Izrael by měl neprodleně umožnit vstup do Gazy Amnesty International, Human Rights Watch a dalším mezinárodním lidskoprávním organizacím, aby mohla být prošetřena obvinění ze závažných porušení mezinárodního humanitárního práva všemi účastníky konfliktu.

„Oběti i veřejnost mají právo vědět, co se během útoků dělo. A je na izraelských úřadech, aby zajistily úplnou transparentnost svého jednání a nekladly překážky nezávislému vyšetření všech obvinění,“ dodává Fitzgeraldová.

Od 8. července 2014, kdy byla zahájena izraelská vojenská operace přezdívaná Ochranné ostří, odmítly izraelské úřady opakovaně žádosti Amnesty International a Human Rights Watch o umožnění vstupu do Gazy přes Izraelem kontrolovaný hraniční přechod Erez. Obě skupiny zároveň požádaly o přístup i egyptské úřady, které ho zatím neposkytly.

„Již teď ztrácíme drahocenný čas. Je nutné, aby lidskoprávní organizace dostaly přístup do Pásma Gazy a mohly začít plnit svůj zásadní úkol – prověřovat obvinění z válečných zločinů. Pokud si je Izrael jistý svým tvrzením, že za oběti na životech civilistů v Gaze je odpovědný Hamás, proč brání lidskoprávním organizacím v šetření přímo na místě?“ ptá se Sarah Leah Whitsonová, ředitelka Blízkovýchodní sekce Human Rights Watch. „Slovní tvrzení účastníka konfliktu nemohou dokázat zda útoky porušily válečné zákony, vyšetřování v terénu ano.“

V období od sedmého července podal Mezinárodní sekretariát Amnesty International na izraelskou civilní správu, která spadá pod izraelské ministerstvo obrany, tři žádosti o povolení ke vstupu do Gazy přes hraniční přechod Erez. Ve všech případech civilní správa tvrdila, že žádosti nemůže zpracovat, a že hraniční přechod Erez je uzavřen. Novináři, pracovníci OSN, humanitární pracovníci a další osoby s povolením během této doby hraniční přechod Erez používali ke vstupu i výstupu z Pásma.

Amnesty International v této záležitosti požádala o asistenci izraelské ministerstvo zahraničí, další vlády zároveň o problému jménem Amnesty International jednaly se svými izraelskými protějšky. Tyto pokusy však byly neúspěšné.

Human Rights Watch obdržela od civilní správy podobné odpovědi na žádosti o povolení ke vstupu do Gazy po nedávné eskalaci útoků. Izraelští úředníci na přechodu Erez také uvedli, že Human Rights Watch nemá na povolení ke vstupu do Gazy nárok, protože není registrovanou organizací; izraelské úřady nicméně uznaly, že je v jejich pravomoci udělat výjimku. Human Rights Watch 17. srpna požádalo o co nejrychlejší udělení této výjimky. Do roku 2006 izraelské úřady organizaci vstup do Gazy opakovaně umožnily, aniž by vyžadovaly registraci nebo žádost o zvláštní výjimku.

Izraelské síly během nedávných útoků intenzivně bombardovaly Pásmo Gazy ze vzduchu, ze země i z moře, a těžce přitom zasáhly civilní obyvatelstvo Pásma. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí bylo zabito 1976 Palestinců, z toho 1417 civilistů včetně 459 dětí a 239 žen. V celém Pásmu Gazy zůstávají tisíce výbušných zbytků války. Statisíce lidí byly vysídleny. Izraelců bylo zabito 67, z toho tři civilisté.

Palestinské ozbrojené skupiny nevybíravě odpálily tisíce raket mířících na izraelská populační centra, zřejmě skladovaly rakety v prázdných školních budovách a údajně nepřijaly všechna proveditelná opatření k ochraně civilistů, čímž porušily mezinárodní právo. Amnesty International a Human Rights Watch mají na území Gazy omezené množství pracovníků, protože však izraelské úřady odmítají přístup výzkumníkům, řadu údajných porušení nebyly organizace schopny ověřit.

Izraelská vláda musí umožnit nezávislé prověření všech obvinění z válečných zločinů a dalších porušení mezinárodního práva, a musí umožnit, aby se obětem dostalo spravedlnosti. Aktivní sledování dodržování lidských práv na zemi také může pomoci předcházet dalšímu porušování lidských práv všemi stranami konfliktu. Upírání přístupu mezinárodním lidskoprávním organizacím naznačuje přehlížení práva na vyhledávání, získávání a předávání informací.

Izraelské úřady naposled umožnily organizaci Human Rights Watch vstup do Gazy přes hraniční přechod Erez v roce 2006, Amnesty International v létě 2012.

Od té doby bylo Amnesty International a Human Rights Watch opakovaně sděleno, že se musí registrovat na izraelském ministerstvu zahraničí, které registruje výhradně diplomaty a pracovníky OSN, nebo na ministerstvu sociálních věcí. Registrace na ministerstvu sociálních věcí je reálnou možností pro humanitární a rozvojové organizace s úřady v Izraeli a okupovaných palestinských územích, ale pro Amnesty International a Human Rights Watch jako mezinárodní lidskoprávní organizace je prakticky nemožné podmínky registrace splnit.

Pozadí situace

Amnesty International naposledy dostala povolení ke vstupu do Gazy přes hraniční přechod Erez v červnu 2012, když Pásmo navštívila delegace za účelem výzkumu v terénu. V předcházejících letech výzkumníci Amnesty International získali povolení ke vstupu přes hraniční přechod Erez mnohokrát, i když v některých případech se značným zpožděním. Během izraelské vojenské operace Lité olovo na přelomu let 2008/2009 podali delegáti Amnesty International na izraelské úřady žádosti o povolení ke vstupu přes hraniční přechod Erez, ale - stejně jako řada dalších organizací, které o žádosti podaly ve stejné době – povolení v době trvání konfliktu nezískali a nakonec vstoupili do Gazy přes přechod Rafáh v poslední den útoků.

V době, kdy Izrael zahájil operaci Pilíř obrany (tedy v listopadu 2012) neměla Amnesty International povolení ke vstupu do Gazy přes Erez. Organizace podala žádosti pro několik delegátů na Oddělení mezinárodních organizací a mezinárodních vztahů Správy koordinace a styků (CLA) v Erezu krátce po zahájení útoků. Přes následné rozsáhlé telefonické jednání s CLA nezískali delegáti Amnesty International povolení a nakonec vstoupili do Gazy 21. listopadu 2012 přes hraniční přechod Rafáh. Amnesty International obdržela 6. prosince email, v němž stálo, že CLA povoluje a koordinuje přístup „organizacím, které se registrovaly na izraelském ministerstvu zahraničních věcí (především agentury OSN, ICRC, EU a doplomatické mise) nebo na izraelském ministerstvu sociálních věcí (mezinárodní nevládní organizace).“