Nedávné legislativní změny

Doposud jsme v roce 2016 viděli schválení řady zákonů, které dále omezují práva na svobodu slova, shromažďování a sdružování. 7. července dokončil prezident sadu dodatků k protiextremistické legislativě známé jako „Zákon Jarové.“ Podle těchto dodatků je zakázána jakákoli forma misionářství mimo speciálně určených náboženských institucí. Mobilní a internetoví poskytovatelé mají povinnost uchovávat záznamy veškerých konverzací šest měsíců a metadata tři roky. Maximální trest za projev extrémismu se zvýšil ze čtyř na osm let. Podpora lidí k účasti na masových nepokojích bude postihnutelná trestem od pěti do deseti let vězení.

V prosinci 2015 byl vydán zákon, který pozměnil zákon o Ústavním soudu. Tomu přiřkl pravomoc prohlásit mezinárodní rozhodnutí (včetně rozhodnutí Mezinárodního soudu pro lidská práva) za nevykonatelná. Tato novelizace byla poprvé uvedena do praxe, když Ministerstvo spravedlnosti žádalo Ústavní soud, aby rozhodl, zdali Rusko může realizovat rozsudek Mezinárodního soudu pro lidská práva v případě Ančugov a Gladkov vs. Rusko týkající se hlasovacích práv vězňů. 19. dubna Ústavní soud rozhodl, že by realizace rozsudku byla protiústavní. Benátská komise shledala, že je změna zákona v rozporu s ruskými závazky k Mezinárodnímu soudu pro lidská práva. Všechny státy jsou povinny najít cestu realizování rozsudků Mezinárodního soudu pro lidská práva, včetně změny ústavy, když je to nutné.

Svoboda pokojného shromažďování

Právo na svobodu pokojného shromažďování bylo nadále vážně omezováno. Zákon „Na shromáždění, setkání, demonstrace, pochody a protesty,“ který byl schválen v červnu 2012 po demonstracích na Blatného náměstí, zavedl další přísné tresty. Dále byl upraven v březnu následujícího roku jako odpověď na novou formu veřejných protestů. Zavedl se například zákaz neautorizovaných konvojů aut. Na konci srpna bylo toto nové opatření použito k soudnímu stíhání skupiny farmářů z oblasti Jižní Kubáně, kteří cestovali do Moskvy v traktorech a osobních automobilech na protest proti zabírání půdy zemědělskými holdingovými společnostmi. Vedoucí asociace „Slušných farmářů,“ Aleksej Volečenko, byl 26. srpna odsouzen k deseti dním správní vazby za účast v „neschválené“ demonstraci. Někteří další účastníci skončili taky ve vazbě nebo dostali pokutu.

Pokojný protestující, Ildar Dadin, se stal první kriminálně stíhanou osobou za účast v demonstraci podle článku 212.1 Trestního zákoníku zavedeného v červenci 2014. Zákoník stanovuje trestní stíhání každého, kdo poruší zákon veřejného shromažďování a uděluje administrativní potrestání tomu, kdo ho poruší více než dvakrát během 180 dní. Dadin byl 7. prosince 2015 odsouzen ke třem letům vězení. 31. března 2016 mu byl při odvolání trest snížen na 2,5 roku.

Svoboda sdružování

Začátkem září 2016 bylo přes 100 organizací klasifikováno jako „zahraniční agenti“ a sedm zahraničních organizací bylo prohlášeno za „nežádoucí.“ To znamená, že se v Ruské federaci staly ilegálními a byly nuceny zastavit veškerou svou práci. Většina těchto organizací v Rusku financovala nevládní organizace. Jejich „nežádoucí“ status tak vyústil v to, že některé z nevládních organizací ztratily své finanční zdroje.

24. června byla Valentina Cherevatenková informována o tom, že je vyšetřována jako podezřelá podle Článku 330.1 Trestního zákoníku, který stanovuje trestný čin „systematického vyhýbání se povinností zavedených zákonem o nevládních organizacích a představující funkci zahraničního agenta“ a nese trestní odpovědnost dva roky vězení. Valentina Cherevatenková je zakladatelkou a předsedkyní Žen z Donské unie, významné a respektované nevládní organizace, která se zabývá širokou škálou problémů od lidských práv až po humanitární pomoc a budování míru v Rostovské oblasti a sousedících regionech včetně Severního Kavkazu. Toto je první případ, kdy byl Článek 330.1 uplatněn od svého zavedení v roce 2012.

Na začátku října byla organizace The International Historical and Human Rights Society of Memorial  uvedena na seznamu Ministerstva spravedlnosti jako zahraniční agent. Organizace The Human Rights Centre Memorial je na tomto seznamu od roku 2014.

Svoboda slova

Začátkem září 2016 stále pokračoval případ proti ředitelce státně řízené Knihovny ukrajinské literatury v Moskvě, Natálii Šarinové. Byla zadržena 28. října 2015 dle Článku 282 Trestního zákoníku, protože řada knih klasifikovaných jako „extremistické“ byly údajně nalezeny v hromadě nezařazené literatury v knihovně.

15. srpna odmítla Moskevská kancelář generálního prokurátora podepsat obvinění proti Šarinové a případ byl poslán zpět k dalšímu vyšetřování. Natálie nicméně zůstává v domácím vězení a Amnesty International ji považuje za vězenkyni svědomí.

Severní Kavkaz

Ochránci lidských práv se při práci v Severním Kavkazu nadále vystavují nebezpečí. 9. března byla během cesty ze Severní Osetie do Čečenska brutálně napadena skupina dvou členů Joint Mobile Group (JMG), šesti novinářů z ruských, švédských a norských médií i se svým řidičem. Okolo sedmé hodiny večer zablokovaly jejich minibus čtyři automobily poblíž bezpečnostního checkpointu na pomezí Ingušsko-čečenských hranic. Přibližně po hodině vystoupili z aut maskovaní muži ozbrojeni baseballovými pálkami a obušky, vytáhli z minibusu všechny ven a zbili je. Potom minibus zapálili. Útočníci vykřikovali urážky a hrozby. Ochránce lidských práv a novináře nazývali jako „ochránce terorismu.“ O dvě hodiny později byla vyrabována kancelář JMG v Ingušsku. 16. března byl vedoucí JMG Igor Kaljapin poté, co se ubytoval v hotelu v Grozném, požádán manažerem hotelu, aby odešel. To proto, že údajně „neměl v lásce“ čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Před hotelem se Kaljapin setkal s násilným davem. Byl zbit a bombardován vejci, dorty, moukou a barevným dezinfekčním prostředkem.

V Čečensku se událo několik případů, kdy někteří lidé na čas zmizeli poté, co veřejně kritizovali čečenské úřady. Někteří se objevili poté, co nabídli veřejnou omluvu za „své chyby“ vedoucímu představiteli Čečenska dosazeného Kremlem, Ramzanovi Kadyrovi. Ostatní oběti násilného zmizení v Čečensku se stále pohřešují a mohou být mrtvé. Již v minulých letech se v Čečensku vyskytovala řada případů násilného zmizení. Žádný z případů nebyl nikdy pořádně vyšetřen. Khusein Betelgerijev, velmi známý skladatel a interpret z Čečenska, byl odvlečen dvěma uniformovanými muži ze svého domu v Grozném 31. března 2016. Domů se vrátil 11. dubna 2016 údajně ve špatném fyzickém stavu. Existují pádné důvody věřit, že byl mučen.

Čečenské vedení uplatňuje přímý tlak na justici. 5. května svolal Ramzan Kadyrov setkání všech soudců a čtyři z nich donutil rezignovat. Vyšetřování nezávislých novin Novaja Gazeta objevilo opakující se případy, ve kterých byli soudcům a členům poroty dány přímé rozkazy zajistit odsouzení. Ty, kteří neuposlechli, čelili vážným odvetným opatřením.

Nespravedlivé procesy a mučení

Stanislav Klykh, ukrajinský občan, byl spolu s Mykolou Karpyjukovem odsouzen 26. května Ústavním soudem Čečenska v nespravedlivém procesu k 20 letům vězení. Muži byli odsouzeni za údajné členství ve skupině bojovníků a zabití 30 ruských vojáků během čečenského konfliktu v letech 1994 – 1996. Oba odsouzení prohlásili, že byli po svém zatčení v březnu a srpnu 2014 mučeni. Jejich právníkům byl několik měsíců po zatčení odepřen přístup i základní informace o tom, kde se jejich klienti nachází. Stanislav Klykh, který v minulosti netrpěl žádnou mentální poruchou, se během procesu, který začal v říjnu 2015, objevil vážně nevyrovnaný. Právník Mykoly Karpyjukova prohlásil, že nezbytné důkazy na podporu klientova alibi byly v případu opomenuty a soudce odmítl dovolit svědkovi vypovídat na Ukrajině.

Návrat k mučení

Rusko pokračuje v navracení žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů za prací zpět do Uzbekistánu a dalších destinací navzdory nebezpečí mučení a jiného špatného zacházení.

1. června 2016 byl Olim Ochilov, 27letý žadatel o azyl, násilně vydán z Ruska do Uzbekistánu s očividnou lhostejností k prozatímním opatřením Evropského soudu pro lidská práva. 28. června 2016 vydal Evropský soud Směrnici č. 39 prozatímního opatření proti násilnému vydání Olima Ochilova do Uzbekistánu, protože zde existuje reálná hrozba jeho mučení.

Krym

Po okupaci a nelegální anexi Krymu v roce 2014 bylo na toto území plně rozšířeno ruské právo a praktiky týkající se práv na svobodu projevu, shromažďování a sdružování. Lidskoprávní situace se zde poté významně zhoršila.

Na Krymu také existuje řada případů násilného zmizení a podezřelých zmizení osob, obzvlášť etnické menšiny Krymských Tatarů. Žádný z případů nebyl vyšetřen. A to navzdory faktu, že v některých případech existují silné důkazy poukazující na proruské paramilitantní jednotky z tzv. Krymské sebeobrany.

 Amnesty International vyzývá ruské úřady aby:

• Zajistily, že právo na svobodné shromažďování všech osob je v rámci jurisdikce dodržováno bez diskriminace v souladu s mezinárodním paktem o lidských právech, mezinárodními standardy a ruskou ústavou. Zrušit by úřady měly Článek 212.1 Trestního zákoníku, který stanovuje trestní stíhání každého, kdo poruší zákon o veřejném shromáždění a uděluje administrativní trest při porušení více než 2x během 180 dní.
• Přezkoumaly anti-extremistickou legislativu ve světle mezinárodních standardů a ujistily se, že neporušuje právo na svobodu projevu.
• Podnikly veškeré nezbytné kroky ke zrušení „zákona o zahraničních agentech“ a k tomu, aby nevládní organizace mohly v Rusku dělat svou práci bez zábran, pronásledování, stigmatizace nebo represí.
• Propustily všechny vězně svědomí včetně Ildara Dadina a Natálie Šarinové.
• Zrušily Článek 212.1 trestního zákoníku, který kriminalizuje pokojné protesty.
• Zrušily Článek 330.1 trestního zákoníku, který kriminalizuje nevládní organizace jako „zahraniční agenty“ a ukončily veškerá kriminální stíhání proti Valentině Čerevatěnkové.
• Zajistily, že nikdo v rámci jurisdikce Ruské federace není vrácen prostředkem vydání stíhané osoby nebo jiného násilného přesunu do žádné země (včetně Uzbekistánu), kde by osobě hrozilo mučení a jiné špatné zacházení, stejně tak jako nespravedlivé soudní procesy nebo jiné porušování lidských práv.
• Plně zavedly rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a odstranily Federální zákon 7-FKZ „O zavedení dodatků k Federálnímu ústavnímu zákonu ,O Ústavním soudu Ruské federace,´“ který byl podepsán 15. prosince 2015 a dává ruskému Ústavnímu soudu pravomoc na žádost prezidenta nebo federální vlády rozhodnout, jestli rozhodnutí „mezistátního orgánu o ochraně lidských práv a svobod“ (což zahrnuje i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva) je v rozporu s ruskou ústavou a je tedy neimplementovatelné.