Rok od ztroskotání lodi s migranty u pobřeží italského ostrova Lampedusa, které si vyžádalo více než 500 obětí, poukazuje nová zpráva Amnesty International na to, jak země Evropské unie svou ostudnou nečinností přispěly k alarmní situaci, kdy se tisíce uprchlíků a migrantů zoufale snaží dosáhnout evropských břehů.

Výzkumná práva Amnesty International Ohrožené životy: Uprchlíci a migranti v nebezpečí ve Středozemí připomíná např. uprchlíky a migranty v nebezpečí v centrálním Středomoří nebo o detailních výsledcích nedávných návštěv Itálie a Malty, včetně poznatků z výzkumné cesty na italské námořní lodi. Rozhovory s přeživšími z lodních havárií, s experty a úřady nastiňují reálné nebezpečí, kterému čelí lidé prchající před válkou, pronásledováním a chudobou a žalostné reakce většiny evropských států.

„Vzhledem k tomu, že EU staví své zdi výš a výš, uprchlíci a migranti se stále více objevují ve Středomoří v zoufalé snaze dosáhnout evropských břehů. Putují na vratkých lodích ve správě nelítostných pašerák a každý týden se stovky z nich pohupují mezi životem a smrtí, mezi nadějí a zoufalstvím," řekl John Dalhuisen, programový ředitel Evropy a Střední Asie.

„Více než 2500 lidí se od začátku roku utopilo nebo ztratilo ve Středozemním moři na cestě ze severní Afriky. Evropa nemůže ignorovat tragédii odehrávající se na jejím prahu. Další pátrací a záchranné lodě v centrálním Středomoří s jasným cílem zachránit lidské životy na volném moři - to je to, co Evropská unie a její členské státy musí urychleně poskytnout," dodává Dalhuisen.

Konflikty a pronásledování na Blízkém východě či v Africe, ekonomická deprivace a posilování ostrahy hranic v jihovýchodní Evropě, to vše tlačí zoufalé lidi k moři.

V roce 2014 více než 130 tisíc uprchlíků a migrantů nelegálně překročilo hranice jižní Evropy po moři. Téměř všichni byli zachráněni italským námořnictvem. Drtivá většina těchto lidí se plavila přes moře z válkou sužované Libye.

Zpráva Amnesty International představuje strukturální nedostatky v pátrací a záchranné službě v centrálním Středomoří a vyzývá lidi, kteří utíkají před konfliktem či pronásledováním, k bezpečnější a legální cestě do Evropy. To lze provést pomocí přesídlení, humanitárních vstupních programů a umožnění sloučení rodiny. To představuje důvod pro uskutečnění revize tzv. Dublinského protokolu, který upravuje proces žádosti o azyl v EU.

Nebezpečí na moři

Amnesty International mluvila s více než 50 uprchlíky a migranty v Itálii a na Maltě. Mnoho z nich vypovědělo příběh o nebezpečí, kterému čelili během cesty přes moře, a to včetně bití a přeplnění lodi. Někteří z nich přežili ztroskotání lodi nebo jiné život ohrožující incidenty.

Mohammed, 22letý muž ze syrského Damašku, prozradil Amnesty International: „Když jsme opustili Libyi, bylo nás 500, a to včetně 100 dětí. Abychom se dostali k větší lodi, museli jsme použít veslařské čluny. Zpočátku jsem velkou loď ani neviděl, ale když jsem ji spatřil, nebylo to dobré. Nechtěl jsem vstoupit na palubu, ale pašerák mi se zbraní důrazně pohrozil. Trvalo dvě hodiny, než jsme se všichni nalodili. Přibližně ve dvě hodiny ráno jsem uslyšel střelbu. Jiná loď s ozbrojenými muži na palubě se nám postavila do cesty. Čtyři hodiny se vytrvale snažili naši loď zastavit. Stříleli z mnoha stran. Když pochopili, že neuspějí, odpluli. Naše loď byla poškozená a začala se naklánět. Naházeli jsme všechna naše zavazadla do moře, včetně záchranných vest - chtěli jsme žít!"

Nedostatečná kooperace mezi pobřežními státy, zejména Maltou a Itálií, dále prohlubuje nebezpečí cesty přes moře. Dlouhotrvající spory mezi těmito dvěma státy, i přes jejich povinné pátrací a záchranné akce, stály životy stovky uprchlíků a migrantů při události z 11. října 2013, kdy se rybářská loď přepravující přes 400 lidí potopila v maltské pátrací a záchranné zóně.

Mezinárodní protesty, vyžadující větší zapojení do záchranných akcí na moři, nebyly vyslyšeny žádným z vedoucích představitelů Evropské unie. Itálie byla jedinou zemí EU, která zareagovala zahájením operace Mare Nostrum, kdy nasadila značnou část svého námořnictva pro pátrací a záchranné operace. Nicméně i přes její nejlepší snahy, Itálie nestačila na to, aby zabránila dramatickým ztrátám na životech, k nimž došlo v průběhu letních měsíců roku 2014. Navíc, Itálie nedávno dala najevo, že operace není udržitelná v dlouhodobém horizontu.

„Projekt Mare Nostrum zachránil desítky tisíc životů, ale není dlouhodobým řešením. Je třeba sloučit snahy EU se sdílenou zodpovědností členských zemí," prohlásil John Dalhuisen a dodal: „Stávající postoj Frontexu, agentury EU pro monitoring hranic, který naznačuje nutnost zakročení, bude pozitivním krokem pouze tehdy, pokud budou na volném moři nasazeny finance od členských států EU, a pokud se tam bude pátrat a zachraňovat."

Potřeba reformy evropského azylového systému

Amnesty International rovněž tvrdí, že nařízení jménem Dublinský systém, v rámci něhož je členský stát EU zodpovědný za zpracování žádosti o azyl, klade neférovou zátěž na země zapojené do záchranných operací, neboť ty nesou dlouhodobou odpovědnost za uspokojování potřeb žadatelů o azyl.

Nedostatek sdílené odpovědnosti mezi zeměmi EU odrazuje jihoevropské státy, zejména Maltu, od přijímání uprchlíků a migrantů do svých přístavů. Operace Mare Nostrum dočasně zastínila tento problém, ale protože bude brzy ukončena bez existence adekvátní náhrady, zpomalení procesu a trvající spory o pátracích a záchranných povinnostech znovu uvedou lidské životy v sázku.

„Bez ohledu na nebezpečnou cestu a protiopatření EU, uprchlíci a migranti budou i nadále riskovat své životy a životy svých dětí, aby unikli ze své válkou sužované, práva porušují nebo ekonomicky strádající země původu. Státy EU je nemohou vpouštět do světově nejnebezpečnější námořní trasy a pak je ponechat jejich osudu," uzavřel John Dalhuisen.