Rodiny tisíců civilistů, kteří byli zabiti silami Spojených států nebo vojsky NATO, byly v Afghánistánu zanechány bez spravedlnosti, říká Amnesty International v dnes zveřejněné výzkumné zprávě. Ta se zaměřuje především na americké letecké útoky a noční nájezdy prováděné i speciálními silami. I zřejmé válečné zločiny nebyly vyšetřeny a potrestány.

„Tisíce Afghánců byly od invaze zabity nebo zraněny americkými vojenskými silami. Oběti a jejich rodiny mají malou šanci na odškodnění. Americká vojenská justice selhává v odpovědnosti vojáků a to v případech nezákonného zabíjení a dalších zneužití,” říká Richard Bennett, ředitel Amnesty International v Asii a Pacifiku.

„Žádný z případů více jak 140 civilních úmrtí, které jsme prověřovali, nebyl soudně stíhán americkou armádou. Důkazy o možných válečných zločinech a nezákonných zabitích jsou zřejmě ignorovány.”

Zpráva detailně pojednává o selhání odpovědnosti za americké vojenské operace v Afghánistánu. Apeluje na afghánskou vládu, aby zajistila zaručení odpovědnosti NATO a USA ve věci protiprávního zabíjení civilistů pro budoucí bezpečnostní dohody.

Amnesty International uskutečnila vyšetřování 10 incidentů, které se odehrály mezi lety 2009 a 2013 pod vedením americké armády a byli při nich zabiti civilisté. Nejméně 140 civilních občanů při nich přišlo o život, včetně těhotných žen a více než 50 dětí. Organizace zpovídala 125 svědků, obětí a rodinných příslušníků. Většina z nich nikdy předtím nevypovídala.

Dva z případů - útok vojenských speciálních sil na obydlí v provincii Paktia v roce 2010 a násilná zmizení, mučení a zabíjení v okresech Nerkh a Maidan Shahr v provincii Wardak od listopadu 2012 do února 2013 - obsahují zřejmé a přesvědčivé důkazy o válečných zločinech. Za žádný z incidentů ale nikdo nebyl trestně stíhán.

Qandi Agha, bývalý vězeň amerických speciálních sil v Narkhu z konce roku 2012, hovořil o každodenním mučení. „Čtyři lidé mě bili kabely. Svázali mi nohy k sobě a tloukli mě dřevěnou tyčí do chodidel. Udeřili mě do tváře a kopli mě. Praštili mou hlavou o zem.” Muž také tvrdí, že byl namočen v sudu s vodou a dostával elektrické šoky.

Agha prohlásil, že se na mučení podílely jak americké, tak i afghánské vojenské síly. Zmínil také to, že čtyři z vězňů byli tímto způsobem zabiti, a to včetně muže, Sayeda Mohameda, který se stal svědkem tohoto vraždění.

Formální trestní vyšetřování případů, kdy byli zabiti civilisté, je na území Afghánistánu raritou. Amnesty International je od roku 2009 obeznámena pouze s šesti případy, ve kterých američtí vojáci čelili výslechům.

Podle mezinárodního humanitárního práva (válečných zákonů) nelze každou smrt civilisty během ozbrojeného konfliktu považovat za protiprávní. Přesto však, pokud je zjištěno, že k zabití civilisty došlo úmyslně, bez rozmyslu nebo v rámci nepřiměřeného útoku, je nutno celý incident rychle, důkladně a nestranně prošetřit. Pokud toto šetření ukáže na porušení válečných zákonů, mělo by být zahájeno trestní řízení.

Z desítky svědků, obětí a rodinných příslušníků, se kterými Amnesty International hovořila, pouze dva lidé prohlásili, že byli vyslýcháni americkými vojenskými vyšetřovateli. Armáda USA či NATO prohlásily, že případy, kterými se zabývá zpráva AI, byly vyšetřovány; v současné době ale není možné poskytnout další informace ohledně vývoje vyšetřování a zjištění, jež z nich plynou. Důsledek je však takový, že oběti a pozůstalí zůstávají neodškodněni.

„Apelujeme na americkou armádu, aby okamžitě začala vyšetřovat všechny případy zdokumentované v naší zprávě a také všechny další incidenty, při kterých přišli civilisté o život. Oběti a jejich rodiny si zaslouží spravedlnost,” řekl Richard Bennett.

Hlavní překážku při uplatnění spravedlnosti v případech afghánských obětí a pozůstalých představuje samotný americký vojenský systém, který v této oblasti operuje s nedokonalými předpisy.

Podstatou systému, tedy vojenské justice vedené hlavním velitelem, je forma sebekontroly, která spoléhá na samotné vojáky a jejich úsudek, co se týče oprávněnosti dané operace. Jako důsledek toho, že zde chybí nezávislé kontrolní státní orgány, jsou sami vojáci a jejich velitelé nuceni hlásit potenciální porušování lidských práv. Střet zájmů je zřejmý.

Pokud se incident dostane do stádia trestního řízení, jak se děje ve vzácných případech, existují zde obavy, že americké vojenské soudy postrádají patřičnou nezávislost. Velmi zřídka dochází k pozvání samotných Afghánců, aby v těchto případech svědčili.

„Americká vojenská justice musí být reformována. USA by si měly vzít příklad z jiných zemí, které v oblasti reformace vojenského systému udělaly v posledních letech veliké pokroky,” prohlásil Richard Bennett.

Zpráva dokumentuje také nedostatek transparentnosti vyšetřování a stíhání protizákonného zabíjení civilistů v Afghánistánu. Americká armáda zadržuje veškeré údaje o odpovědnosti za civilní oběti a jen výjimečně poskytuje informace o jednotlivých případech. Vláda Spojených států zaručuje svobodu informačního systému, což znamená, že zároveň zajišťuje transparentnost. Pokud však státní orgány v poskytování informací selhávají, systém je v případech civilních obětí nefunkční.

Amnesty International také naléhavě vyzývá afghánskou vládu, aby sama vytvořila orgán pro vyšetřování zneužití moci afghánských bezpečnostních sil.