně 49 křesťanů převážně z Egypta a Etiopie popraveno či zastřeleno v celkem třech případech hromadného vraždění, ke kterým se přihlásila skupina nazývající sama sebe Islámský stát (IS).

Migranti a uprchlíci také čelí značně rozšířeným únosům, mučení, krádežím a fyzickému napadání ze strany zločineckých gangů a pašeráků lidí. Často k tomu dochází zejména na jižní hranici Libye a podél pašeráckých stezek vedoucích k libyjskému pobřeží.

Charles, 30-letý muž z Nigérie, sdělil Amnesty International, že se rozhodl prchnout na lodi do Evropy minulý měsíc poté, co byl unesen a několikrát fyzicky napaden členy zločineckého gangu v pobřežním městě Zuwara, kam odešel z města Tripolis, aby unikl před ostřelováním a boji.

“Přišli, ukradli nám peníze a zbičovali nás. Nemohl jsem problémy, které tady mám coby křesťan, řešit s policií, protože nás nemají rádi... V říjnu 2014 mě unesli čtyři muži… protože mě viděli, jak nesu Bibli,” řekl Amnesty International.

Únosci muži sebrali peníze a mobilní telefon a dva dny ho věznili, mučili a bili, dokud se mu jedné noci nepodařilo utéct oknem.

“Takovéto hororové příběhy popisující nebezpečí, která ženou migranty a uprchlíky pryč z Libye, pouze zdůrazňují neutuchající potřebu záchrany lidských životů ve Středozemí. Evropští lídři musí zajistit, aby uprchlíci a migranti, kteří prchají před válečnými konflikty a porušováním lidských práv, nebyli za žádných okolností vraceni zpět do Libye,” upozorňuje Philip Luther.

Zneužívání na pašeráckých stezkách: únosy, vydírání a sexuální násilí

Migranti a uprchlíci se se špatným zacházením setkávají na všech úsecích pašeráckých tras vedoucích ze západní a východní Afriky na libyjské pobřeží. Migranti a uprchlíci ze subsaharské Afriky, včetně dětí bez doprovodu, se stávají oběťmi únosů odehrávajících se na pašeráckých trasách směřujících k libyjskému pobřeží. Během svého zajetí jsou vystavováni mučení a jinému špatnému zacházení, což má přinutit je nebo jejich příbuzné, aby zaplatili výkupné. Ti, kteří nejsou schopni výkupné zaplatit, jsou často využíváni de facto jako otroci – nuceni pracovat bez nároku na odměnu, fyzicky napadáni a okrádáni. Pašeráci také v některých případech migranty a uprchlíky předávají zločineckým skupinám, jakmile překročí hranici vedoucí neobydlenou oblastí, nebo naopak hlavními tranzitními městy podél migračních tras, jakými jsou například Sabha na jihozápadě či pobřežní město Ajdabya na východě Libye.

Migranti a uprchlíci, se kterými Amnesty International hovořila, uvedli, že pašeráci je vnímali jako „otroky“ a zacházeli s nimi „jako se zvířaty“. Jeden z hovořících vypověděl, jak byl spolu s dalšími lidmi pašeráky držen ve špinavé, přelidněné místnosti bez toalety, přikrývek a matrací, kde měli k jídlu k dispozici pouze kousky suchého chleba.

“To, co dělají, je vlastně byznys. Zadržují vás, takže musíte zaplatit... Když neodpovídáte na jejich otázky, zbijí vás... gumovou hadicí,“ vypověděl jeden z mužů.

Ženám, obzvláště těm, které cestují samy nebo bez mužského doprovodu, hrozí vážné riziko znásilnění nebo sexuálního zneužití ze strany pašeráků lidí a zločineckých gangů. Ženy, které jsou při cestování po pašerácké stezce uneseny a nemohou zaplatit výkupné, bývají někdy nuceny k pohlavnímu styku výměnou za to, že budou propuštěny nebo jim bude umožněno pokračovat v cestě.

“Vím, že [jeden z pašeráků] zneužil tři eritrejské ženy. Znásilnil je a ony plakaly. Stalo se to přinejmenším dvakrát,“ sdělila Amnesty International jedna z očitých svědkyň.

Žena z Nigerie popsala, jak byla při svém příjezdu do města Sabha znásilněna skupinou jedenácti mužů náležejících k ozbrojenému gangu.

“Odvezli nás mimo město do pouště, mého manžela přivázali za ruce i nohy k tyči a před jeho zraky mě hromadně znásilnili. Celkem tam bylo 11 mužů,” uvedla.

Zneužívání pašeráky lidí před naloděním

Několik migrantů a uprchlíků uvedlo, že s nimi bylo špatně zacházeno pašeráky lidí, kteří je drželi v rozestavěných budovách v Libyi po dobu až tří měsíců, po kterou čekali, než se nashromáždí více budoucích pasažérů. Pašeráci jim údajně zadržovali jídlo a vodu, bili je holemi a okrádali je.

Jiní uprchlíci ze Sýrie uvedli, že byli přepravováni v nedostatečně větraných chladících vozech. „Dvě děti se začaly dusit a nedýchaly. Jejich rodiče se je snažili probrat poplácáváním po tvářích. Bušili jsme na stěny náklaďáku, ale řidič nezastavil.“ Děti se později podařilo resuscitovat.

Zneužívání v libyjských detenčních centrech pro cizince

Migranti a uprchlíci čelí v Libyi zadržování na neurčitou dobu v detenčních centrech pro cizince, kde jsou drženi v zoufalých podmínkách včetně rozšířeného mučení a jiného špatného zacházení. Většina z nich je zadržována pro neoprávněný vstup na území státu nebo obdobné delikty. Lidé, kteří se nachází na lodích zadržených po cestě do Evropy libyjskou pobřežní stráží, jsou následně taktéž zadržováni v detenčních centrech.

Ženy zadržované v těchto centrech hovoří o sexuálním obtěžování a násilí. Jedna z nich sdělila Amnesty International, že úředníci v jednom z center ubili k smrti těhotnou ženu, která zde byla zadržována.

“Bili nás trubkami po zadní straně stehen; bili dokonce i těhotné ženy. V noci přicházeli do našich pokojů a pokoušeli se s námi souložit. Některé ženy byly znásilněny. Jedna z nich otěhotněla... To je důvod, proč jsem se rozhodla jít do Evropy. Ve vězení jsem si toho vytrpěla příliš.“ uvedla jedna z žen.

“Libyjské autority musí okamžitě ukončit politiku systematického zadržování uprchlíků a migrantů, založeného výlučně na jejich imigračním statusu, a zajistit, že tito lidé budou zadržováni pouze v nezbytně nutném případě po nezbytně nutnou dobu,“ uzavíráPhilip Luther.

PODEPIŠTE PETICI