^{© Albert Gonzalez Farran / UNAMID}

Na svém posledním zasedání ve středu 24. srpna 2016 česká vláda projednala a následně schválila výroční zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o obchodu s vojenským materiálem za rok 2015. Podle tohoto dokumentu byl v roce 2015 vyvezen vojenský materiál za 14,96 miliardy korun, čímž vzrostl objem exportu od roku 2014 o neuvěřitelných 29 %. Čeští zbrojaři tak zaznamenali výrazný nárůst tržeb, které ještě před pár lety byly na zhruba dvoutřetinové úrovni. 

Tento nárůst kopíruje trend ve světě, který je odrazem současné bezpečnostní situace. Nárůst, který je možné sledovat v posledních dvou letech, je součástí vlny zbrojení (či přezbrojování), které se Česká republika aktivně účastní. Zbrojní průmysl a jeho přidružená odvětví proto prosperují. 

Čeští zbrojaři ale nevyváží jenom do zemí, kde jsou místní režimy stabilní a v principu nerepresivní. Podle dat zveřejněných ve výroční zprávě za rok 2015 je stále více normální dodávat vojenský materiál represivním režimům, které ho následně účinně využívají proti svým kritikům, ale také civilnímu obyvatelstvu. V roce 2015 tvořily transfery schválených exportů, které směřovaly z České republiky do rizikových nebo represivních oblastí, celou polovinu.

Mezi nejvíc problematické země patřil Egypt či  Saúdská Arábie. Jde o země, kde často neexistuje jakákoliv kontrola ozbrojených složek nebo nezávislé soudnictví a policie. Zároveň se jedná o země, které často hrubě porušují lidská práva a v rámci boje proti terorizmu pronásledují jakékoliv kritické hlasy, které zaznívají.

I když jsou transfery často omlouvány bezpečnostními nebo zahraničněpolitickými zájmy České republiky, jejich možný dlouhodobý efekt není z pohledu Amnesty International dostatečně reflektován. Především z pohledu dodržování alespoň základních lidských práv vzbuzují tyto transfery objektivní pochybnosti o kvalitě vyhodnocení lidskoprávních rizik. 

Nová výroční zpráva a trend z posledních let naznačují, že export vojenského materiálu z České republiky neustále roste, přičemž se tak děje na úkor lidských práv, která ustupují ekonomickým zájmům.

„Významnější export znamená výraznější vliv na respektování lidských práv těmi, komu zbraně prodáváme. O koho jde a jak respektuje lidská práva, to není pro úřady žádným tajemstvím. Obchod s vojenským materiálem zkrátka vždycky měl a bude mít politický rozměr, za který je potřeba umět převzít odpovědnost,“ vysvětluje Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International ČR.

Standardy, které by měla Česká republika ve svém licenčním systému implementovat, ale často podléhají neveřejným zahraničněpolitickým zájmům, které obcházejí i závazné standardy na úrovni Evropské unie. V tom by pro ČR, jako i pro všechny země EU, mělo být vodítkem osm kritérií Společné pozice Rady EU 2008/944/SZBP. Posouzení lidskoprávních rizik je hned druhým na tomto seznamu. V praxi ale dochází k rozdílnému vyhodnocování, které v konečném důsledku nemusí být závazné. Vzniká tak paradox, při kterém jasně stanovené kritéria podléhají subjektivní interpretaci národních států a jejich obchodněpolitických zájmů. Lidská práva, jak se zdá, tento boj prohrávají.

„Situaci by jednoznačně prospělo více koordinace a společných postupů ve vyhodnocování rizik exportů. Dnes se totiž konkurence mezi zbrojaři často přenáší na politickou půdu na úkor ochrany lidských práv,“ dodává Balcar.

Přečtěte si celou výroční zprávu o vývozu zbraní.