6. května 2015, Moskva

Když o tom přemýšlím, jsem naštvaný - přesně před třemi lety policie v čele s chrabrými příslušníky OMONu (speciální policejní jednotky) zbila neozbrojené a ve velké většině klidně protestující lidi na Blatném náměstí v Moskvě.

Žádný z policistů nebyl potrestán ani nějak omezen ve službě, žádný z úředníků z moskevské radnice nebyl propuštěn kvůli porušení dohod s organizátory mítinku, za svévolnou změnu místa jeho konání a za tlačenici u policejních zábran. Dnes jsou tomu přesně tři roky, kdy bylo asi 600 lidí zadržených a pak se 34 z nich ocitlo na lavici obžalovaných nebo čelili obvinění z účasti, organizace, svolávání a teď taky financování „masových nepokojů“. Třináct vězňů z Blatného je v trestaneckých koloniích a vyšetřovacích odděleních, jeden je v domácím vězení. Blatné stále čeká na svoji spravedlnost: nevinní musí být rehabilitováni a viníci potrestáni. Bohužel je tomu doposud naopak.

Mluvit o událostech na Blatném jakoby vyšlo z módy. Samozřejmě jsou důležitější dění - válka na Ukrajině, sankce, krize, twerking, spanilá jízda vlasteneckých motorkářů…ale kdy jindy bychom si měli připomenout lidi, kteří už tři roky sedí za mřížemi, z nichž někteří pouze za to, že hodili citrón po příslušníkovi OMONu. Většina „Blatníkářů“ jsou obyčejní lidé, nepíší dlouhé dopisy, netančí v kostelech, nezvou je do talkshow, celebrity se s nimi nefotografují, v zahraničí se o nich pořádně nic neví a v Rusku už se podařilo na ně zapomenout. Připomínat si je v tyto slavné májové dny, ať to zní paradoxně, je ale nutné - před rokem, když do Moskvy přišlo jaro, seděli v dusném sále soudu s mřížemi, se psem a s eskortami v poutech. Vozili je každé ráno z věznice, nebylo jim umožněno ani vidět jaro, ani si dojít na záchod nebo se napít vody mimo soudem vymezený čas.

Pokaždé, když jsem se podíval za mříž, viděl jsem stejné mladé lidi, jako jsem já, jako jsme my. Tváře lidí, usínajících na lavici obžalovaných únavou a možná i nesmyslností právě probíhajícího soudu, přede mnou občas plynou ve snu. Nemá smysl na tomto místě převyprávět veškerou hloupost soudů s „Blatníkáři“. Nejasnosti obvinění, zvláštní svědectví omonovců, selektivní hluchotu soudců... vše zůstalo v soudních spisech. Přál bych si pouze, aby se co možná nejvíce lidí dozvědělo, co znamená nespravedlivý soud, viděli tváře lidí, kteří sedí neprávem ve vězení, aby co nejvíce lidí pocítilo hněv proto, že nespravedlnost je hned vedle nich, sousedí s námi a my s tím zatím nemůžeme nic udělat.

P. S.: Přece jen nakonec společně můžeme udělat mnoho. Můžete se připojit k Amnesty, stát se aktivisty nebo příznivci a společně bojovat za svobodu vězňů svědomí v Rusku i na celém světě. Vězňové z Blatného Vladimir Akimenkov, Artjom Savjolov, Michajl Kosenko, Leonid Kovjazin a jiní se už i díky podpoře Amnesty příznivců dostali na svobodu! Děkujeme.

Autor je vedoucí kampaní v ruské pobočce Amnesty International