^{© AFP/Getty Images}

Podle navrhovaného zákona, tomu ze zdravotnického personálu, kdo neúmyslně způsobí úmrtí počatých dětí, hrozí až tři roky vězení. To bude mít pravděpodobně děsivý vliv na zdravotníky, podkopávaje jejich schopnost poskytnout odpovídající zdravotní péči, informace a rady svým pacientům, což ohrozí životy dívek a žen.

Oficiální údaje tvrdí, že je v Polsku vykonáno kolem jednoho tisíce potratů ročně. Dostupná data nicméně nezapočítávají tajné potraty a umělá přerušení v zahraničí. Organizace pro práva žen odhaduje, že pravé údaje mohou dosahovat až 150 000 potratů.

„V současnosti se doktoři bojí provést legální potrat,” říká Krystyna Kacpurová, ředitelka Federace žen a rodinného plánování. „Obávají se negativního stigmatu a toho, že postaví svou nemocnici před další následky. Také se bojí trestního stíhání.“

S ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva je zřejmé, že současná praxe v Polsku potřebuje reformovat a jakákoli další omezení by dále porušovala širokou škálu mezinárodních a regionálních závazků v oblasti lidských práv. Taková omezení by rovněž představovala zpětné opatření v rozporu s mezinárodním právem.

Stovky tisíc žen se připojily k boji za svá práva především díky obrovské práci organizací jako je ta Krystyny. Na masivních demonstracích v polských ulicích v posledních měsících protestující zvedli šatní ramínka jako připomínku primitivních a nebezpečných metod uměle vyvolaného domácího potratu. K tomu je nuceno uchýlit se mnoho žen, obzvláště těch, které si nemohou dovolit cestovat kvůli potratu do ciziny.

Tohle není šíření paniky. Stačí se jen podívat do jiných zemí, kde existují podobně tvrdé zákony, a můžeme vidět jejich negativní dopad. Výzkumy Amnesty International v Irsku, Salvadoru, Nikarague a Paraguayi ukázaly, že ve všech těchto zemí platí ženy a dívky kvůli restrikcím za bezpečný a legální potrat vysokou cenu. Platí svým zdravím, někdy dokonce i svým životem. 

Jestli nová legislativa nakonec začne platit, vyústí to v porušení mezinárodních lidskoprávních smluv a konvencí. Nechá to ženy napospas neúprosné volbě: ukončit těhotenství a jít do vězení nebo v těhotenství pokračovat a riskovat své životy.

Tento zákon by se také střetl s těžce vybojovanou zásadou. A to, že by ženy o svých tělech a svém zdraví měly rozhodovat samy v konzultaci se svými lékaři, a ne, aby to za ně činili politici.